Ztraceni v Mnichově

Ztraceni v Mnichově

Petr Zelenka představuje film solidně spojující odvážné ambice s nepodbízivým přístupem k divákovi. Přichází s novou interpretací mnichovských událostí vycházející z díla historika Jana Tesaře: Mnichovský komplex. Jeho příčiny a důsledky.

V úvodu filmu se nejdříve seznámíme s černobílým materiálem připomínajícím dobové události. Následuje skok do současnosti. Novinář Pavel (Martin Myšička) neprožívá zrovna nejlepší období svého života. Strádá pocitem nedoceněného investigativního talentu a právě mu přistály dva důležité emaily. V jednom z nich je výpověď a ve druhém fotky manželky s novým objevem. Do cesty se mu připlete Sir „P“, devadesátiletý papoušek žako, jehož původním vlastníkem byl Edouard Daladier. Pavel vzápětí zjistí, jaký klenot drží v ruce. Papoušek totiž dosud nezapomněl, co slyšel od svého pánička. A to jsou echt nekorektní výroky na adresu Čechů a Hitlera. Být lidskou bytostí, už sedí za propagaci fašismu.

Toto je jedna z rovin filmu. Jedná se totiž o část filmového projektu o Češích, Francouzích, prezidentu Benešovi a Mnichovu. Zelenka v prostřední pasáži koketuje s absurdní komedií, kdy baví srovnáním české a francouzské mentality, a fůrou narážek na oblíbená národním klišé. Tempo opadá a na chvíli se režisér baví sám svými nápady, aniž by věnoval příliš pozornosti divákovi. Závěrečná část opět přitáhne dosud rozvolněnou pozornost a přivádí k zamyšlením nad schopností vidět dějiny jinak, než jsme dosud o nich přemýšleli.



Mnichovská zrada je jedna z mála historických událostí, jejíž výklad byl obdobný za bolševika i po něm. Zelenka nabízí pátrání po faktech, která dosud prezentována nebyla. Ví vůbec někdo, jak začíná text mnichovské dohody? Již první věta je pozoruhodná: Německo, Spojené království, Francie a Itálie se shodly se zřetelem k dohodě, jíž bylo v podstatě dosaženo – tedy to již byla nějaká předchozí dohoda uzavřena? A jaká? Najednou se ocitáme téměř v detektivce. A i Francouzi mají důvod, aby Čechům vyčítali jejich selhání.

Nabízení nových úhlů pohledu a vybídka k opětovnému promýšlení historických událostí je velmi inspirující zvláště v současné poněkud hysterické době. Osobně zase tolik nesdílím nadšení z prezidenta Beneše jako geniálního diplomata, a to nikoliv, že bych žila v idylických představách o předválečných poměrech. Beneš nepochybně chtěl, aby Československo zůstalo demokratickou zemí. Jako i mnozí jiní se však mýlil v odhadu, čeho všeho jsou schopni komunisté a jak rychle zatočí s demokratickým uspořádáním země. Ale tahle témata nejsou předmětem Zelenkova filmu.

Davy v kinech nelze pravděpodobně očekávat, Zelenka není laciný a nebojí se. Bouráním pevně zakořeněných představ a oblíbených mýtů ještě nikdo popularity nedosáhl. Doporučuji všem, kdo rádi odcházejí z kina s pocitem, že ještě chvíli mají o čem přemýšlet, a to si přitom užili i docela sympatickou zábavu.

 

Celkové hodnocení: 80 %




O autorovi

Další články

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top