Úzkost a deprese – znak doby? Odpovídá známý psychiatr Radkin Honzák

Úzkost a deprese – znak doby? Odpovídá známý psychiatr Radkin Honzák

radkin honzák

MUDr. Radkin Honzák, CSc. je známý psychiatr, pracuje v IKEM a REMEDIS, je sekundárním lékařem Psychiatrické léčebny Bohnice a asistent ÚVL 1. LF UK. Napsal řadu odborných i populárně-naučných knih, jako např. Jak přežít léčení – veselé čtení o bolestech, Úzkostný pacient, Babičku potrkal jelen aneb co tomu říkáte, doktore?, Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření, Všichni žijem´v blázinci.

1. V celosvětovém srovnání žijeme v bezpečné části světa, přesto ve společnosti jakoby narůstal strach. Bojíme se dnes víc než v minulosti?

2. Často jsou zmiňovány úzkosti. Jsou novým fenoménem ve společnosti, a jaké jsou příčiny vzniku úzkostí?

3. Jaký je vztah mezi úzkostí a depresí?

 Odpověď:

Začněme výkladem, který – ač nudný – doporučuji zvládnout, abychom si rozuměli. Pro ty, kteří se odmítají nudit, je v textu konec výkladu jasně vyznačen.

Pojďme se nejprve podívat na pojmy „deprese“ a „úzkost“, kde zásluhou platonského rozdělení člověka na tělo a duši vzniká mnoho nepřesností z nichž se rodí mnoho nesmyslných závěrů. Platonské rozdělení nabídl začínající medicínské vědě v její tehdy dost obtížné pozici francouzský filosof a matematik René Descartes a doslova jí doporučil, aby se věnovala člověku jako „rozumnému stroji“ a duši ponechala v kompetenci církve  a filosofie a tak bezpečně obešla všechny nebezpečně plápolající inkviziční hranice.

A tak po celá staletí medicínští fámulusové rozebírají a skládají jakýsi záhadně oživený preparát, a na duši, obsahující podle Platonova verdiktu emoce a rozum srdečně kašlou. Emoce lidé vesměs pokládají za cosi efemérního, rozum pak za něco zcela nepotřebného; vždyť i celá „psyché“ je jakási nemrcouchovatě nezajímavá můra.

Tak především: emoce nejsou nějaká těkající hnutí duše, nýbrž zatraceně reálné a materiální neurobiochemické pochody. Jsou to mnohem starší a mnohem účinnější informační a řídící systémy, rychlejší a efektivnější než celý slavný rozum. Jak plyne z jejich názvu (e-motio = výzva k pohybu), nastavují organismus a nasměrovávají ho k určitému cíli. Jejich působení můžeme zachytit na třech osách s polaritami nabuzení – útlum, přiblížení – oddálení a spolupráce – soupeření. Zajímavé je, že co se týče aktivace, nehledá organismus ideální střed, ale žene nás více směrem k nabuzení.

Po destiletí dohadů se psychologové konečně shodli na šesti základních emocích, z nichž se obdobně jako ze tří základních barev skládá celé široké emoční spektrum. Jsou to strach, hněv, radost, smutek, odpor a údiv[1]. Podívejme se například na strach ve zmíněném systémů tří os: nabuzuje, směřuje k útěku a svůj zdroj jednoznačně vidí jako soupeře.

Vnímaví lidé dobře cítí, kde se při jednotlivých emocích jejich organismus aktivuje a kde utlumuje a tenhle stav je znázorněn na přiloženém snímku, který byl pořízen na základě výpovědí asi 400 respondentů od skandinávie až po Tajwan..Ukazuje nám tedy současně, že emoce jsou lidsky univerzální bez ohledu na rasu.

typologie osobností

V běžném životě zdravých lidí emoce oscilují v různě širokém rozmezí, které i za standardních podmínek někdy překročí; chorobnými se některé emoce, zejména strach a smutek, stávají teprve tehdy, když neodpovídají plně podnětům vycházejícím z reálné situace, nebo trvají nepřiměřeně dlouhou dobu. Pak mluvíme o chorobné úzkosti (=úzkostné poruchy) nebo o chorobné depresi (=velká depresivní porucha). Ty se objevují na základě vrozených dispozic, zhoršených adaptačních schopností, nebo zátěžových situací; nejčastěji ale v kombinaci všech. Chorobná úzkost a deprese se mohou vyskytovat izolovaně, ale jdou často spolu ruku v ruce, takže i pro odborníka je obtížné rozhodnout, která z nich převládá.

Za nejstarší emoce jsou považovány strach a hněv, které se na Zemi objevily v mozcích dinosaurů před dvěma sty miliony let; nelze podcenit ani stáří odporu (přerůstajícího až v hnus), protože každá živá hmota se snaží vyhnout nepříjemnému a směřuje k příjemnému. Za mladší můžeme považovat radost a smutek a za nejmladší, o které Aristoteles mluvil jako o prvním kroku od emocí k myšlení, údiv.

Tělesný stav spolu s celkovým nastavením se do vědomí překládá jako POCIT, někdy více, někdy méně přesně. Detailní mechanismus tohoto děje není dosud známý, také důvody nepřesností mohou být různé. Většina dějů v mozku, více než 95 %, se totiž odehrává „tajně“, podprahově, v nevědomí (=podvědomí), mimo kontrolu vědomí.

Emoce strachu, jakkoliv nepříjemná, je život zachraňující, protože nás upozorňuje na nebezpečí a nabuzuje náš organismus k poplachové stresové reakci, která nás má připravit ke rvačce, kdybychom chtěli nebezpečí překonat, nebo častěji k úprku (fight/flight reaction). Tělo reaguje napětím svalů, zrychlenou a zesílenou srdeční aktcí, většina krve obohacené živinami přitéká ke svalům, čímž jak útrobní oragány, tak periferie těla zblednou a prochladnou. Celý trávící proces se přepne na „sporo“, což poznáme z toho, jak nám vyschne v ústech.

České slovo napětí krásně vystihuje psychosomatickou jednotu stavu tělesného i duševního. Psychické pocity doprovázející emoci strachu mohou začínat napětím a přes tetelení, popisované nejčastěji jako „vnitřní chvění“ spět až k úzkostem, jejichž pravé příčiny si často nejsme vědomi až po strach a hrůzu s jasným vyvolávajícím prvkem.

Otázka, zda si nebezpečí napřed uvědomíme a pak zareagujeme, nebo zda organismus nejprve reaguje a pak si uvědomí, o co se jedná, je stále živá a oba názory mají jak zastánce, tak odpůrce. Jisté je, že informace běží obousměrně, jak v případě emocí a pocitů, tak při cestě mezi racionální a emocionální složkou naší psychiky.

 

—KONEC VÝKLADU A POUČOVÁNÍ —

 

Zatímco naši živočišní příbuzní mají dva velké nepřátele, přírodní podmínky a rivalizující sousedy, člověk si přidal ještě třetího mocného nepřítele, a to sám sebe se svými blbými nápady. Čím zabezpečenější jsme vůči přírodním podmínkám (v nejširším slova smyslu) a nakonec také proti rivalizujícím sousedům (Evropa zažívá historicky nejdelší období bez válek), tím více důvodů ke strachu hledáme na místech, kde často ani žádné nejsou.

Zpohodlněli jsme, necháváme většinu odpovědnosti na státu (třeba požadavek na školu, aby zajistila nejen výuku, ale převzala plně také výchovu dětí, požadavky na „sociální jistoty“) jako na „dobrém a všeobjímajícím rodiči“ a deklarujeme víc a víc různých práv a úlev. Zchoulostivěli jsme a právem se obáváme, že řešení řady životních komplikací je náročné, nepohodlné a vyžaduje úsilí, které nejsme už ochotni vynaložit.

Muži z generace mých rodičů nastoupili s nadšením do armády po vyhlášení mobilizace v roce 1938 a ještě v roce 1945 šli hájit svobodu občas opravdu holýma rukama. Kolik mužů by na obranu svobody vyrazilo dneska?

Spletli jsme si aristotelské potřeby a zpovykaná přání, jejichž nesplnění vnímáme jako těžkou frustraci a stresující faktor. Nejsme spokojeni s tím, že máme střechu nad hlavou a plné talíře, jsme naopak krajně nespokojeni s tím, že nemáme v garáži Mercedes! Chybí nám vřelý mezilidský kontakt, který nenahradí technologie, jedno pohlazení je tisíckát cennější než stovka SMS, chybí nám řád (vědecky řečeno strukturování času, sociálních vztahů, hodnot), chybí smysl života. Konzum a hedonistický styl jsou nenasytitelné bestie!

Jsme nenaplnění, nespokojení a tenhle pocit transformujem do neklidu a úzkostí ze všeho možného. Za svůj krátký, leč bohatý život jsem zažil období, která byla řádově mnohem nebezpečnější: za války se popravovalo, komunistický teror po roce 1948 znamenal jedno z nejnejistějších období, které česká společnost kdy prožila, počínaje osobními nejistotami, přes transfer majetků až po rozbití sociálních struktur. Invaze Rusů a jejich pomocníků v roce 1968 znamenala další otřesy a existenciální nejistoty, vše jsme přežili. Dnes se lidé obávají ztráty zaměstnání, přičemž devatenáctiletému maturantovi, který neumí nic, dvacetitisícový plat je málo, to on nevezme!

Chorobných úzkostí a velkých depresí asi není víc, než jich bylo v minulosti, jsou jen víc vidět. To, že celou řadu „hříchů“ jsme se naučili nazývat „nemocemi“, neznamená, že nemocí přibylo. Dnes je každý neúspěch (kolikrát vyrazí na lov lvice, než skutečně uloví antilopu? devětkrát!!!) důvodem k depce, každá nejistota důvodem ke strašné úzkosti. Ti nejpohodlnější jsou schopni polykat prášky na uklidnění, když jim pět minut nejede tramvaj.

Sem pak logicky patří otázky další:

5. Chybí dnešnímu člověku opora v tradičních institucích, jako byla širší rodina, farnost (náboženská obec), místní společenství?

6. Jak důležité je pro člověka, aby někam patřil? 

Ano, pro člověka je důležité, aby někam patřil, protože byl stvořen do smečky, nikoliv jako sólo jezdec. Jenomže sobecká ega neochotná se dohodnout na žádném kompromisu (JÁ ustupovat nebudu!) zavinila rozvolnění klasických struktur. Rodina je v krizi, jejímž důsledkem jsou nejistotou trpící děti, navíc se sníženou frustrační tolerancí, protože nedostatek přiměřené pěče a lásky je nahrazován naprosto nesmyslnými ústupky a nevytyčováním přiměřených a žádoucích hranic.

Soudržnost rodin a nejbližšího společenství, která znamenala pocit bezpečí a jistoty v okolí a přinesla fantastické výsledky (v každé větší obci stávala sokolovna; neumím si představit, že by na její výstavbu přispěl císař pán! na Národní divadlo také nedal ani krejcar), je v čudu a zatím nikdo, než pár pamětníků, nevolá po její obnově. Raději se straší…

 

[1] Jedva se dohodli psychologové, začali ječet neurovědci, kteří tvrdí, že základní emocí, která vede k sebepoznání, je ŽÍZEŇ, další přikvačili s bolestí a tak je otázkou, jak dlouho se dosavadní stav udrží.


O autorovi

Další články

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Červen 2016
Po Út St Čt So Ne
« Kvě    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930  

Publikace jednotlivých redaktorů nemusí být vždy v souladu s názorem redakce.

Všechna práva vyhrazena ©Skutečnosti
IC: 01255355

Hledáme nové redaktory

Jestliže Vás baví psát články a zároveň disponujete znalostmi některého z našich segmentů, budeme rádi, když nás kontaktujete na adresu redakce@skutecnosti.cz
Možná hledáme právě Vás!

V případě zájmu o nabídku inzerce nás kontaktujte na totožný e-mail.

Top