Jsme hrdí, nebo závistiví na svůj původ?

Důvodem, k napsání této veskrze úvahy mě vedly události kolem volby nové hlavy naší krásné země, nicméně i s tím asociačně spjaté skutečnosti, které se člověku vybaví ve vzpomínkách na vlastní zážitky.

Mám dva výborné kamarády, které zatím s dovolením nebudu jmenovat. Jen trochu napovím. Jeden z nich je profesorem na University of Alberta v kanadském městě Calgary, kde vyučuje hematologii a nemoci poruchy krvetvorby. Předtím byl jediným neamerickým lékařem, působícím v Národním centru pro výzkum transplantace kostní dřeně státu Washington.

Druhý z nich, významný fyzik, byl v městě Cambridge nedaleko Bostonu na postu senior engineera  účasten projektu CANES,  což v tomto případě není chybně napsané krásné jihofrancouzské město, ale projekt Centra pro studia rozvoje využití atomové energie.  Nyní pracuje v městě Seattle.

Když si najdete jejich jména vyhledavačem a přejdete na oficiální stránky zaměstnavatelů obou mých přátel, zjistíte si, s jakou přesností je vedena jejich publikační činnost. Samozřejmě přístup k těmto dokumentům mají pouze autorizované osoby. Nicméně doma, jak se říká, pšenka nekvete. Když někdo z nich přijede do republiky i za pracovními účely, nikde žádná zmínka.

Bohužel není to jediný případ a často bývám svými zahraničními přáteli vlastně z celé staré dobré Evropy tázán, že bychom měli být více hrdi na své krajany. Jenže tento nezájem spíš ještě víc nahrává těm, kteří jsou přesvědčeni, že slečna závist je naší národní povahou.

Pojďme společnými silami hájit to, co je národní a hrdé v nás.


O autorovi

Další články

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top