Koriandr jako trvalka: Vydrží vám v zahradě celý rok?

Koriandr je jednoletá bylina

Koriandr je jednoletá bylina s krátkým vegetačním cyklem. To v praxi znamená, že celý jeho život – od prvního výhonku až po vytvoření semen a odumření – se odehraje během jediného roku. Tahle vlastnost zásadně ovlivňuje, jak se o něj staráme a jak ho pěstujeme na našich zahrádkách.

Začínající zahrádkáři se často ptají, jestli by koriandr nemohl růst jako třeba pažitka nebo meduňka, které máme na záhonu rok co rok. Jenže koriandr prostě není trvalka. Jakmile dokončí svůj životní cyklus, rostlina odumře. Nepřežije zimu a na jaře nevyraží z kořenů jako jiné vytrvalé byliny. Chcete-li mít čerstvou natku pořád po ruce, musíte ho každý rok zasít znovu.

Po zasetí semínko vyklíčí zhruba do dvou týdnů, pokud má správné podmínky. Malá rostlinka si nejdřív vytvoří růžici listů u země, která postupně roste. Právě v téhle fázi je koriandr nejcennější – listy voní a chutnají nejlépe, obsahují nejvíc aromatických látek. Rostlina teď dává všechnu sílu do růstu listů a stonků, což je přesně to, co od ní chceme.

Jakmile ale přijdou teplé dny a delší slunce, koriandr přepne do jiného režimu. Začne vytvářet květní stonek, který může vyšplhat až do šedesáti centimetrů. Tohle je přirozený pokračování jeho životního cyklu, i když pro nás zahrádkáře to znamená konec sklizně chutných lístků. Listy v této době zhořknou a ztrácejí kvalitu – rostlina prostě přesměruje veškerou energii do květů a později do semen.

Chcete mít čerstvý koriandr po celé léto? Pak musíte sít postupně, ideálně každé dva až tři týdny. Zatímco jedny rostliny začnou kvést, jiné budou stále v té nejlepší fázi pro sklizeň lístků. Tahle jednoletá povaha koriandru vyžaduje trochu plánování, není to jako u trvalých bylin, kde prostě sklízíte, co naroste.

Po odkvětu se na stonku objeví semena, která znáte jako koření do jídel. Dozrávají postupně, mění barvu ze zelené na hnědou. Když úplně dozrají, celá rostlina začne žloutnout a usychat. V tu chvíli je jasné, že koriandr dokončil svůj úkol a odchází. Pokud necháte semena dopadnout na zem, můžou příští rok samovolně vyklíčit. To ale neznamená, že by se z něj stala trvalka – jen se znovu zaseje sám a vyroste nová generace jednoletých rostlin.

Nepřežívá zimu v našich podmínkách

Koriandr v našich podmínkách zimu prostě nepřežije – to je ta nejdůležitější informace, kterou byste měli vědět, pokud přemýšlíte o jeho pěstování. Tahle vonná bylinka pochází ze Středomoří a jihozápadní Asie, kde je klima nesrovnatelně mírnější než u nás. Takže když se ptáte, jestli je koriandr trvalka, odpověď zní jednoznačně: ne, rozhodně to není trvalka v tom pravém smyslu.

Podívejte se, jak to s ním vlastně funguje. Koriandr je jednoletá rostlina, která celý svůj život stihnete během jedné sezóny. Na jaře vzejde, během léta vytvoří listy a rozkvetou květy, pak přijdou semínka a pak... no, pak je konec. Naše mrazivé zimy jsou pro něj prostě smrtící, a to i když se ho budete snažit chránit sebevíc. Stačí ty první pořádné mrazíky a rostlinka je pryč.

Spousta lidí to zkouší různě řešit – přikrývají ho mulčem, netkanou textilií, někteří ho dokonce přenášejí do chladnější místnosti. Ale upřímně? Většinou to nedopadne dobře. Koriandr na zimu zkrátka není stavěný – není to jeho chyba, prostě mu to jeho geny neumožňují. Na rozdíl od opravdových trvalek, které mají v sobě zabudované mechanismy na přečkání těžkých podmínek, koriandr takové vychytávky nemá. Jeho kořínky nejsou dost silné a hluboké, aby zvládly promrzlou půdu.

Zajímavé ale je, že i když samotná rostlina zimě podlehne, semínka dokážou vydržet mnohem víc. Někdy se stane, že semena přezimují v zemi a na jaře znovu vzejdou sama od sebe. To ale neznamená, že by rostlina přežila – jsou to prostě nové rostlinky z těch starých semen. Tohle může začínající pěstitele zmást, protože si pak myslí, že koriandr přečkal zimu. Ve skutečnosti jde o úplně novou generaci.

Když teploty klesnou pod nulu, pro koriandr je to definitivní konec. Není zkrátka cesta, jak ho u nás udržet jako vytrvalou rostlinu. Proto pokud chcete mít tuhle aromatickou bylinu každý rok, musíte počítat s tím, že ho budete zasévat znovu a znovu. Naplánujte si jarní výsev a nezapomeňte ho sklidit dřív, než přijdou první podzimní mrazy.

Každoročně je nutné nové setí

Koriandr dokončí celý svůj život během jediné sezóny. Možná jste si všimli, že na podzim prostě zmizí a na jaře se neobjeví – prostě to není rostlina, která by se vracela sama od sebe. Každý rok musíte začínat znovu, pokud chcete mít čerstvé lístky na kari nebo salsu.

Je to vlastně docela jednoduchý princip. Zatímco třeba pažitka nebo meduňka v záhonu vesele přežijí zimu a na jaře zase vyraží, koriandr to nedokáže. Po odkvětu a vytvoření semen jeho mise končí – celá rostlina odumře a v zemi nezůstane nic, co by mohlo znovu vyrašit.

Jak to vlastně funguje? Ze semínka vyroste pěkná růžice aromatických lístků, které všichni známe. Právě teď je ten správný čas na sklizeň – listy jsou křehké, voňavé a skvělé do kuchyně. Jenže pak přijdou delší dny a teplo, a koriandr to bere jako signál: čas kvést a tvořit semena! Vytáhne stvol, rozkvete, a s listy je rázem konec. Stanou se tuhé a chuť mají tak silnou, že je vlastně nemůžete použít.

Zimu prostě nepřežije žádná část rostliny. To je důležité si uvědomit, když plánujete záhon. Chcete mít čerstvý koriandr celé léto? Pak ho musíte sít postupně – třeba každé tři týdny trochu nový. Tak budete mít pořád mladé rostlinky s něžnými lístky.

Ale má to i své plus. Každý rok můžete zkusit jinou odrůdu. Některé jsou vyšlechtěné tak, aby co nejdéle dávaly listy a pomalu kvetly, jiné zase vytvářejí spoustu semen pro vaření. A když každoročně začínáte s novými semínky, neriskujete, že vám z loňska zůstaly nějaké nemoci nebo škůdci.

Kdy vlastně sít? Záleží na tom, kdy chcete sklízet. Brzy na jaře, jakmile půda trochu povolí – tedy někdy v březnu nebo dubnu – zasejete pro letní sklizeň. Chcete mít koriandr na podzim? V srpnu nebo začátkem září je ten pravý čas. Jen ho nesázejte do kelímků a pak nepřesazujte – to nesnáší. Vysejte ho rovnou tam, kde má růst.

Semínka nejlépe klíčí mezi patnácti a dvaceti stupni. Za dva tři týdny by měly vyklíčit. Důležitá je dobrá půda – taková, co drží vláhu, ale nepřemokří, s dostatkem živin. Koriandr má rád slunce, ale ne pražák. V létě mu trochu stínu prospěje, jinak rychle vykvete a je konec. A nezapomeňte ho zalévat, zvlášť když je sucho – žízeň ho dožene ke kvetení rychleji, než byste čekali.

Koriandr setý je jednoletá bylina, která se musí každoročně znovu vysévat, nikoli trvalka - jeho jemné listy a semena nám slouží jako koření, avšak jeho životní cyklus končí s příchodem zimy a nové rostliny vyrůstají pouze ze semen.

Markéta Zahradníková

Pochází z oblasti Středomoří a Asie

**Koriandr setý** je rostlina s fascinující historií, která sahá tisíce let do minulosti. Tahle voňavá bylinka **pochází ze Středomoří a Asie**, kde ji lidé pěstovali už ve starověku – a to nejen kvůli její chuti, ale i léčivým účinkům. Představte si, že archeologové našli koriandr dokonce v hrobkách egyptských faraonů! To vám řekne hodně o tom, jak byl v tehdejší době ceněný.

Kde se vlastně koriandr cítí nejlépe? Původně rostl především v oblastech kolem východního Středomoří, Blízkého východu a jihozápadní Asie. Tahle rostlinka miluje teplo a právě v těchto krajích našla ideální podmínky pro svůj růst. Pak se začala šířit dál – díky obchodníkům a cestovatelům, kteří ji brali s sebou na své cesty a oceňovali její jedinečnou vůni i léčivé vlastnosti.

Ve starověkém Řecku a Římě byl koriandr skutečným pokladem. Používal se jako koření i lék zároveň. Řekové ho znali jako koriannon a Římané ho pak rozšířili po celé své obrovské říši. **Ze Středomoří se koriandr dostal do severní Afriky**, kde se stal nedílnou součástí místní kuchyně, a následně doputoval až do Indie. Tam získal zcela výjimečné postavení v ajurvédské medicíně.

V asijských zemích, hlavně v Indii, Číně a jihovýchodní Asii, se koriandr úplně zabydlel. Stačí ochutnat třeba indickou kuchyni – najdete ho prakticky všude! Používají se čerstvé lístky i semínka, každé má trochu jinou chuť a využití.

Možná vás napadlo, jestli je koriandr trvalka, nebo roste jen rok. Je to **jednoletá bylina**, která během jedné sezóny vyroste, vykvete a vytvoří semena. To dává smysl, když si uvědomíte, odkud pochází – v oblastech se střídajícími se ročními obdobími musí rostlina stihnout celý svůj životní cyklus, než přijdou nevhodné podmínky.

V původních středomořských a asijských krajích roste koriandr volně v přírodě a každý rok se obnovuje ze semínek. Tamní klima s teplým létem a mírnými zimami mu prostě vyhovuje. Má rád slunce a půdu, která dobře odvádí vodu – přesně to, co najdete v těchto končinách.

Věděli jste, že lidé pěstují koriandr už zhruba sedm tisíc let? To z něj dělá jednu z vůbec nejstarších kulturních rostlin. Archeologové našli jeho semínka dokonce v jeskyních, kde žili pravěcí lidé. Za tu dlouhá léta vzniklo mnoho různých odrůd, které se přizpůsobily konkrétním podmínkám v různých koutech světa.

Pěstování z osiva na jaře

Koriandr se v našich klimatických podmínkách pěstuje převážně jako jednoletá rostlina, takže koriandr rozhodně není trvalka. Tahle vonná bylinka pochází ze Středomoří a západní Asie, kde má ráda teplo a slunce. U nás prostě dokončí celý svůj životní cyklus během jedné sezóny – vyroste, vykvetě a uhyne. To je dobré vědět, když plánujete jeho pěstování.

Chcete mít celé léto čerstvý koriandr? Jarní setí je přesně to pravé. Nejlepší čas na výsev je od dubna do května, když už nehrozí silnější mrazy a půda se pořádně prohřeje. Semínka koriandru sice nějaký ten mráz vydrží, ale aby vám pěkně vzešla, potřebují teplotu půdy aspoň kolem osmi až deseti stupňů.

Než začnete sít, věnujte chvilku přípravě záhonu. Koriandr miluje propustnou, lehčí až středně těžkou půdu, která není příliš kyselá. Pořádně ji prokypřete a zbavte plevelů. A pozor – koriandr nemá rád přehnojená místa, takže se vyvarujte čerstvého hnoje. Ideální je vysít ho tam, kde loni rostla nějaká plodina, která si vzala ze země živiny.

Samotné setí je jednoduché. Semínka koriandru jsou celkem velká, takže je můžete pohodlně rozmístit jednotlivě do mělkých rýh, asi jeden až dva centimetry hluboko. Mezi řádky nechte dvacet až třicet centimetrů – usnadníte si tím pozdější péči. Zasypte semínka zeminou a lehce zalijte.

Teď přichází čekání. Obvykle to trvá tak týden až dva, než se objeví první výhonky. Záleží hlavně na teplotě a vlhkosti. Půdu udržujte mírně vlhkou, ale nepřehánějte to – koriandr nemá rád mokro. Když vyrostou první pravé lístky, můžete rostlinky případně proředit na vzdálenost pět až deset centimetrů od sebe.

Koriandr má jednu nevýhodu – strašně rád kvete, hlavně když se oteplí a přidají se dlouhé dny. Proto je chytré sít ho postupně, třeba každé dva až tři týdny. Pak budete mít čerstvou nať po celé léto. Pokud chcete hlavně listy, vyberte odrůdy určené na nať – ty pomaleji vytváří květy. A naopak, když vás zajímají semínka na vaření, nechte rostliny vykvetout.

Jarní výsev má ještě jednu velkou výhodu. Rostliny mají dost času vyrůst předtím, než přijdou největší horka. První čerstvou nať můžete sklidit už za šest až osm týdnů, semínka pak dozrají zhruba za tři až čtyři měsíce od zasetí.

Sklizeň listů během vegetačního období

Koriandr je jednoletá bylina, ne trvalka – a tohle je důležité vědět, pokud plánujete sklízet listy po celé léto. Každý rok prostě musíte zasít nová semena, protože rostlina dokončí celý svůj život během jediné sezóny. Mnoho z nás si zpočátku myslelo, že koriandr přežije zimu a na jaře se zase ukáže, ale není to tak.

Když chcete sklízet čerstvé lístky, potřebujete trochu plánování a pravidelnou péči. Začít můžete zhruba tři až čtyři týdny po výsevu, kdy rostlinka dosáhne výšky kolem patnácti až dvaceti centimetrů. V tuhle chvíli jsou listy nejchutnější, nejvonější, s tou typickou svěží vůní, která je na koriandru tak skvělá. Nečekejte moc dlouho – mladé lístky mají jemnější strukturu a výraznější chuť než ty starší.

Během léta můžete sklízet listy opakovaně, takže máte čerstvý koriandr k dispozici pěkně dlouho. Nejlepší je odtrhávat vnější listy a střed nechat na pokoji. Rostlina pak vytváří nové výhonky ze středu a sklízet můžete klidně několik týdnů. Jen si dejte pozor, abyste nikdy nesebrali víc než třetinu listů naráz – rostlina potřebuje dost zelené plochy, aby mohla dál růst.

Pravidelná sklizeň má ještě jednu výhodu – oddálíte tím vytváření květních stonků. Jakmile totiž koriandr začne vytvářet květy (říká se tomu vystřelení do květu), listy ztratí kvalitu. Zhořknou a ta příjemná vůně se vytratí. Když sklízíte vnější listy, vlastně tím podporujete tvorbu nových lístků místo předčasného kvetení.

Jak často sklízet? Záleží na tom, jak rychle rostlina roste – to ovlivňuje teplota, zálivka i kvalita půdy. V horkých letních dnech možná budete sklízet každé tři čtyři dny, zatímco v chladnějším počasí stačí jednou týdně. Sledujte, jak na tom rostlina je. Vypadá slabě nebo má žluté listy? Pak jí dejte čas si odpočinout.

Nejlepší je sklízet časně ráno, když už oschne rosa – v tu chvíli jsou listy plné vláhy a chuť je nejintenzivnější. Použijte je co nejdřív, protože koriandr rychle vadne. Chcete je uchovat déle? Dejte je do sklenice s vodou a do lednice, vydrží tak pár dní. Nebo je rovnou zmrazte – pak si koriandr můžete dát i v zimě.

Semena dozrávají na konci léta

Semena dozrávají na konci léta – a právě tehdy musíte být ve střehu, pokud chcete ze svého koriandru vytěžit maximum. Koriandr setý je jednoletá bylina, ne trvalka. Možná to zní jako malý detail, ale věřte, že když pochopíte tento základní fakt, celé pěstování vám najednou dá mnohem větší smysl.

Jak to vlastně s tím koriandrem funguje? Na jaře vysejete semínka, rostlinka rychle nabere sílu a vytvoří ty krásné, voňavé lístky, které dáváte do salátů nebo asijských pokrmů. Pak přijde léto a koriandr jako by dostal nový impuls – začne kvést. Ty drobné bílé nebo narůžovělé kvítky nejsou jen hezké na pohled, právě z nich se rodí semena, která máte možná doma ve špajzce jako koření.

A tady přichází ta důležitá chvíle. Klimatické podmínky, kdy jste zaseli a jakou odrůdu máte – to všechno rozhoduje, kdy přesně ta semínka dozrají. Většinou to u nás vychází na srpen nebo začátek září. Jenže pozor, nespadnou vám všechna najednou do klína. Hlavní květenství dozrává dřív, postranní větve se ještě můžou rozkvétat. Musíte prostě sledovat, co se děje.

Jak poznáte, že je ten správný moment? Semena změní barvu ze zelené na světle hnědou, skoro béžovou. Když rostlinou zlehka zatřesete, semínka se začnou uvolňovat. Zkušení zahrádkáři radí sklidit spíš o trochu dřív, než aby vám semena popadala na zem a přišli jste o ně.

Tady je potřeba si uvědomit jednu věc. Protože je koriandr jednoletý, po vytvoření semen prostě odumře. Celá rostlina. Pokud tedy chcete mít čerstvé lístky i v létě a na podzim, musíte sít víckrát za sezónu. Někdo zaseje na jaře kvůli semenům a pak ještě v létě kvůli listům na podzim. Je to prostě o plánování.

Co se semínky po sklizni? Důkladně je vysušte na větraném místě, jinak vám zplesnivějí a můžete je vyhodit. Suché semínka pak můžete uložit do skleničky nebo dózy, schovejte je do tmy a sucha. Vydrží vám klidně několik let a pořád budou vonět. A část si nechte na příští rok na setí – ušetříte za osivo a budete mít jistotu, že víte, co sázíte.

Možnost pěstování v květináči celoročně

Koriandr je jednoletá bylina, takže v našich podmínkách prostě jako trvalka nepřežije. To ale vůbec nevadí – stačí si ho pěstovat v květináčích doma nebo na chráněném místě a máte čerstvý koriandr k dispozici prakticky pořád. Pro všechny, kdo rádi vaří s touto aromatickou bylinou, je tahle možnost skutečně ideální.

Chcete mít koriandr po ruce celý rok? Pak je potřeba pochopit, co tato rostlinka potřebuje, a trochu přizpůsobit péči podle ročního období. V zimě, kdy venku kvůli mrazu nemá šanci, se květináč prostě přesune dovnitř, nejlép na světlé místo u okna směrem na jih nebo jihovýchod. Koriandr miluje světlo – potřebuje ho minimálně šest hodin denně. V zimních měsících, kdy je venku brzy tma, často nestačí jen denní světlo od okna. V takovém případě pomohou růstové lampy, které rostlině dodají správné spektrum světla pro zdravý růst.

Co se týče teploty, koriandr není nijak náročný. Pokojová teplota mezi patnácti až pětadvaceti stupni mu naprosto vyhovuje. Běžné pokojové podmínky snáší skvěle, jen pozor na umístění těsně u radiátoru nebo na místech, kde kolísá teplota. A co zálivka? Ta musí být promyšlená. Zemina by měla být mírně vlhká, ale rozhodně ne mokrá – kořeny koriandru totiž snadno zahnijí, když mají příliš vody.

Výběr správného květináče není žádná maličkost. Měl by být dostatečně hluboký, ideálně aspoň dvacet centimetrů, aby měly kořeny kam růst. A díry ve dně? Ty jsou nezbytné – jinak se vám tam začne hromadit voda a rostlina to neustojí. Použijte kvalitní propustnou zeminu, klidně obohacenou kompostem, a koriandr vám to vrátí zdravým růstem.

Tady přichází jedna důležitá věc: pravidelná obnova. Koriandr není trvalka, má svůj životní cyklus – vykvete, vytvoří semena a postupně odumře. Proto je dobré vysévat nové rostliny zhruba každé tři až čtyři týdny. Takhle budete mít pořád něco ke sklizni. Semínka zasejte přímo do připravené zeminy a za deset až čtrnáct dní by měla vyklíčit.

Velká výhoda pěstování doma je v tom, že máte nad vším mnohem lepší kontrolu – škůdci a nemoci, které venku rostliny trápí, jsou tady mnohem menší problém. Samozřejmě, i v bytě se občas může objevit mšice, ale riziko je opravdu nižší. Stačí rostliny pravidelně kontrolovat, dát pozor na cirkulaci vzduchu a nehnojit příliš, protože přehnojené rostliny jsou slabší a náchylnější k potížím.

Samovolné vysemenění v teplých oblastech

Koriandr v teplých krajích dokáže něco, co mnohé překvapí – sám se znovu a znovu vyseje, takže se zdá, jako by na zahradě žil věčně. V oblastech, kde zimy téměř neexistují a vegetační období trvá dlouhé měsíce, se tahle bylinka chová úplně jinak než třeba u nás. Zatímco v chladnějších krajích musíte koriandr zasít každý rok znovu, v teplejších částech světa si poradí sám.

Představte si místa, kde teploměr prakticky nikdy nespadne pod nulu. Tam koriandr vytváří svůj vlastní koloběh života – odkvetl, vytvořil semínka, ta spadla na zem a za pár týdnů máte nové rostlinky. Žádné sázení, žádné plánování. Semena si v půdě chvíli odpočinou a jakmile přijde ta správná vlhkost a teplo, začnou klíčit. A celé to může proběhnout několikrát za rok.

Středomořské oblasti nebo subtropy jsou pro tento proces ideální. Koriandr tam doslova běhá v časovém rekordu – od první lístečku po zralá semena mu stačí šest až osm týdnů. Využívá každou příležitost, kterou mu počasí nabídne, a než se nadějete, máte místo jedné rostliny celou kolonii jejích potomků roztroušených po záhoně.

Aby to všechno fungovalo, potřebuje koriandr správnou půdu. Musí dobře propouštět vodu, ale zároveň si udržet určitou vlhkost – takovou goldilocks verzi půdy, ani moc suchá, ani moc mokrá. V teplých oblastech, kde slunce umí být nemilosrdné, pomůže vrstva mulče z odumřelých částí rostlin. Ta půdu chrání před vyprahlostí a dává semínkům šanci vyklíčit.

A teď něco zajímavého: rostliny, které vyrostou samy ze spadlých semen, bývají často odolnější než ty z obchodních balíčků. Je to přirozený výběr v akci – přežijí jen ty nejsilnější, nejlépe přizpůsobené právě vašemu kousku zahrady. Po nějaké době tak můžete mít vlastní místní odrůdu koriandru, která je jako šitá na míru vašim podmínkám.

Samozřejmě, tahle schopnost má i svá úskalí. Koriandr se vám může začít objevovat všude možně – mezi rajčaty, v trávníku, prostě tam, kde ho nečekáte. Některým zahradníkům to vadí, jiní si zas užívají, že mají stále čerstvé lístky a semínka bez práce. Záleží, jak se na to díváte.

Rozdíl mezi jednoletými a trvalými bylinami

Koriandr patří mezi typické jednoleté byliny, což v praxi znamená, že projde celým svým životem během jednoho jediného roku. Tohle je vlastně klíčová informace, pokud ho chcete pěstovat na zahrádce nebo mít čerstvý po ruce v kuchyni. Na rozdíl od bylin, které každý rok vesele raší znovu ze svých kořenů, musíte koriandr každou sezónu zasít od začátku.

Jak to u koriandru chodí? Na jaře vyraší ze semínka, během léta vytvoří listy a stonky, pak vykvete, udělá semena a ještě před zimou odumře. Hotovo. Je to prostě naprogramované v jeho genech a nijak to neovlivníte, i kdybyste se o něj starali sebevíc. Možná vás napadlo, jestli by nemohl přežít zimu nebo se vrátit příští rok – bohužel ne. Koriandr není trvalka a víc než jednu sezónu prostě nevydrží.

U trvalých bylin je to úplně jinak. Ty dokážou přečkat zimu nebo třeba období sucha v teplejších krajích. Jejich stonky a listy sice můžou zmizet, ale kořeny zůstanou živé a na jaře zase vypučí. Znáte přeci mátu, meduňku, oregano nebo šalvěj – ty všechny se vracejí rok za rokem. Tyto rostliny investují spoustu energie do silných kořenů a vytváření zásob, díky nimž se dokážou každoročně obnovit.

Koriandr to má ale vymyšlené jinak. Místo budování pořádných kořenů veškerou svou sílu vloží do rychlého růstu, květu a vytvoření semen. Semena jsou jeho pojistkou do budoucna. Jakmile je vytvoří, splnil, co měl, a klidně může odumřít. Občas se stane, že semínka spadnou na zem a příští rok z nich vyrostou nové rostlinky – vypadá to, jako by se koriandr vrátil, ale ve skutečnosti jde o úplně nové rostliny.

Co to znamená pro vás, když ho chcete pěstovat? Jednoduše – pokud chcete mít celé léto čerstvé lístky, musíte zasévat postupně během celé sezóny. Když zasejete jen jednou na jaře, budete mít koriandr k dispozici jen pár týdnů, než vykvete a začne tvořit semena. Trvalé byliny vám po zakotvení poskytnou úrodu každý rok, aniž byste museli znovu sít.

A ještě jedna věc – koriandr strašně rychle kvete, když přijdou vyšší teploty a delší dny. To je typické pro jednoletky, které se snaží co nejrychleji dokončit svůj životní cyklus a vytvořit semena. Trvalé byliny na to jdou daleko klidněji a mají čas rozložený do mnoha let.