Vynálezce kulometu Hiram Maxim, aneb otec masakru a krveprolití

Vynálezce kulometu Hiram Maxim, aneb otec masakru a krveprolití

První model kulometuKulomet Maxim Sir Hiram Maxim Maxim armádaKulomet verze Maxim Ruská armáda kulomet

Vynálezce smrtícího stroje: Hiram Maxim představil v roce 1884 ve Velké Británií první samonabíjecí strojní pušku, později známou pod názvem kulomet. Jeho vynález z něho udělal pradědečka průmyslové války. Jeho výtvor stál miliony lidských životů – přesto byl oslavován jako dobrodinec.

Kolem padesáti britských infanteristů táhlo roku 1893 na konec světa do války. Z britské jižní Afriky si tento malý houf vojáků probojovával cestu na sever proti horku, ale i proti nepříteli. Jejich nepřátelé se s nimi setkali na jihu dnešní Zimbabwe. Tisíce válečníků štamu Matabele pod velením náčelníka Lobengula se postavilo Britům. Ti pokaždé útoky odrazili – i když byli co do počtu v oslabení. Důvod: Kulomety Maxim.

Britové s sebou vezli na podvozcích čtyři exempláře tohoto smrtícího vynálezu, který nesl jméno po svém vynálezci Hiramu Maximovi. „Maxim“ byla první samonabíjecí strojní puška, později kulomet, který vrhal z hlavně smrt v řadách protivníků – 600x v jedné minutě.

Nedaleko od Bulawaya, hlavního města Matabele, došlo pak k rozhodující bitvě. 5000 válečníků se vrhlo na britské pozice. „Maximy“ střílely dlouhými salvami a likvidovaly jednu vlnu útočníků za druhou. Padlo u toho bez šance více jak 3000 Matabaleů, zbytek utekl v šoku. Šéf expedice George Rattray pak s obdivem před palebnou silou Maximů prohlásil: „Padali jako pokosení kosou“.

Vynálezce s rychlými pěstmi 

Vynálezce Hiram Maxim se narodil 1840 na malé farmě v Main. Už v mládí se u něj projevovaly technické ambice – sám se jednou označil za „technického allround talenta“, který si to může rozdat se všemi v okolí. Občas se to projevilo i v pěstních rvačkách. Neoblíbeného Maxima pak vyzvalo okolní město, aby se utkal s jejich místním šampionem. Maxim dlouho neotálel a poslal místního šampiona na prkna ringu.

Maxim byl zapřísáhlý autodidakt. Namísto, aby studoval na univerzitě, tak hltal budoucí zbrojař knihy přírodních věd a matematiky. Zkoušel se v mnoha odvětvích jako malíř tabulí nebo jako technický kreslíř. Když měl dlouhou chvíli, tak vymýšlel různé aparatury – začal pastí na myši a končil ve sporu s Thomasem Alva Edisonem, kterému chtěl nahradit žárovku za svoji lepší.
Nikdy před tím nebylo zabíjení jednodušší

S Edisonem to ale Maxim, tak jako tak považovaný za arogantního excentrika, trochu přehnal. Proto začal hledat jiné pole působnosti. Když ho jeho zaměstnavatel elektrický podnik vyslal do Evropy, tak došlo k jeho osvícení: Zbraně. Nějaký cizinec ho při příležitosti průmyslové výstavy přivedl na ideu: „Vymysli mašinu na zabíjení, něco, co Evropanům umožní si ještě lépe podřezávat krky – to je to, co chtějí!“ Výstřel z pušky přivedla Maxima na tu pravou ideu. Při výstřelu cítil zpětný odraz, který mohl nepozornému střelci zlomit rameno.

Proč, tak přemýšlel Maxim, nevyužít tuto mohutnou energii k tomu, aby se patrona vysunula z hlavně a nová do ní vložila. Ve Velké Británii se dal Maxim okamžitě do realizace této myšlenky. 1884 představil vynálezce veřejnosti svůj první stroj hromadného ničení.

Vrchní velitel britské armády se okamžitě vydal do dílny vynálezce, aby strojní pušku zhlédl na vlastní oči. Na dvoukoláku seděla tato zbraň v porovnání k normální pušce těžké a hrubé něco, co ale předvedlo takovou palebnou kadenci, která tu ještě na světě neexistovala. Vodní chlazení chránilo stroj před přehříváním – a střelec nemusel dělat nic jiného, než mačkat spoušť. Nikdy před tím nebylo zabíjení jednoduší.
Hnán slávou a penězi
Zájem o novou zbraň projevil také německý císař Wilhelm I. V roce 1887 si nechal předvést „Maxim“ a konkurenční produkty Gatling a Nordenfelt, přičemž zůstal nadšen: „To je ten aparát“, tak Wilhelm přes strojní pušku Maxim, „žádnou jinou.“ Přednosti „Maxima“ se nedaly přehlédnout: Gatling-repetier puška musela být nabíjena silou svalů a byla silně poruchová. Takové problémy byly u „Maxima“ vyloučené.

Netrvalo dlouho a evropské armády stály u Maxima frontu, aby si jeho strojní pušky objednaly. Rakouský vévoda byl po předvedení „Maxima“ ve Vídni přímo šokován. Označil to jako: „…nejstrašnější instrument, který jsem kdy viděl nebo si mohl vůbec představit“ – a objednal okamžitě velké množství pro rakousko-maďarskou armádu.

Hiram Maxim byl velmi spokojený. Konečně se mu dostalo uznání, ve které věřil. Sláva a peníze byly jeho motorem, osudy vojáků nebo patriotské pocity nikdy necítil. Neustále i poté pracoval na vylepšení svého „Maxima“. Zredukoval váhu na méně než 70 kg. Lehké zbraně bylo vždy přáním armády, která nasazovala strojní pušku v nepřístupných koloniích. Také vymyslel nový muniční pás, který se dal založit do zámku během šesti vteřin. Držel během svého života na 200 patentů.

Bitva v poli jako nejlepší reklama 

Reklamu pro svůj produkt nemusel Hiram Maxim dělat nikdy. Každá válka, ve které byla jeho strojní puška prakticky nasazena, byla pro něho nejlepším marketingem. Tak jako v roce 1898. V tomto roce pochodovala britsko-egyptská armáda směrem k hornímu Nilu, aby zničila poslední zbytky Mahdi-říše, která zasadila Britům deset let předtím zničující porážku. Britové se starali o své Maxim-kulomety jako o oko v hlavě: Aby se do nich nedostal pouštní písek, tak je zabalili do hedvábí.

2. září 1898 došlo u sudánského města Omdurman k rozhodující bitvě. Šedesát tisíc špatně vyzbrojených Mahdistů se řítilo na britskou armádu – než nechali Britové promluvit „Maximy“. Strojní pušky udělaly z bitvy jatka – tak to popsal později přímý účastník Winston Chrchill. V rozhodném okamžiku přispěchaly ještě britské válečné čluny a pokropily bojiště salvami z Maxim-kanonů a další kulometnou palbou. Vzdálenost minimální – účinek maximální. Útočící Derwišové padali jako posekaní kosou – tak to napsal Churchill. Britské ztráty pouze 50 mužů, Mahdisté ztratili 10 000 bojovníků.
Hiram Maxim „dobrodinec“ lidstva

Hiram Maxim přijal zprávu o masakru v Sudánu s nadšením. Byl to konečně důkaz jeho geniality. Dokonce i různí spisovatelé chválili jeho vynález.

Ve Velké Británii byl Maxim velice váženou osobností, 1900 přednesl na jedné oslavě a na jeho počest slavnostní proslov dokonce i premiér Lord Salisbury. Vysvětlil obecenstvu, že Maxim je dobrodinec lidstva, protože ochránil mnoho mužů dožít se vysokého věku, jako nikdo nikdy před ním.

Salisburyho slova měla předvídající charakter: 14 let později, v srpnu 1914, nasměrovali Evropané kulomety, které měly základ na vynálezu Maxima, proti sobě. Co tyto kulomety v několika desítkách tisíc kusů na válečných polích Evropy způsobily – toho se Hiram Maxim ještě dožil. Zemřel roku 1916 v Londýně.
© Copyright by skutecnosti.cz
Všechna práva vyhrazena



O autorovi

Další články

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Červen 2016
Po Út St Čt So Ne
« Kvě    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930  

Publikace jednotlivých redaktorů nemusí být vždy v souladu s názorem redakce.

Všechna práva vyhrazena ©Skutečnosti
IC: 01255355

Hledáme nové redaktory

Jestliže Vás baví psát články a zároveň disponujete znalostmi některého z našich segmentů, budeme rádi, když nás kontaktujete na adresu redakce@skutecnosti.cz
Možná hledáme právě Vás!

V případě zájmu o nabídku inzerce nás kontaktujte na totožný e-mail.

Top