Novodobí hrdinové sportovní doby

K této sváteční sportovní úvaze mě dovedla sobotní sedmihodinová bitva ve čtyřhře utkání 1. Kola nového ročníku Davis Cupu mezi obhájci prvenství, tedy Českou republikou a zemí sýra a čokolády, a také Rogera Federera, Švýcarskem. Soupeř bez něj, my bez Radka Štěpánka. Přejeme mu brzké uzdravení. Naštěstí s vítězným gestem našeho páru Tomáš Berdych, Lukáš Rosol, v samém konci dramatu. Toto vítězství bylo zcela jistě rozhodující, nicméně den na to potvrdil Tomáš Berdych svoji suverenitu a porazil ve čtyřech setech Stanislava Wawrinku, čímž poslal český tým do čtvrtfinále, proti Kazachstánu.

Když slyším jména Tomáš Berdych a Radek Štěpánek, vyvolává to ve mně na jednu stranu hrdost být občanem stejné země, jako tyto hvězdy světového kolotoče zvaného tenis, a na druhou stranu trochu lítosti, že se k nim chováme trochu podceněně. Být to jinde, kdo ví, jak by to bylo. A čerstvé vítězství v osmifinále nového ročníku DC nad Švýcarskem nám dává za pravdu. Parta kolem Jardy Navrátila ukazuje, v čem je síla. Francouzi mají slavné mušketýry Lacoste a spol., my máme zase Berdycha a spol.

Vezměme si, že Tomáš Berdych objíždí naprosto samozřejmě i s Radkem Štěpánkem, jako správní reprezentanti, utkání Davis Cupu, zatímco drtivá většina hráčů ze světové špičky odpočívají a připravují se na zajímavě bodované a tučně dotované turnaje. Naopak Tomáš Berdych ani neuvažoval, že by na DC nejel, kdyby Štěpánek nebyl na operaci, jel by s ním. Musí být přece téměř každému jasné, že to naši kluci pro peníze ani pro body nedělají, jelikož za DC téměř žádné nedostanou. Dělají to nejen pro slávu naší země, ale i pro potěšení všem fanouškům našeho tenisu. Nutno podotknout, že jich je opravdu požehnaně. Vyprodaná O2 aréna na loňském finále byla jasným důkazem. Kdepak jsou ty nafoukané primadony typu Nadala či Federera. Hlavně peníze a body, kde máme tu jejich hrdost? Ostatně, jak kdo dokáže bojovat za svoji vlast, jsme mohli vidět v přímém přenosu finále OH v Londýně.

Přirovnávat se nemá, nicméně mi to přijde jako v hokeji Jarda Jágr a ve fotbale tak maximálně můj poloviční jmenovec Petr Čech a ještě kdysi Pavel Nedvěd. To by měli být hrdinové a vzory současné mladé generace jsoucích a budoucích sportovních hvězd. Jenže ono jim také nic samo nespadlo do klína. Lidé za tím vidí vydělané peníze. Moře peněz na jejich účtech. Jenže je za tím mnoho a mnoho dřiny, vážení.

A pro mě ještě je to kluk, který překonal sám sebe, překonal veskrze nepřítele, zvaného zhoubná nemoc, a stal se vzorem mnohých. Je to vlajkonoš naší olympijské reprezentace na loňské olympiádě v Londýně, skromný kluk a fajn kamarád, Péťa Koukal. Navíc ve sportu, který mám moc rád a rád vám přiblížím jeho atmosféru. Badminton.

To jsou pro mě opravdové hvězdy. Když tady kousek od domova potkám Pavla Pateru, olympijského vítěze z Nagana, jako kdybych potkal jednoho ze všech obyvatel. Skromného, tichého kluka, který vás pozdraví první a dá se s vámi jen tak mimoděk do řeči. To jsou hvězdy, které nemusí plnit zákonitě první stránky bulváru.

Exkluzivně pro čtenáře skutecnosti.cz

Přemek Čech


O autorovi

Další články

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top