Drama o dvou Googlech

Drama o dvou Googlech

Google

Společnost Google je v poslední době oceňována trhem jako čtvrtá nejnadějnější společnost na celém světě z hlediska potenciálu budoucích zisků. Hrozí jí však rozpad.

Od listopadu 2010 začala být na základě relevantních podnětů vyšetřována Evropskou komisí. V oblasti hospodářské soutěže působí komisař pro hospodářskou soutěž a Generální ředitelství pro soutěž. Členkou Ekonomické poradní skupiny pro soutěžní politiku v rámci tohoto generálního ředitelství byla dříve také česká ekonomka prof. Alena Zemplinerová.

Evropská komise měla na základě předběžného posouzení případu podezření, že společnost Google v obecných (neplacených) výsledcích slavného internetového vyhledávače, který je jejím produktem, zvýhodňuje svoje služby (z dalších oborů své činnosti) na úkor konkurence. Dále v rámci svých specializovaných (placených) vyhledávacích služeb používá neoprávněně obsah cizích webových stránek. Různými způsoby (např. vázáním smluvních podmínek či jiným vázáním nesouvisejících služeb) nutí vydavatele, aby cílenou inzerci získávali od ní. Cílená inzerce probíhá na základě cíleného vyhledávání. Navíc záměrně smluvně omezuje správu a přenositelnost on‑line reklamních kampaní na další on‑line reklamní platformy.

Za znevýhodňování konkurence lze považovat také situace, kdy u odkazů na konkurenční společnosti chyběly obrázky. Testy, které Evropská komise provedla, ukázaly, že obrázky mají velký vliv na to, zda odkaz čtenáře zaujme a zda jej otevře („rozklikne“).

Sama společnost Google byla přitom jednou z obětí obdobného vázání nesouvisejících služeb, když společnost Microsoft vázala v rámci operačního systému Windows, který je jejím produktem, internetový prohlížeč Internet Explorer, který je rovněž jejím produktem.

Jak se s tím vším může Evropská komise vypořádat? Politika ochrany hospodářské soutěže je v Evropské unii (i ve Spojených státech) dlouhodobě poměrně hodně uměřená. Tehdejší komisař pro hospodářskou soutěž Joaquín Almunia požadoval především, aby u odkazů na nejvýznamnější (např. tři) konkurenční společnosti nechyběly obrázky (popřípadě videa a podobně), pokud se jimi prezentuje i společnost Google, a dále aby v pevně stanovené době společnost Google rozvinula své služby tak, aby při každém zlepšení její prezentace byla adekvátně zlepšena také prezentace konkurence. Zároveň by se opatření, která budou přijata, měla pochopitelně vztahovat také na všechny případné budoucí vyhledávací služby. V případě placených služeb, jako je srovnávač cen, lze vybírat konkurenci podle tehdejšího pana komisaře nejlépe pomocí aukcí. Stejně tak se musí Evropská komise vypořádat i s dalšími zmíněnými problémy. Na vše musí následně samozřejmě dohlížet dozor.



Ačkoli společnost Google nesouhlasí s výše uvedenými obviněními ohledně provádění „nekalých obchodních praktik“, tehdejší pan komisař s ní rámcově dohodl všechny tyto podmínky jejího dalšího podnikání, čímž má jak Evropská komise, tak společnost Google velkou šanci vyhnout se jakýmkoli dalším zdlouhavým a nákladným řízením. O dohodě pan komisař informoval v únoru 2014.

Je překvapivé, že analogický federální úřad ve Spojených státech nevydal vůči společnosti Google podobné žádosti ani závazné příkazy, ačkoli se zabýval stejnými obchodními praktikami a situace amerických i evropských klientů (a konkurentů) této společnosti je v principu stejná. Nejedná se však o první zjevný nesoulad mezi oběma úřady.

Evropský parlament však 27. listopadu 2014 přijal nezávazné usnesení požadující, aby Evropská komise předcházela nadměrné koncentraci (tedy monopolizaci) na tzv. „digitálním trhu“. Ve skutečnosti se však jedná o více trhů s více druhy produktů (nejen internetové vyhledávání, ale především telekomunikace) různě specializovaných firem působících v různě rozsáhlých oblastech. Navíc Evropskou komisi v tomtéž usnesení vyzval, aby zvážila jako nápravu oddělení vyhledávačů od ostatních komerčních služeb. Ačkoli není výslovně zmíněna společnost Google, musela být těmito úryvky usnesení nutně myšlena.

Takové oddělování by bylo zvůlí proti svobodnému obchodování. Taková opatření mohou mít celospolečenské ospravedlnění nanejvýš v případě některých monopolů, avšak i v takových případech je rozdělení monopolní společnosti zvůli proti svobodě. Některé monopolní společnosti, které nejsou z jakýchkoli důvodů schopny stanovovat různým skupinám zákazníků rozdílné ceny svých služeb či zboží, nepřispívají zcela k optimálnímu způsobu využívání zdrojů. Tato neefektivita však hrozí zejména při působení těch monopolních firem, které se necítí být příliš ohrožovány možným rozšířením potenciální konkurence na trh, na kterém působí. Zmíněná neefektivita bývá z tohoto důvodu a také díky neochotě zákazníků nakupovat za každou cenu poměrně malá. Avšak i v takových případech by měla být nejprve prokázána.

Monopolní firma si může dovolit chovat se přezíravěji k zákazníkům, což však alespoň v jistých zákonných mezích není problém Evropského parlamentu, nýbrž případné neurvalé firmy a případných zákazníků, kteří danou službu potřebují či vyžadují natolik, že jsou takové chování ochotni, či donuceni strpět. Monopolní firma, která si je svým postavením poměrně jistá (což vůbec není běžné), může také ztrácet chuť ke zkvalitňování svých služeb a vymýšlení služeb nových, což je však opět její problém, nebo možná v některých případech její rozumné rozhodnutí příliš neriskovat.

Společnost Google však není jedinou společností na trzích, na kterých působí. Tyto trhy nejsou ani tzv. „síťovým odvětvím“, do kterého by byli uživatelé služeb jediné společnosti zamčeni (jak se používá v angličtině), pokud by chtěli komunikovat s uživateli ostatními. Na Internetu jsou přece minimálně dvě další významné světové (a další lokální) společnosti poskytující vyhledávací služby a uživatelé žádného z těchto vyhledávačů nejsou jimi ani společností Google nijak nuceni, aby používali stejný vyhledávač jako další uživatelé. Předmětem vyšetřování společnosti Google Evropskou komisí není, zda je tato společnost monopolem, nýbrž zda nezneužívá svého případného dominantního postavení na trhu. Dominantního postavení může, a to navíc pouze v některých případech, zneužívat jak jediná firma na příslušném trhu (monopol), tak i více firem, které na sebe stanovováním cen svých služeb navzájem reagují (oligopol).

Společnost Google vykazuje znaky, kterými se blíží k možnostem firmy s monopolním postavením. Monopol může vzniknout různými způsoby. V tomto případě je příčinou pozice, která se blíží pozici monopolní, vlastnictví užitečného zdroje, který nemá nikdo jiný. Jenže jedinečným zdrojem pro vyhledávač společnosti Google je primárně algoritmus hodnotící užitečným způsobem webové stránky, na základě čehož určuje pořadí jejich zobrazení v obecných výsledcích. Prokázal se zřejmě jako natolik užitečný, že jej v současnosti využívá už velká většina uživatelů těchto služeb na Internetu. Tento zdroj tržní moci byl vymyšlen přemýšlivými lidmi. Komu patří, ten jej může svobodně využívat. Nikdo nikomu nebrání, aby vstoupil na trh s lepšími či komerčně úspěšnějšími algoritmy. Může se přitom do jisté míry inspirovat třeba právě tímto algoritmem nebo řadou dalších. Uživatelé pak mohou snadno přejít k jeho vyhledávači, protože internetové připojení není monopolní a umožňuje, nejen v Evropské unii, svobodný výběr vyhledávačů. V případě společnosti Google se tedy jedná o zcela odlišný případ, než je vlastnictví jakéhokoli nenahraditelného přírodního zdroje, který byl zprivatizován.

Po objevení tohoto algoritmu se stal následně zdrojem výhod z něj plynoucích patent, který jej na dlouhou dobu chrání. Kdyby tomu tak nebylo, vzdali by se jistě mnozí nadějní výzkumníci svých snah o podobně užitečné a netriviální objevy. Ke snižování jejich motivace by přispělo také případné rozdělování firem s významnou tržní silou či reálně uplatňovaným vlivem na trhu.

Veškerá podezření ze zneužívání dominantního postavení na trhu společností Google k upevňování své moci na daném trhu i na dalších trzích pomocí „nekalých obchodních praktik“ (podvodů, zneužívání dominantního postavení na trhu vázáním nesouvisejících služeb) lze pravděpodobně vyřešit opatřeními, na kterých se s ní dohodl zmiňovaný bývalý komisař pro hospodářskou soutěž Evropské komise. Ačkoli bylo jeho cílem ochránit před těmito praktikami, na které má podezření, evropské spotřebitele, ochránil by tím spravedlivě také firemní klientelu, která si platí výše zmíněné služby, kterých se tato podezření týkají.

Právní a vlastnické rozdělení společností navíc, kromě toho, že je nespravedlivou zvůlí, vede ke zvýšení nákladů na poskytované služby, čímž se zvyšuje také jejich cena pro klienty. Tento problém však není v uvedeném usnesení zmíněn, natož aby byla odborně odhadnuta výše těchto negativních efektů. Evropský parlament tedy argumentuje nespravedlivě jednostranně.

Zároveň by se tím v případě společnosti Google nezlepšila hospodářská soutěž, protože by dvě nové společnosti působily na jiných, navzájem takřka nesouvisejících trzích. Pouze by se efektivně zabránilo dalšímu možnému zneužívání postavení na trhu či podvodům. Místo dozoru nad dodržováním stanovených podmínek by však muselo být prověřováno, zda nedochází ke kartelovým dohodám (mezi nově vzniklými společnostmi navzájem nebo mezi nově vzniklou společností poskytující vyhledávací služby a nějakou další firmou).

Takové zásadní opatření by však mohlo být z obdobných pochybných důvodů navrhováno také pro jakékoli jiné vlastnicky propojené podniky (tzv. „spojené osoby“) ve všech odvětvích. Přesto však Evropský parlament dosud neschválil žádné obdobné usnesení pro jiné trhy, než je tzv. „digitální trh“. Snaží se tak znevýhodnit konkrétní firmy na několika málo trzích.

Takovou nespravedlnost spolu s dalšími body usnesení svým hlasem podpořili čeští europoslanci Jiří Pospíšil (TOP 09‑S), Michaela Šojdrová a Tomáš Zdechovský (oba KDU‑ČSL) a všichni čtyři čeští europoslanci za ČSSD. Snaží se tak zhatit rozumnou dohodu, kterou prosadil bývalý komisař pro hospodářskou soutěž.

Usnesení nepodpořili, ať už z jakýchkoli důvodů, pouhým zdržením se Luděk Niedermayer a Stanislav Polčák (oba TOP 09‑S), Pavel Svoboda (KDU‑ČSL), Kateřina Konečná a Jiří Maštálka (oba KSČM).

Proti usnesení hlasovali, ať už z jakýchkoli důvodů, všichni čtyři čeští europoslanci za ANO, Jaromír Štětina (TOP 09‑S), oba europoslanci za ODS a europoslanec za stranu Svobodní.

Miloslav Ransdorf (KSČM) na hlasování chyběl.

Europoslanec Pavel Telička (ANO) je však veřejným podporovatelem zrušení roamingu v EU, jak to odsouhlasil také předchozí Evropský parlament. Případné zrušení roamingu nutně povede zčásti, či zcela ke zdražení jiných služeb mobilních operátorů, mohlo by však vést zčásti také ke snížení jejich zisků, což by posílilo jejich tržní postavení, protože by se ztížily podmínky pro vstup konkurence na trh. Tím by byla také výrazně narušena svobodná hospodářská soutěž.

Evropský parlament navrhl zásadní nespravedlivý a škodlivý zásah do svobodného podnikání. Snaží se donutit úzkou skupinu firem na základě nepodložených obav k preventivnímu opatření, které nemá ve svobodných státech obdoby a které se jednoznačně zdráhal navrhnout dokonce i zmiňovaný bývalý ekonom odborů a vlivný socialistický komisař EU pro hospodářskou soutěž.

 




O autorovi

Další články

1 komentář

  1. stern 07/12/2014 - 19:36 at 19:36

    Doporučuji o této zásadní otázce budoucnosti lidstva zveřejnit polemiky všech politiků, ať máme co číst :P

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top