Zdeněk Vojtíšek – O sektách, islamistech a hidžábu

Zdeněk Vojtíšek – O sektách, islamistech a hidžábu

Doc. PhDr. Zdeněk Vojtíšek Th.D., religionista se zaměřením především na studium sekt, nových náboženských hnutí a mezináboženský dialog. Je docentem na katedře religionistiky Evangelické teologické fakulty UK a vedoucím katedry religionistiky na Husitské teologické fakultě UK. Je vydava­telem a šéfredaktorem populárně odborného religionistického časopisu Dingir (www.dingir.cz). Spoluzaložil Společnost pro studium sekt a nových náboženských hnutí.

 

  1. Někteří lidé preventivně považují za sekty všechny církve a náboženská hnutí. Podle jakých znaků lze rozpoznat sektu a co se vlastně rozumí pod pojmem sekta?

Pojem „sekta“ není odborný pojem. Je to vlastně nadávka: sektou se v běžném hovoru může stát kaž­dá skupina, která se nám nelíbí. Proto někdo s  protináboženskými sentimenty takto označí – jak říkáte – všechno náboženské. Občas se toto slovo také stane nástrojem politického kočkování: jsou tak třeba označeny některé politické strany. Ale nejčastěji se tímto negativním slovem vztahu­jeme k těm nově vznikajícím náboženstvím, která neznáme a která považujeme za zvláštní, podivná, nebo dokonce za nebezpečná. Ať právem nebo neprávem pak takovému společenství přisuzujeme autori­tativní vedení, myšlenkovou uzavřenost, manipu­lativní chování, nekritické nadšení příslušníků a jejich až příliš vysokou oddanost a obětavost a podob­ně.Jako „sekta“ tedy bývá nejčastěji označeno nové náboženské hnutí, které se nám zdá příliš radikální a z nějakého důvodu divné a podezřelé.

 

  1. Jaká je aktuální situace ohledně působení sekt v Česku?

Problém je v tom, že není úplně snadné zvenku poznat, že vnitřní dynamika společenství je podivná, a že by tedy snad mohlo být oprávněné nálepkovat nějaké společenství slovem „sekta“. Nehledě na to, že do takového negativního hodnocení se přece jen mohou promítnout určité jednostranné zkušenosti, preference, hodnotové žebříčky apod. Takže dost dobře nelze říci, které z desítek u nás působících nových náboženských hnutí by si případně zasloužilo ono odsouzení slovem „sekta“. Osobně to slovo používám co nejméně (jako religionista nechci nikoho hodnotit, natož mu nadávat). Ale v případě tak asi deseti nebo patnácti společenství moc neprotestuji, když slyším, že ho někdo po­užije.– Ale abych odpověděl na vaši otázku: tento stav je víceméně setrvalý. Některá taková problematická společenství mizí ze scény, jiná se mění k lepší­mu a nová samozřejmě zase vznikají.

 

  1. Platí, že tam, kde ustupují ze scény tradiční církve, otvírá se prostor působení sekt?

S takovým tvrzením bych byl hodně opatrný. Historicky svým způsobem ano: dokud má nějaká instituce mono­pol na náboženský život společnosti, nová hnutí to samozřejmě mají těžké a jsou obvykle mocensky potlačována. K tomuto monopolu se ale dnes chce málokdo vrátit. Současný vysoký počet nových hnutí je důsledkem náboženské svobody, která ruší monopol a nastoluje stav náboženské plurality. Ústup tradičních náboženských institucí ze společenské­ho „výsluní“, o němž hovoříte, je logickým důsledkem této náboženské pluralizace.

V současné době ale neprobíhá nějaká hraniční čára mezi etablovanými společnostmi („církvemi“) a „sektami“ (pokud kdy vůbec probíhala). Dnes mají jak stará, tak nová hnutí velkou konkurenci, jíž je individuální, subjektivní náboženský život, bez trvalého společenství a s intuitivními, nikoli jasně definovanými přesvědčeními a s příležitostnou náboženskou praxí. Někdy se toto neinstituční náboženství nepříliš šťastně nazývá „spiritualita“. To, co jste říkala, platí v případě této „spirituality“: velká nedůvěra české společnosti k tradičním institucím je bohatě vyvážena českou mimořádně vysokou důvěrou a oddaností takovým individuálním náboženským metodám jako věštbě, léčitelství (uvažte například mimořádně vysokou oblibu homeopatie!), rozvíjení mysli, dodávání duchovní energie, meditaci, józe a tisíci dalších aktivit. Tato individuální „spiritualita“ je to, co vyplnilo mezeru po ustupujících institucích.

 

  1. Některá společenství etablovaná v rámci tradičních církví mají sektářské rysy; kde končí „normální církev“ a začíná sekta?

Máte pravdu, taková společenství skutečně existují, u nás nejvíce v největší, bohatě diferencované římskokatolické církvi. Jejich existence nás upomíná na nepříjemnou skutečnost, že vůči „sektářství“ není nikdo imunní, a že je tedy spíše v nás než někde mimo nás. S projevy autoritářství a bezhlavého následování, uzavřenosti, fundamentalismu apod. se ale velké a tradicí zkušené organizace obvykle dokáží celkem dobře vyrovnat. Pamatuji si asi na šest až osm společenství, které bychom v posledních dvou desetiletích snad mohli označit za „sekty uprostřed římskokatolické církve“. Sice ne vždy rychle a ne vždy úplně promyšleně, ale přece jenom je všechny církev u nás nakonec víceméně zvládla a tyto skupiny se proměnily nebo se v ní rozptýlily a rozpustily.

 

  1. Čím jsou sekty přitažlivé a proč někteří i jinak solidně vzdělání lidé poléhají jejich vlivu?

Jsou to lidé spíše inteligentní, vzdělaní, citliví a z uspokojivého sociálního prostředí, kdo se rozhodují pro nějakou radikální náboženskou skupinu. Příčinou může být touha se naprosto odstřihnout od dosavadního způsobu života, naléztv současném nejistém světě jistotu, kterou nová hnutí svým obvyklým černobílým viděním často poskytují, podílet se na transformaci světa jinými prostředky, než těmi, jimiž to lidstvo dosud zkoušelo (politickými či ekonomickými), a podobně.



 

  1. V čem je největší nebezpečí sekty pro člověka?

To je těžko říct: u každého společenství to může být jiné. Ale snad by bylo možné vše shrnout pod výraz „jednostrannost“, ať už myslíme na jedinost a nekritizovatelnost dané náboženské autority, na jednostrannost přesvědčení, která je dána výhradní věroučnou orientací a odmítáním jiných myšlenkových vlivů, na jednostrannou vazbu na vlastní společenství a zanedbání příbuzenských a jiných společenských vztahů, na jednostrannost při volbě životního stylu, životní náplně apod.

 

  1. Jaké uspokojení může přinést člověku příslušnost k určité sektě?

Kromě výše zmíněné jistoty, že jsem „na správné straně barikády“, znám odpověď na všechny otázky a problémy tohoto světa a vím, co mám dělat, je to asi uspokojení z příslušnosti ke společenství stejně naladěných lidí, s nimiž dynamicky prožívám něco jedinečného.

 

  1. Funguje závislost na vůdci sekty podobně jako jiné závislosti (alkohol, drogy)?

Ne. Tuto „závislost“ si představte spíše jako zamilovanost. Ovšem zamilovanost, jejímž důsledkem nejsou jen emoční, ale třeba i velké časové, finanční či pracovní investice a oběti a také pochopitelně omezení nebo ztráta jiných vztahů než k milovanému vůdci a jeho ostatním následovníkům. Také snaha líbit se tomuto svému společenství, přizpůsobit se mu, přijmout jeho hodnoty, vyhovět jeho normám atd. je něco, co připomíná zamilovanost. Touto „zamilovaností“ vznikají pevné vazby, které je těžké rozvázat a opustit – proto to vyvolává dojem závislosti.

 

  1. Čínští představitelé označují jako sektu náboženské hnutí Falun-kung. Proč tamějšímu režimu tolik vadí toto hnutí a pronásleduje jeho členy?

Čínští komunisté pronásledují kde koho: katolíky z podzemní církve, protestanty z nezávislých místních sborů, ujgurské muslimy nebo ty buddhisty, kteří nejsou zcela konformní s režimem. Důvod velmi těžkého a krutého pronásledování příslušníků společenství Falun-kung není znám. Mezi odbor­níky je rozšířený názor, že toto společenství se asi více méně náhodou dostalo do jakéhosi soukolí zápasu mezi soupeřícími stranickými frakcemi. Doktríny i například původní (dnes už opuštěná) idea mučednictví jistě mohou vyvolávat otázky či nesouhlas, ale i pokud by bylo toto důvodem, tak reakce čínských úřadů je nekonečně přehnaná a nespravedlivá. Právě na příkladu tohoto hnutí je navíc vidět, jak se z výrazu „sekta“ pro společenství, které se mi nelíbí, může stát šílený represivní „klacek“, pokud mám moc a vůli ho použít.

 

  1. Jako sekta funguje též Islámský stát. Úspěch má mezi mladými západními konvertity, čím je pro ně tolik přitažlivý?

Obávám se, že v tomto případě mohu jen spekulovat. Předpokládám, že atraktivní je především jako velmi zřetelný a velmi silný protest proti hodnotám západních společností a proti těm, kteří tyto hodnoty reprezentují (třeba rodičům či politikům). A pak to, co jsem už naznačil při řeči o nových hnutích obecně: poskytuje jistotu správné životní cesty, smysl života, poslání, jemuž je možné se oddat a pro něž je možné nasadit i život, společenství, mezní zážitky apod.

 

  1. Jaké důvody vedou dívky k nošení hidžábu a má smysl jeho zákaz?

Věřím těm ženám, které říkají, že si s hidžábem připadají bezpečnější. Jistě se také cítí jako cudné, řádné ženy, které vědí, co mají dělat, co je kulturní a co nakonec i vyhovuje islámu. Jako pozorovatel bych ještě dodal, že některým neuvěřitelně sluší a že si toho jsou možná vědomy. Zakazovat jim to mi připadá jako hloupé barbarství. Barbarství proto, že je to snaha o potlačení prvku staré a fungující kultury, hloupé proto, že výsledkem nemůže být nic jiného než radikalizace postižených a posunutí hidžábu do role náboženského symbolu. Jako náboženský symbol se stane ještě důležitější a jeho nošení se tak stane otázkou svědomí, takže závazkem, který je nutné splnit. Zbytečně se tím zapálí další ohnisko nedůvěry a napětí. Chtěl bych se dožít toho, že se pražská zdravotnická škola bude stydět za neochotu vyjít vstříc nositelkám hidžábu podobně, jako se dnes americké úřady stydí za pokusy o převýchovu původních obyvatel podle představ většiny.




O autorovi

Další články

8 komentářů

  1. Louda 19/10/2015 - 12:47 at 12:47

    Ty odborniku, mas doma zahalenou zenu?

  2. yarda 19/10/2015 - 23:44 at 23:44

    Podstatu odstavce č.6 vyvrací už sama existence církve, nebyli snad křesťané v čele s Ježíšem pouhou sektou na podstatě judaismu? Nebyli snad evangelíci sektou v katolické círvi? Z podstaty tohoto článku vyznívá že ano, tak co je na tom tak škodlivého jak uvádí autor, funguje to dvě tisíciletí a kdyby duchovenstvo navyužívalo Písma v e svůj vlatní prospěch, mohlo fungovat dodnes a nemuseli k poukazování o nemajetnosti lidí používat pasáže z budhismu. Těžko uvěří „ovečka“ kázání o velbloudu skkrze ucho jehly od kazatele s ovarem jak landrasák. To že obhajuje autor hidžáb je jeho víra, mě osobně také nevadí, je to součást kultury, ale né naší, tak prosím ať zůstane tam kam patří. Nevím jak by se tvářil kdyby na večeři se slečnou či paní, ho přišla obsluhovat žena v šátku, bo v nemocnici pobíhaly ženy stejně zahalené, nu když mu toto nevad,í pak by jistě překousl obluhu ve fezu či sombreru v mužské variantě, Evropská kultura má stejné tradice, neli starší a já když někam jedu jako host, tak se předpokládá, že se přizpůsobím. Když ted já proč ne oni? Hlavně ne propagandu o multikulti a obohacení.

    • Zdeněk Vojtíšek 21/10/2015 - 11:13 at 11:13

      Ano, máte pravdu – v otázkách na to nepřišla řeč, ale nová náboženská hnutí se vyvíjejí a pokud přežijí, stanou se z nich obvykle respektovaná náboženství (od nichž se pak odděluji nová a nová nová náboženská hnutí) – tak je to třeba s buddhismem, křesťanstvím, islámem a mnoha dalšími náboženstvími.
      Při této příležitosti PROSÍM REDAKCI, ABY KONEČNĚ OPRAVILA CHYBY (hidžra míst hidžábu), KTERÉ DO MÉHO TEXTU NASEKALA!

      • mirek 03/02/2016 - 11:58 at 11:58

        pane vojtíšku, čas odhalí všechny, proto byste se měl především zaměřit do svých křestanských řad, protože ta pedofilie už je neúnosná a ministerstvo kultury, kde je i herman, by mělo tuto zájmovou registrovanou církev zrušit. ale kapři si rybník nevypustí.

        • mirek 12/02/2016 - 10:51 at 10:51

          tento pan vojtíšek radí ministerstvu kultury, policii a vydává posudky o náboženských hnutích, přitom tu největší sektu katolickou církev nezmiňuje jako škodlivou a nebezpečnou sektu, která zakrývala pedofilii pod rouškou duchovnosti. to není selhávání jednotlivců, ale celého systému této registrované katolické organizace. tato organizace aktivně bránila spravedlnosti a informovanosti, porušují tím tedy § 403
          Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka
          (1) Kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
          (2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán,
          a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným podobně účinným způsobem,
          b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny,
          c) spáchá-li takový čin jako voják, nebo
          d) spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.
          ———–

          doc.PhDr. Zdeněk Vojtíšek Th.D.
          Soudní znalec v oboru sociální vědy
          IČ: 71745084
          Zaměření
          Politologie – náboženský extremismus a terorismus z hlediska religionistiky (vědy o náboženství). Znalecké posudky o současných církvích, náboženských společnostech, nových náboženských hnutích (takzvaných sektách), jejich možné nebezpečnosti; o náboženském vůdcovství, manipulaci, násilí motivovaném nábožensky, extrémních projevech náboženského života apod.

          • mirek 12/02/2016 - 14:36 at 14:36

            Zákon o církvích… Velmi zajímavý zákon. Třeba § 2, odstavec (3): „Nikdo nesmí být nucen ke vstupu do církve a náboženské společnosti ani k vystoupení z ní, k účasti nebo neúčasti na náboženských úkonech či úkonech církve a náboženské společnosti.“

            pokud tedy křesťané provádějí křty malých dětí, nebo osob neplnoletých, je to opět protiprávní jednání a tady by měl pan vojtíšek dělat osvětu a ministerstvo kultury a vnitra by mělo konat.

      • mirek 02/06/2016 - 18:18 at 18:18

        cit: Řekli o sektách

        „Náboženství je opiem lidstva,“ řekl Karel Marx. Důsledkem
        bylo velmi kruté pronásledování věřících všech vyznání socialistickými
        vůdci.

        „Termín sekta je používán v současné době, především marxisty,
        jako politická zbraň k ocejchování politických protivníků (nebo lidí s
        jinými názory). Tato metoda pochází ze socialistických států a první ji
        formuloval Lenin ve svých pracích. Důsledek takového ocejchování je
        podobný označení někoho za fašistu.“ Citováno ze zprávy Vyšetřovací
        komise anglického Parlamentu ohledně náboženské diskriminace v Německu
        1996.

        „Sekty jsou skutečně náboženský parazit,“ řekl v rozhovoru pro
        Český zápas Dr. Zdeněk Vojtíšek. Dnes můžeme pozorovat, jak je náboženská
        svoboda ohrožována tzv. experty na sekty.

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top