Zdraví občanů ČR – jde to s námi z kopce?

Zdraví občanů ČR – jde to s námi z kopce?

Nepochybným  úspěchem vývoje po listopadu 1989 byl stav zdravotnictví, které dokázalo hotové zázraky – věk mužů se do roku 2010 prodloužil o čtyři roky, věk žen o tři roky. Zdravotní stav se zlepšoval rychleji než ve vyspělé Evropě a všichni věřili, že už záhy budou mít Češi stejnou naději dožití jako Rakušané, Belgičané, Španělé a další Evropané ze zemí tradiční patnáctky. Muži se tam dožijí nejméně pětasedmdesáti let, ženy osmdesátky.

Dnes je všechno jinak. Dozvěděli jsme se to, když byly zveřejněny poslední údaje o zdravotním stavu občanů ČR. Situace se nelepší, zůstává zhruba stejná jako před deseti lety. Vyspělé země přitom udržely své tempo a věk, který mohou očekávat, se opět prodloužil. Také ve zdravotním stavu populace nás dohánějí ostatní, nové členské země Evropské unie. Pokud jde o zdraví, jsme v unii devatenáctí z pětadvaceti, a pokud se v dalších třech letech něco nezmění, budeme na tom ještě hůře.

Je třeba podotknout, že očekávaný věk dožití je nejlepším obecným kritériem, když se chce měřit obecný zdravotní stav populace. Najednou tu stojíme před vážnou otázkou – co se stalo špatně a co musíme změnit, abychom v tom skoro nejdůležitějším, v kvalitě zdraví, dohnali země, které jsou před námi.

Rychlou odpověď mají lékaři, kteří sledují životní styl populace. Změřili, že už se přestalo zlepšovat složení stravy. Lidé už neomezují tuky ve prospěch zeleniny, kouří a pijí alkoholické nápoje. Obecně máme málo pohybu, roste obezita i její nepříjemné důsledky – cukrovka a infarkty. Špatná strava zvyšuje i počet případů rakoviny tlustého střeva, ke které mají Češi geneticky založené předpoklady.

Jak prosté vysvětlení. Za prodlužováním života v minulém desetiletí stojí medicína. Začaly se k nám dovážet medikamenty, které byly dříve pro pacienta nedostupné. Tentokrát nám ale už nepomůže. Už nepřijde revoluční změna, jako bylo hromadné zavádění bypassů a dalších nástrojů kardiologie. Od infarktů nám ještě může pomoci, až se naučíme používat prostředky, které snižují vysokou hladinu cholesterolu.

V obtížné situaci by pomohly už pouze pravidelné kontroly vysokého tlaku u lidí nad čtyřicet let, Také s rakovinou tlustého střeva se dá lépe bojovat, když se chodí na pravidelné kontroly, které nemoc odhalí v raném stádiu. Zdravější život a aktivnější postoj k ochraně vlastního zdraví. Mělo by to být řešení.

Přesto existují pochybnosti. Ze všech evropských zemí se od roku 2000 život neprodloužil pouze u nás, v Estonsku, na Litvě, v Rumunsku a ještě v některých zemích ještě dál na východě. Náš životní styl může být špatný, nemůže ale být o tolik horší, než ve všech zemích v našem sousedství.

Nejde o to, že bychom snad měli lékařům nevěřit a třeba na ně začít svádět, že přece jen neumějí léčit tak dobře, jako kolegové na Západě. Snad jen s výjimkou některých onkologických léků a již zmíněných statinů používají úplně stejné prostředky, jako ve vyspělejších zemích. Možnost, že člověk doplatí na návštěvu méně kvalitní nemocnice, zase není podle znalců tak velká, aby mohla ovlivnit statistiku.

Nabízí se jiná otázka. O životě nerozhoduje jen medicína, zásady hygieny a stravovací návyky. Existuje něco, jako obecná kvalita života. Kdo žije ve stresech, upadá do depresí, tloustne a vystavuje se víc nebezpečí infarktu. Není to úplně fantastická úvaha. Nakonec kdo je ve stresu, ten také více kouří, opíjí se a už vůbec nedává pozor na svůj jídelníček. Metla lidstva jsou fast food restauranty, které se těší oblibě obzvláště u mladé vystresované generace, na kterou se kladou ze společenského hlediska čím dál tím větší nároky.

Po roce 2000 se možná objevila nová rizika a v tom špatném ovlivňují naše zdraví. Může to mít něco společného s přechodem od komunismu? To je určitě napínavá otázka. Jisté je, že s nástupem nového tisíciletí se leccos změnilo. Společnost po dlouhé době zažila velkou nezaměstnanost a musela připustit, že se jí příliš rychle nezbaví. Zároveň se roztočila kola konzumu, když se neuvěřitelnou rychlostí začaly prosazovat obchodní řetězce. Aby měli lidé na všechno to úžasné zboží, začali se velmi dramaticky zadlužovat. Roste nespokojenost s politikou, veřejnou debatu nahrazují stále populárnější komerční televize.

Tohle nemá být morální kázání. Jde o to, že chování celé české populace stále více připomíná chování nejnižších sociálních skupin. Člověk si chce pořídit co nejlepší spotřební zboží, zadluží se tak, že na to nemůže při nejlepší snaze vydělat, skončí na podpoře a u sledování televizních pořadů. K takovému chování může mít větší sklony společnost, která propadla nevídané pasivitě během komunistické normalizace.

Pokud je takový výklad správný, opakuje se vlastně syndrom přírodních národů, které byly zničeny příchodem civilizace a například propadly masovému alkoholismu. Indiáni prostě nedokázali nebezpečnou drogu užívat v bezpečné míře jako bledé tváře, které ji dovezly.

V Česku situace pochopitelně není tak dramatická, může ale život nějakým způsobem ovlivnit. Tím spíše, že za své chování při značně rovnostářském sociálním systému neneseme úplnou odpovědnost. Tento výklad je pouhá hypotéza. Při pohledu na stále rostoucí hypermarkety, vysoké statistiky automobilových nehod a bezduchý konzum televize se ale zdá stále více pravděpodobný.


O autorovi

Další články

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top