Velký pátek: den velké ostudy lidstva

Velký pátek: den velké ostudy lidstva

Lidský svět je plný paradoxů. Jedním z nich je i pojmenování včerejšího dne. Den ve kterém vzpomínáme na jednu z nejodpornějších justičních vražd minulosti nese pojmenování Velký pátek.

Tato vražda byla výjimečná tím, že její obětí se stala největší naděje tehdejší doby. Ještě stále poměrně mladý muž, židovský kazatel, který jako jediný ve své době znal životní Pravdu a předával jí lidem. Vrátil se zpět z vyšších pater života a přijal lidské tělo, aby nám lidem pomohl na našich životních cestách, aby tyto byly co možná nejméně bolestné.

A jak jsme se k němu zachovali my lidé? Poděkovali jsme mu za jeho obětavou činnost? Ani trochu. Naopak. Začali jsme šířit proti němu pomluvy. Zorganizovali zinscenovaný proces a pak jej veřejně poslali na smrt. Ne, rozhodně to nebyl Pilát Pontský, podepisující rozsudek smrti, který nese hlavní vinu za smrt Ježíše. Byli to hlavně veleknězi, kteří Ježíše vnímali jako svou konkurenci. A pak také „ prostí občané“, kteří na otázku Piláta, jak má naložit s Ježíšem reagovali křičením „Ukřižuj ho!“.

Dnes vnímáme Ježíše za toho svatého a křičící dav jako zlou lůzu. Ale buďme k sobě upřímní. Jak by se zachovala většina z nás v tehdejší době. Opravdu by jsme poznali, že Ježíš je skutečně ten prorokovaný mesiáš, který byl očekáván? Nebo by jsme spíše šli s davem a přijali všeobecné veřejné mínění o tom, že se jedná o syna děvky, podvodníka, ďáblem posedlého čaroděje, který místo toho aby zorganizoval povstání proti římským tyranům bourá tradiční víru zděděnou po předcích a šíří naivní a nesmyslné kecy o odpouštění a lásce k bližnímu.

Asi nejnázornějším svědectvím o Ježíšově ukřižování je Turínské plátno. Více však než o Ježíši je o člověku. Krvavé rány po bičování a ukřižování jsou názorným svědectvím toho, co tvor který se nazývá Homo sapiens sapiens dokáže.

Jsme na tom my lidé však skutečně tak špatně? Myslím si, že existuje i druhá stránka této věci. Naše lidská malost a nedokonalost je přirozená. Je důsledkem toho, že být člověkem v rámci evoluce života na Zemi ještě není tak mnoho. Tím, že jsme na planetě Zemi v tomto okamžiku nejinteligentnějším tvorem nic neznamená, že v budoucnu se nevyvinou další vyšší vývojové druhy, které se na nás budou dívat tak, jak my se díváme třeba na opice.

Jistě to věděl i Ježíš. Proto nad lidmi nezlomil hůl i potom co mu provedli. Jeho tělo třetí den po smrti zmizelo z hrobu a zanechalo výše zmíněný otisk na plátnu, které se nyní nachází v italském Turíně. Jistě se tak nestalo proto, aby si tak Ježíš zajistil posmrtnou slávu. Osobně si myslím, že to udělal proto, aby dal lidem světlo naděje ve chvíli, kdy se jím zdá, že již vše je ztraceno.

Ať již prožijeme sebevětší traumata a tragédie, vždy nakonec přijde slunný den. A vše zlé se v dobré obrátí. Smrt je vlastně jen iluzí vzbuzující strach, naopak život je věčný.

Přeji všem hezké Velikonoce.


O autorovi

Další články

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top