Charlotte Garrigue Masaryková   – nesvéprávná první dáma

Charlotte Garrigue Masaryková – nesvéprávná první dáma

Charlotte Garrigue Masaryková

Charlotte Garrigue Masaryková

 

Kolik měli Masarykovi vlastně dětí? Bylo jich pět, jak uvádějí některé prameny nebo šest? Jak dobře se Charlotte naučila česky a milovala opravdu Prahu? Byla nebo nebyla ve skutečnosti zbavena svéprávnosti?

Charlotte Garrigue Masaryková (20. 11. 1850 – 13. 05. 1923)

Charlotte Garrigue, jak znělo její rodné jméno, byla původem Američanka, narozená v Brooklynu, ve státě New York. Jejími rodiči byli Rudolph Pierre Garrigue a Charlotte Lydia Garrigue, rozená Whiting. Celkem měli jedenáct dětí, Charlotte byla třetí v pořadí.

Charlotte byla velmi nadanou umělkyní. Ráda malovala a četla, nejraději Shakespeara nebo Bacona, ale nejvíce ze všeho tíhla k hudbě. Byla vynikající pianistkou a právě díky její lásce k hudbě se v sedmnácti letech vydala do Lipska hru na klavír studovat. A to na místní vyhlášené konzervatoři. Mladá dívka toužila tak moc stát se skvělou pianistkou, že si po třech letech každodenní hrou a cvičením poškodila ruku natolik, že nebylo možné, aby pokračovala ve studiu a proto se vrátila zpět do USA.

Po návratu domů vyučovala hru na klavír a studovala matematiku. Do Lipska se však ráda vracela ke svým přátelům Göringovým. Na jedné z návštěv se tak potkala se svým budoucím manželem, mladým Tomášem Masarykem. Jako jazyk pro komunikaci používali angličtinu. 15. 3. 1878 uzavřeli sňatek v New Yourku. Traduje se, že hlavním impulzem pro sňatek dvou mladých lidí byl pro Tomáše Masaryka zážitek blízký smrti. 24. července 1877 na vyjížďce po řece paní Göringová spadla do vody a začala se topit. Všichni kromě mladého Masaryka zpanikařili, který skočil do vln a tonoucí ženu z posledních sil zachránil. Později v hovorech s TGM přiznal Karlu Čapkovi, že se právě na základě hrůzného zážitku rozhodl požádat o Charlottinu ruku.

Tomáš Garrigue Masaryk

Tomáš Garrigue Masaryk

Tomáš Masaryk si při svatbě symbolicky bere příjmení své manželky, čímž chtějí oba demonstrovat podporu rovnoprávnosti mezi muži a ženami. Zároveň to dělá z úcty ke své ženě, kterou celým srdcem miluje.

Tomáš Garrigue Masaryk a Charlotte Garrigue Masaryková se ihned po svatbě stěhují do Vídně, kde až do roku 1897, kdy Masaryk definitivně získává profesuru, bojují s velkými existenčními problémy.

Kolik měli Masarykovi dětí?

Zmatky v počtu dětí Charlotte Garrigue Masarykové a Tomáše Garrigue Masaryka způsobuje především úmrtí dvou jejich dětí. Některé zdroje proto uvádějí, že Masarykovi zplodili čtyři potomky. Jinde se dočtete, že jich bylo pět, a je zde započítaná také dcera Eleanor, která zemřela ve čtyřech měsících života. Ve skutečnosti, se ale dětí narodilo šest a oním opomíjeným dítětem je poslední narozená dcera Hana, která zemřela velmi brzy po svém narození.

Alice Masaryková

Alice Masaryková

Jako první přišla na svět Alice (1879), která se později stala díky roli „první slečny“ nejznámější z druhé generace Masaryků. Alice Masaryková zemřela v roce 1966 v Chicagu ve svých 87 letech. Její urna byla v roce 1994 z iniciativy Českého červeného kříže převezena do vlasti a uložena do rodinného hrobu v Lánech.

Alice Masaryková v pozdějším věku

Alice Masaryková v pozdějším věku

 

Rok po Alici, přišel na svět syn Herbert (1870). Velmi talentovaný český malíř a hokejový průkopník, který se coby hráč pražské Slavie zúčastnil v roce 1901 prvního doloženého utkání v Praze. Zemřel předčasně, v roce 1915 na tyfus.

V roce 1886 přišel na svět Jan Masaryk. V dospělosti se stal Československým diplomatem a politikem, mimo jiné byl ministrem zahraničí v londýnské exilové vládě, v obou vládách Zdeňka Fierlingera a v první vládě Klementa Gottwalda. Zastával také posty ministra obrany a ministra financí. Zemřel za nevyjasněných okolností v roce 1948 a v roce 2003 bylo vyšetřování jeho smrti uzavřeno jako vražda, s pachatelem neznámým.

Tomáš Garrigue Masaryk se svojí dcerou Olgou cestují do exilu

Tomáš Garrigue Masaryk se svojí dcerou Olgou cestují do exilu
Foto: Josef Jindřich Šechtl

 

Druhá dcera a čtvrté dítě v pořadí, dcera Eleanor se narodila v roce 1890 a záhy, ve čtyřech měsících života zemřela.

Hned o rok později, v roce 1891 přibyla do klanu Masaryků dcera Olga. Olga Masaryková prožila většinu svého života v exilu. Vdala se dvakrát a z druhého manželství se švýcarským lékařem Henrim Revilliodem měla dva syny. Herberta a Leonarda, kteří v průběhu druhé světové války oba zahynuli. Zajímavostí je, že podle skutečné podoby těchto dvou Masarykových vnuků, byl vytvořen v Praze na Petříně pomník, dvou aktů hrajících si dětí, se šesti žabkami a dvěma ještěrkami, který je umístěn uprostřed fontány, v Seminářské zahradě. Totožnost dětí byla odhalena až po sametové revoluci. Olga Masaryková přestala Československo navštěvovat po záhadném úmrtí bratra Jana. Zemřela ve Velké Británii v roce 1978.

Pomník na Petříně

Pomník na Petříně

Poslední dcera Hana, zemřela záhy po narození

Stěhování do Prahy

V roce 1881 (některé prameny uvádějí 1882) se Masarykovi přestěhovali z Vídně do Prahy. Popud k tomuto, jak už dnes víme osudovému přesunu, bylo získání místo profesora T. G. M. na České univerzitě Karlo-Ferdinandově v Praze.

Charlotte se údajně do Prahy těšila a Vídeň jí k srdci nikdy nepřirostla, zatím co jejímu muži se odcházelo z Vídně ztěžka. V tehdejší, ve své podstatě maloměstské Praze, budili Masarykovi velkou pozornost. Ona byla cizinka, sečtělá a s velkým rozhledem. On byl mladý profesor, který měl pro tehdejší pražany naprosto nepochopitelně, kromě svého příjmení i příjmení své ženy. Bral ji jako rovnocenného partnera v diskuzi a chodil za ní pro rady.

Charlotte se velmi brzy zapojila do veřejného dění. Stala se členkou Amerického klubu dam. Zamilovala si Bedřicha Smetanu a publikovala na jeho podporu řadu článků. Celkově byla aktivní pisatelkou. Přispívala do amerických novin, kam psala články o životě v Praze. Zajímala se také o dělnickou třídu a její problémy. Jejím největším tématem ale vždy bylo zrovnoprávnění žen.

 

Nenáviděná

V roce 1886, se z pozice podivínů dostala celá rodina do pozice nenáviděných. A právě v těchto chvílích se prokázalo, jak dobrou manželkou Masarykovi jeho žena je. Stála po jeho boku i v době největší hysterie, kterou vyvolalo tvrzení Masaryka, společně s historikem Jaroslavem Gollem a filologem Janem Gebaurem, o tom, že rukopisy Královedvorský a Zelenohorský jsou falzifikáty. Toto tvrzení vyvolalo v české společnosti zuřivý odpor a ti, kteří tvrdili, že jsou rukopisy falešné, dostávali tvrdě pocítit nesnášenlivost vůči sobě samým i jejich rodinám. Masaryk se mimo jiné v této době vzdal místa vedoucího redaktora Ottova slovníku naučného.

To však nebylo to nejhorší, co mělo manžele potkat. Ještě větší tlak ze strany veřejnosti musela Charlotte snést o několik let později. V letech 1899 až 1900, za období tzv. hilsneriády. Šlo o to, že se Masaryk zastal žida Hilsnera, který byl neprávem obviněn z vraždy mladé dívky, Anežky Hrůzové. K údajné vraždě mělo dojít nedaleko Polné na Jihlavsku a celá věc bylo o to nebezpečnější, že národ uvěřil šílené pověře. Říkalo se, že Hilsner zabil Hrůzovou proto, aby mohl použít její krev, jakožto křesťanské dívky, kterou Židé potřebují ke svým náboženským obřadům.

Charlotte čelila nenávisti s grácií jí vlastní. Jednou ji málem napadl zfanatizovaný dav na ulici, její děti byly šikanovány a bylo jim vyhrožováno ze strany spolužáků. Jejího muže studenti vypískávali z přednášek. Zoufalý Masaryk, který musel pozorovat, jak kvůli jeho boji proti antisemitismu trpí celá rodina, se pod tíhou událostí rozhodl, i s rodinou emigrovat. Tehdy přišla Charlotte a řekl rázné ne. „Tvé místo je tady v českém národě, musíš tady zůstat a při hájení pravdy nesmíš ustoupit.“

 

Deprese, psychický kolaps a zbavení svéprávnosti

Zátěžové situace a neustálý stres, který zvládala Charlotte jako mladá žena, se jí hůře snášel v pokročilejším věku, až si nakonec vybral svoji daň, v podobě těžkých depresí.

V roce 1914 musel její muž odejít do exilu a vzal sebou nejmladší dceru Olgu. Za jeho nepřítomnosti byl odsouzen k trestu smrti za velezradu. O pár měsíců později, v roce 1915 umírá milovaný syn Herbert na tyfus, Jan odchází do armády a Alice je zatčena a vězněna ve Vídni. Charlotte žije pod neustálým tlakem, jako manželka vlastizrádce. Policejní prohlídky, které trvají celé noci, nejsou ničím výjimečným. Časté vyslýchání, neustále hrozící trest smrti a stálý policejní dohled. Není se čemu divit, že tento neustálý tlak nakonec neunesla. Protože ale byla Charlotte velmi chytrá žena, zakázala poslům, kteří jí přinášeli zprávy o jejím muži mluvit o čemkoliv, co se týkalo jeho politické aktivity. O jeho boji za vznik samostatného československého státu v této době tudíž opravdu nevěděla a nemohla tak ani pod obrovským nátlakem, který na ni byl vyvíjen nic prozradit.

Se svým manželem se opět setkala až v lednu 1918, kdy už byla hospitalizována v sanatoriu ve Veleslavíně, pro velké deprese, kterými trpěla a celkovou slabost. Nakonec byla v témže roce zbavena svéprávnosti. Z největší pravděpodobností to byl krok, který měl zarazit její pronásledování, jak českými, tak rakouskými úřady.

První dáma

Když byl T. G. M. zvolen 14. 11. 1918 prezidentem Československé republiky, stala se z Charlotty Garrigue Masarykové přes noc první dáma. Z bláznivé Američanky zavřené v sanatoriu, manželky vlastizrádce, která nebyla některým dost dobrá pro pozdrav, se stala uznávaná manželka prvního prezidenta. Roky, které prožila, před tímto vítězstvím byly ale natolik těžké, že sanatorium už nikdy úplně neopustila. Žila střídavě na zámku v Lánech a sanatoriu.

Charlotte Garrigue Masaryková

Zdroj: repro z knihy TGM v Lánech, 1946
Charlotte Garrigue Masaryková

V roce 1920 se jí splnil sen, když zasáhla do tvorby první Československé ústavy a prosadila, aby zde byla žena ve všech oblastech postavena na roveň muži.

To, jak moc je veřejné mínění vrtkavé, si zažila na vlastní kůži v témže roce, když ji lidé s obrovskými ovacemi, jako svou první dámy přivítali na sokolském sletu, což byla jedna z mála akcí, kterých se jako první dáma zúčastnila.

V roce 1923 zemřela na zámku v Lánech, když ji během krátké doby za sebou postihla silná srdeční slabost a následně mrtvice, po které zůstala částečně ochrnutá. V době, kdy zemřela, jí bylo 72 let.

Ještě před její smrt, jí vzdal Masaryk hold. „Charlie, děkuji za vše, co jsi pro mě udělala! Vím a říkám ti to, že bych nemohl dosáhnout toho, čeho jsem dosáhl, že bych se byl nevyvíjel, jak jsem se vyvinul.“

Malí praprapravnuci T. G. M. Armand a Taber Herbert Kotíkovi žijí v Praze, společně s matkou Gabrielou. Rodina žije velmi tiše a klidně. Veřejného života se straní. Jejich otcem byl Jan Jakub Kotlík, pravnuk T. G. M., který, v roce 2007 předčasně zemřel na leukémii. Jeho matka Charlotte Kotíková, rozená Pocheová byla dcerou Emanuela Pocheho a Herberty Masarykové.



O autorovi

Další články

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top