Šlechtická tradice Karla Schwarzenberga zavazuje – k církvi ?

Středověká feudální společnost v Evropě XIV., XV. A XVI. století, byla jak známo rozvrstvena na kasty, a to zvláštní třídění společenské hierarchie byla jejím vedoucím principem. V čele těchto tříd stál král nebo kníže, opírající se svou světskou mocí o církev a dělící se o světskou moc se šlechtou. Byla to společnost monarchistická a aristokratická, podpořená duchovní i světskou mocí. Církev byla na šlechtě zcela závislá a naopak. Církev nikdy nepracovala a někdo se musel starat o její statky, šlechta toto činila, obdělávala její pole a lesy čímž církev bohatla. Na oplátku se mohl kníže těšit církevní loajalitou a přídělem dalších pozemků, což zase vedlo k nárůstu majetku u šlechty. Šlechta se čas od času revanšovala peněžitými dary do kostelních pokladniček a jinými službami.

Katolická církev mezi vládnoucími kastami, tzv. feudálními stavy, stála na prvním místě. Hned za ní šel stav šlechtický a konečně stav městský. Král, jenž reprezentoval stát, byl jen prvním činitelem mezi ostatními pány feudálními a na nich do velké míry závisel. Svrchovanost krále a tím státu byla omezena právy stavů, především církve a šlechty, vyšší i nižší. Ve vyvinutějším pozdějším feudalismu, v pozdějších jeho fázích, měli určitá omezená práva i lidové vrstvy, reprezentované městy. Feudální sněmy – dnes parlament a senát – byly jistým druhem zastupitelství jednotlivých kast a tříd národa a znamenaly jistý druh svobody, alespoň pro některou část občanů.

Feudální stavy zastávaly svá práva velmi rozhodně, byly na ně hrdé a sváděly o ně těžké boje. Z historie všech středověkých feudálních států evropských, jsou známy boje mezi králem a šlechtou, šlechtou a městy, králem a církví, králem a městy. Státní moc byla dělena mezi všechny tyto politické činitele a toto rozdělení moci, bylo jistou garancí jak hospodářského rozkvětu, tak i jistého druhu omezení politické svobody.

Středověký občan byl ovšem zcela podroben autoritě duchovní ale í světské vrchnosti – knížecí. Duchovně závisel středověký občan zcela na církvi a její autoritě, politicky podléhal téměř úplně autoritě svého feudálního pána. Jinak byl středověký občan feudální společnosti duchovně, skrze církev, odevzdán do vůle Boží, politicky do vůle svého feudálního pána – zpravidla regionálního knížete.

Už ale od XVI. století dochází proti feudální nesvobodě a feudální politické a sociální hierarchii k silné reakci. Odtud pak přechází na poli bojů o svobodu svědomí také k bojům o svobodu politickou. Začíná Tomášem Aquinským, až k Machiavellimu a dalším.  Končí u prvního teoretika socialistického a demokratického státu Thomase Mora.

Máme-li dobře vidět dnešní stav boje o kvalitní demokracii, je třeba se na ni podívat z hlediska historického vývoje přes období feudalismu, absolutní monarchie a období francouzské a americké revoluce, které nám při současném politickém stavu naši republiky, dávají názorné poučení, jak moderní demokracie vznikala, jak se vyvíjela, ale i o tom, kam její vývoj patrně půjde.

Karel Schwarzenberg má v popisu práce – jako i ostatní potomci feudální šlechty v Evropě – svůj majetek podle tradic z minulosti chránit a rozšiřovat a církev podporovat. K tomu patří také tradiční spojení šlechty s církví, což dokázal nejlépe v případě církevních restitucí v ČR. Schwarzenberg byl hnací silou, tzv. šedou zákulisní eminencí, a hlavním lobbystou této divoké restituce, na které budou jeho panství silně profitovat. Přestože doby historické pominuly, zůstal systém do jisté míry stejný. Je třeba jenom porovnat jednotlivé struktury, jak občanské, církevní, politické, evropské a nebudeme se ani divit že dojdeme k názoru, že žijeme do velké míry v moderním feudalismu a těžké občanské závislosti na hierarchiích, které musíme pouze moderně pojmenovat.

Karel Schwarzenberg, má zajisté mnoho pozitivních vlastností týkající se zahraničního rozhledu a aristokratického vystupování. Nekvalitní artikulace, či jiné občany napadané nesrovnalosti osobního rázu, jsou nesmysly. Důležité jsou jenom a pouze jeho politické reakce – ty byly jistě špatné – a jeho materiální vypočítavost sledujíce vedle osobních zájmů také zájmy církevní, podle zakódovaných šlechtických tradic:…rozmnožuj a ochraňuj za pomocí církve svůj majetek a naopak… za každou cenu pokud k tomu máš příležitost. A toto je hlavní důvod proč nevolit – z daných a zbývajících možností – Karla Schwarzenberga ale volit primárně Miloše Zemana, kterému sice chybí trochu aristokracie a mezinárodního rozhledu, ale po materiální stránce fandí více tomu „středověkému“ občanovi v podhradí.


O autorovi

Další články

2 komentáře

  1. BCL 20/01/2013 - 17:24 at 17:24

    Začátek dobrý. Prostředek jakž takž i když jednosměrná demagogie. A konec, jakoby snad nepsal stejný autor. Pokud si vědomě chcete zakrývat obě oči, přestaňte přitom křičet kolem sebe, aby ostatní lidé prohlédli. I Miloš Zeman přeci sleduje své cíle. Podporuje své zájmy, své lobbistické kruhy a své poradce. To už několikrát v dějinách stačil dokázat.

    • Jaguaros 20/01/2013 - 18:50 at 18:50

      Jiste mate pravdu v tom ze i Milos Zeman ma sve nedostatky, to je i muj nazor. Ale zarazi mne ze Zeman nema auto, bydli v nejakem obydli trochu podobnem nejake stare tvrzi, chodi mezi lidi a popiji – on rika usrkuje – s nimi ve vesnicke hospode slivovicku, nezajima se zrejme tak moc o penize a podle jeho vesnickeho okoli je velice obliben jako clovek. Podle dostupnych informaci neni ale Schwarzenberg tak moc ve vsi videt – jiste z nedostatku casu – ale je stejne obliben – zrejme ale proto ze jeho panstvi zamestnavaji z okoli hodne lidi a rika se po cesku ze toho pisen zpivej koho chleba jis. Ono je to vlastne vsechno vice otazkou logiky kterou v prispevku ja osobne nalezam.

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top