Mýtus o Řecku

Mýtus o Řecku

„Řecko za posledních pět let neudělalo na rozdíl od Španělska, Itálie, Portugalska, Irska…nic, aby zlepšilo stav své ekonomiky“. Tato slova často slyšíme z úst mnoha našich ekonomů a politických komentátorů.

Zastávám však trošku jiný názor, který se především opírá o volně dohledatelné statistiky.

– mzdy poklesly o 37 %
– důchody se snížily téměř na polovinu
– propustila se třetina státních zaměstnanců
– spotřeba klesla o třetinu
– největší a nejdelší ekonomický pokles od roku 1950 ve srovnání s vyspělými zeměmi

Co k těmto číslům ještě dodat? Celková nezaměstnanost v Řecku stoupla za posledních pět let na rekordních 25%. Třetina tamních obyvatel žije pod hranicí chudoby.To, že sociální systém současného Řecka není nijak štědrý svědčí i u nás publikované případy lidí, kteří se dobrovolně nechali infikovat virem HIV, aby tak získali alespoň nějaký státní příspěvek, stejně jako inzerát, který vyšel na konci roku 2013 v řeckém tisku.

Prodám svou ledvinu. Toto rozhodnutí jsem učinil, protože jsem nezaměstnaný a bezdomovec. Je mi jedno, zda jsem živý nebo mrtvý. Všechno, co chci, je nechat něco mé 8leté dceři…“

V těchto hodinách a dnech se Řecko opět dostává na přední místo zpravodajských agentur. Řecký premiér odmítl podmínky nového „záchranného programu“ a na programu je tak opět silněji než kdykoliv v minulosti odchod země z eurozóny. Obavy nemají jen řečtí občané vybírající vklady z bankomatů, ale také evropští politici. Včera večer po jednání eurozóny se vyjadřovali takto:

„Řecko nadále zůstává v eurozóně, uvedl na Twitteru místopředseda Evropské komise Valdis Dombrovskis…  „To není odchod Řecka z eurozóny,“ řekl Sapin novinářům po sobotním jednání euroskupiny. Všech 18 dalších členů eurozóny podle něj jasně řeklo, že Řecko bylo a mělo by zůstat v eurozóně bez ohledu na současné potíže.“

Proč jsme svědky  tak urputné snahy evropských politiků stůj co stůj uchovat Řecko v eurozóně navzdory názoru řady ekonomů doporučujících odchod Řecka z eurozóny.  Důvodů vidím několik.

Za prvé řeči o pomoci Řecku jsou jen divadlem. Peníze ze záchranných balíčků byly Řeckem jen převedeny do věřitelských bank. Pro evropské politiky by mohlo být docela nepříjemné, kdyby si většina daňových poplatníků uvědomila, že jejich peníze odcházejí na konta bank, které Řecku štědře půjčovaly, i když velmi dobře věděly, že Řecko jejich dluhy splácet není schopno. V této souvislosti bych zde rád publikoval obsah výstižného diskusního příspěvku Jaroslava Chudáčka týkajícího se chování bank pod jedním z mých minulých článků o Řecku:

„Banky Řecku půjčovaly na poměrně vysoký úrok. Přestože bylo jasné, že Řekové to nikdy zcela nebudou moci splatit, tak banky tyto pohledávky ve svých účetnictví zavedli jako vysoce výdělečné. Manažeři bank za to dostali vysoké roční odměny. Manažeři bank tyto odměny nemusí vracet, když později se ukáže, že na tom banky prodělaly. Manažeři na tom už jednou provždy vydělali! V nejhorším je pak vyhodí, mají však už víc než dost vyděláno na doživotí, navíc takové rafinované podvodníky rádi jinde vezmou do práce.



Navíc, pokud důležitým bankám bude hrozit krach, tak je stát podrží. Prodělek tedy zaplatí daňoví poplatníci.“

Proč toto politici dovolili, když to předem mohli vědět. Protože to jsou politici a politika je z 90% založena na klamání lidu a na podvodech. Proč lid volí takové politiky, protože je ve své většině dost hloupý a chce být klamán.“

Za druhé je svou polohou Řecko z hlediska geopolitiky významnou zemí. Odchodem z eurozóny by získala jistý stupeň nezávislosti na globálních institucích. Mohlo by dojít k ještě většímu sblížení s Ruskem a Čínou, což by mohlo mít významné geopolitické důsledky.

Za třetí mají evropští politici podvědomý strach z dominového efektu. Uvědomují si, že současný politicko-ekonomický systém je velice křehký. Zhroucení jednoho článku může mít nepředstavitelné důsledky. Fungování západní ekonomiky a finančních trzích je založené v podstatě pouze na důvěře v danou konkrétní měnu jakou je dolar či euro od dob, kdy byl zrušen zlatý standart a kdy se zadluženost zemí zvýšila natolik, že dnes ani tak vyspělý stát jakým je Německo, není schopen svůj dluh splatit a platí pouze úroky. Tím spíš ne Řecko u kterého se i přes veškerá úsporná opatření v době diktátu MMF celkový dluh ještě zvýšil.

Řecký premiér hovoří o tom, že otázka připravovaného referenda nebude o vystoupení s eurozóny. Myslím, že je to základní chyba Syrizy. Bylo by čestné lidem říci: „Jsou dvě možnosti. Buď akceptujeme požadavky věřitelů a budeme pokračovat ve stávající politice minulé vlády. Nebo opustíme eurozónu a staneme se nezávislými. Bude to sice bolet, ale je tu šance, že krok za krokem se nám podaří naší situaci zlepšit, pokud se nám podaří vytvořit atmosféru jistého celospolečenského konsensu“.




O autorovi

Další články

1 komentář

  1. xmart 30/06/2015 - 20:00 at 20:00

    Zajímavé souvislosti ve svém článku uvádí i paní Šichtařová

    „Řecko dokonce loni docílilo největší takzvaný primární přebytek rozpočtu mezi evropskými zeměmi. To je přebytek počítaný bez započtení splátek dluhu.“

    Proč však paní Šichtařová vůbec ve svém příspěvku nezmínila finanční deriváty a problémy z nich plynoucí?

    A jsou finanční deriváty spojené s řeckým dluhem, které dělají finančnín elitám největším starosti.

    Jen samotné Credit Default Swaps (CDS – do srozumitelné řeči přeloženo jako „sázky na bankrot“) spojené s Řeckem se odhadují na 3,2 bilionů dolarů.

    Proto nemohlo Řecko oficiálně zbankrotovat, neboť pak by musel někdo závazky spojené s těmito CDS zaplatit. A jsou to opět německé a francouzské banky, které by museli toto zaplatit.

    Zajímavá je také odstoupení obou výkonných ředitelů Deutsche Bank 3 dny po oznámení nezaplacení řecké splátky IMF. Deutsche Bank je celosvětově největším držitelem finančních derivátů, jejich celková výše se odhaduje na 55 bilionů euro, což je více než 20násobek ročního německého HDP.

    Více zajímavých souvislostí z v článku s názvem Je Deutsche Bank dalším Lehmanem?J

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top