Všichni jsme denně monitorováni. Existuje ještě ochrana osobních údajů?

Všichni jsme denně monitorováni. Existuje ještě ochrana osobních údajů?

Obchod s informacemi zákazníků, pochopitelně bez znalostí postižených, je super job. Jedná se o údaje týkající se konzumu a platební morálky, ze kterých se vytváří vysvědčení bonity. Už jenom špatná adresa – třeba Nusle v Praze nebo Kojetín na Moravě – dokáže šanci na úvěr podstatně snížit. Ale i jiné skladované informace jako ještě žádný úvěr nebo na druhé straně větší počet řádně splácených úvěrů, mohou být důvodem špatného scoringu.

Zde máme velice dobře situovaného občana, pana Karla N., inženýra, který se bez úspěchu snaží od KB dostat úvěr na novou kuchyni ve výši jenom 50.000 Kč i když za 20 let příslušnosti ke své bance ještě nikdy o úvěr nežádal. Po jeho intervenci mu sice úvěr nabídli, ale požadovali blanko směnku, kterou však odmítl podepsat. Nebo promovaný chemik pracující ve výzkumném ústavu s pravidelným platem 45.000 Kč, kterému byl zamítnut úvěr 100.000 Kč. A potom ještě neuvěřitelně vysoký počet zákazníků IT zásilkových společností, kteří se diví, proč si nemohou objednat zboží na fakturu, ale jejich soused ano.

Jiří K. je lékař, výkonný člen naší společnosti. Provozuje společnou praxi nedaleko Prahy ve středních Čechách, jeho žena je také lékařka. Oba mají auto střední třídy, jejich roční příjem se pohybuje v šestimístném rozsahu a vlastní u své banky kreditní karty. Není toho moc, co by si nemohli oba dovolit. Když požádal pan Dr. K u jednoho provozovatele čerpacích stanic o vydání tankovací kreditní karty, tak chtěl vlastně jenom jedno: rychle a pohodlně tankovat.

KONSUM: OBCHOD S INFORMACEMI O ZÁKAZNÍCÍCH ZAŽÍVÁ BOOM

Odpověď dostal pan K písemně, byla jednoduchá, jasná ale překvapující: Žádost zamítnuta, odůvodnění žádné. Pan Dr.K věřil, že se jedná o omyl a jel se na centrálu optat osobně. K jeho překvapení se dozvěděl, že to leží na jeho scoringu, a že kartu vyjímečně může dostat, ale jenom jako předplacenou. Doktor K. s díkem odmítl. Tím se dostal do nejlepší společnosti. Negativní účinek tohoto digitálního zaznamenávání dat pociťují mezitím už miliony občanů.

Proč jsme tací, jací jsme?

Převážná většina občanů dodnes neví, že jsou při skoro každém nákupu nebo podepsání smlouvy „rastrováni“, registrováni a kontrolováni na určité úchylky a následně pak uloženi do správného šuplíku. Tímto systémem rozděluje tato branže společnost na dobré a špatné konzumenty, na solventní a zřejmě nesolventní. Jedná se o novou třídní společnost, kdy stačí pouze jeden pohled na obrazovku počítače, abychom se dozvěděli, do které třídy patříme. My se to ale nedozvíme, ví to z monitoru ten, který se s vámi má co dělat a vy se na monitor podívat nemůžete. To není v zájmu této podivné branže.

Jinak než v osmdesátých letech na západě, kdy panoval strach z policejního státu „a la Orwell“ a kdy Češi ještě výrazy jako scoring nebo rating neuměli slabikovat, se nacházíme nejenom na západě, ale už i v ČR, na cestě ke striktně kontrolované, regulované, hlídané a špehované společnosti. Tomu se říká v Bruselu harmonizace a komunisté byli v tomto segmentu úplní diletanti. V dobách globální internetové komunikace se co do metodiky už zdaleka nejedná jenom o činnost státu, ale s přibývající intenzitou o soukromé subjekty, které tyto technologické vymoženosti zneužívají. Já to nazývám kletbou pro občanské masy a požehnání pro nekalé elementy, ke kterým řadím i stát. Měli bychom zatraceně dávat pozor, abychom v tom „globálním Village“ neztratili naší, i tak už jenom relativní, svobodu.

Scoring: Jak funguje tento typ obchodu?

Podezřelým se stanete, když o vás nějaká firma zaregistruje do databanky něco, třeba i zdánlivě negativního. Je to systém, kdy jste považován za nejistého a evtl. nespolehlivého kantonistu už jenom proto, že žijete ve „falešné“ čtvrti nebo vlastníte auto které je obzvlášť oblíbené u neplatičů – jde o tzv. systém sousedského příbuzenstva. Tento systém se vymyká jakékoliv kontrole a možnosti přezkoumání a neplatí pro něj ani zákony o ochraně dat. Je to proto, že kontrola nespadá pod státní správu, ale spravují ji soukromé subjekty, které s daty pružně obchodují, a které se při poptávce rádi schovávají za termín obchodního tajemství.

Centrální význam reprezentuje tzv. Scoring – matematický postup – při kterém je porovnáváno až 300 různých příznaků zákazníků z minulosti týkající se podobných případů. Z toho vypočítá počítač statistickou hodnotu, tzv. SCORE. Jedná se o takovou hlavní známku, zpravidla od nuly po 100, která vypovídá o tom, zda jste spolehlivý plátce nebo jak jste vůbec schopný svým závazkům dostat.

Co začalo dříve oprávněným zájmem bank, které chtěly vědět, komu poskytují úvěr, se dnes používá křížem krážem skoro ve všech segmentech denního života: Při podpisu smlouvy na mobil, leasing na auto a jiné technické produkty, u discountera elektroniky, pokud si kupujete LCD-TV na splátky nebo při vydání zákaznické karty v supermarketu. V každém tomto případě musíte počítat s tím, že jste evidován, špehován a kontrolován a to nejenom tam, kde jste nakoupil nebo něco objednal. Scoring je olejový „flek“, který se nekontrolovaně rozlévá.

Dokonce i zubaři a lékaři se mezi sebou informují přes bonitu svých pacientů, vlastníci nemovitostí scorují aspiranty na pronájem a i jednoduchá objednávka knihy přes internet startuje poptávku u agentur. V bankovním sektoru stačí někdy zdánlivě problematické konzumní zvyklosti jako vlastnictví vícero kreditních karet, leasingů nebo telefonů, aby vám byl úvěr zamítnut nebo nabídnut – v lepším případě – za horších kondicí; vlastně se zde jedná o formu diskrétní diskriminace. V jiném případě se může stát, že jste sice 20 let klientem KB, ale ještě nikdy jste nežádal o úvěr a pracoval celá léta na bázi černých čísel. Pro banku jste sice na jedné straně dobrý zákazník, ale na druhé straně špatný, nevydělávali na vás po úvěrové stránce, což zhoršuje váš scoring a při prvním úvěru dostanete špatnou úrokovou sazbu.

Jeden můj známý z Prahy, 68 let, příjemného zevnějšku, upravený a dostatečně zámožný, že by sám mohl být bankéřem, mne požádal o vysvětlení jeho problému. 34 roků ženatý, stabilní příjem, žijící dlouhodobě v jednom městě. Byl totiž nepříjemně překvapen, když přišel do KB zažádat o úvěr ve výši 100.000 Kč za propagovanou úrokovou sazbu 6,5%. Bankovní úřednice klepla jeho data do počítače a sdělila, že může úvěr nabídnout ale jenom v úrokové sazbě 11%. Proč? „Tak to počítač spočítal“, zněla lapidární odpověď, v tom nemám žádný herní prostor.

KONSUM: OBCHOD S INFORMACEMI O ZÁKAZNÍCÍCH ZAŽÍVÁ BOOM

Můj známý s tím ale další problém neměl, jednalo se o testovací osobu, abychom zjistili, jak banky pracují. Ale jako testovací osoba prohlásil, že banky jsou zloději a zmínil, jak banky před patnácti lety slibovaly, že bankovní automaty budou zdarma. Až měl každý kreditní kartu, tak všechny banky služby bankovních automatů zpoplatnily. Vlastně jedno velké okrádání celého národa, za podpory vlády a na základě nekalé reklamy.

A tak podobně jsme dopadli i u jiných bank. Při otázkách, jak se dostane „počítač“ na takový výsledek reagují bankovní úředníci velice zdrženlivě. U 91% případů nám score-hodnota našeho testovacího klienta nebyla sdělena a jakékoliv vysvětlení bylo odmítnuto. Jeden bankovní poradce nám ale pod rukou sdělil, že kvůli automatizaci a zavazujícím počítačovým výsledkům nemají vůbec žádný herní prostor. Potvrdil dokonce i moji myšlenku, že by na jejich místě mohli prakticky sedět i bezdomovci. Konečně kliknout na tlačítko a přečíst výsledek by dokázali i podprůměrně vzdělaní lidé.

Toto jednání bank kritizuji na základě těchto zkušeností jako více než nedostatečné. Nevykazuje totiž žádnou výhodu, co do prognózy týkající se úvěrů, protože se zde jedná o vymyšlené, nesprávně zadané nebo dokonce falešné informace, které se s jedním táhnou někdy i celý život. V praktickém testu tento scoring neobstál.

Jak lukrativní může být obchod s daty v ČR, prokazují dnes koncerny jako supermarkety, mobilní operátoři a hlavně internetové obchody. Jenom tyto tři skupiny operují s miliony dat našich občanů. Všichni mají problémy s neplatiči a někteří z nich mají i vlastní inkaso firmy. A všichni tři se kartelovým způsobem rozhodli na těchto špatných zákaznících ještě vydělávat tím, že budou s jejich daty obchodovat. Tento systém oni ovládají, je to systém původem z USA převzatý ze západu s vědomím, že hlupáci Češi tomu nerozumí. Konečně i oni tvrdí, že Češi tento západní demokratický systém chtěli, bojovali za něj, tak nemají nárok něco reklamovat. Jejich logika je jasná: Kdo chce kam, pomožme mu tam.

Na trhu v ČR se nachází už hezká řádka firem, která se sbíráním a aktualizováním dat zabývá. Tyto subjekty se vyhýbají veřejnosti, mediím ale i politikům. Pracují skrytě jako exekutorské subjekty, které se profesionálně neplatiči zabývají a udržují kontakty s firmami, které mají možnosti data sbírat a registrovat-supermarkety, mobilní operátoři a pod. Ostatní data si opatřují ilegálně třeba z různých institucí jako zdravotnictví, registrace vozidel a pod. Mezi všemi těmito subjekty panuje čilý obchod, který dnes dosahuje desítek milionů korun. V sousedním Německu pak několik set milionů. Obchody s daty se provádějí nenápadně a probíhají formou nabídky a poptávky. Data nabízející předloží katalog a kupující si vybere, podobně jako při jiném druhu zboží, třeba zelenině. Rozdíl je jenom ve formulaci faktury, tam nenalezne finanční úřad pod položkou artikl nějaké zboží (data) ale zpravidla poradenskou nebo informační službu.

Co se nachází v nabídkách firem obchodujících s daty?

Jsou to adresy neplatičů, klientů majících hypotéky a leasingy, majitelů aut určité značky, klientů mobilních operátorů rozložených do segmentů, kdo má starý telefon a kdo už vlastní inteligentní telefon, klientů supermarketů vlastnící tzv. klientskou slevovou kartu, vlastníků kreditních karet, pojistek a pod. K tomu přijdou ještě soci-demografické údaje, platební morálka, regiony s vysokou dluhovou koncentrací, regiony s chudou nebo bohatou populací, věkové skupiny a mnoho jiného. Jenom v těchto uvedených segmentech stojí v ČR k dispozici – dobře sortované – přes 6 milionů dat. Speciálně těchto dat používají tzv. „syčáci“, kteří nabízejí důchodcům prodejní zájezdy, více ZDE.

To, že existují zákony o ochraně dat českých občanů, nikomu z této branže nevadí. Obchoduje se konečně skrytě, tajně a nenápadně. Na dotěrné otázky odpovídá zpravidla tiskový mluvčí nedostatečně, skrývá se za ochranu dat a v jiném případě nám sdělí, že veškeré vlastní údaje slouží pouze jako údaje statistické. V interních direktivách těchto firem, které se v celém okruhu nachází, se provádí kurzy s návodem: Zatloukat, zatloukat a zase jenom zatloukat.

Pokud firma skladující data nenajde nic, co by potřebovala doplnit, tak hledá u jiných dodavatelů dat. Třeba že v pražském obvodě Nusle je výpadek splatnosti úvěrů v loňském roce na 22 procentech, ale ve vilové čtvrti Troja jenom 8,35 procent, nebo v moravském Kojetíně 26,4 procent, ale ve Zlíně jenom 9,63 procent. Důležité informace které váš scoring ovlivňují a precizují. Jde konečně o soci-demografické informace, zdravotní stav, chování konzumenta, počet aut a telefonů v jedné rodině, volný čas, místo bydlení a jeho okolí a ostatní možná kritéria. A jaký typ automobilu milujete? To se dozvíme z registru aut, tajně a podloudně, konečně si máme navzájem pomáhat.

Ze všech těchto informací si firmy „bastlují“ takový jakýsi matrix nedostatků, kdy klienti bydlící v určitých regionech platí za možné potencionální budoucí problémové případy. Tato metoda se v USA nazývá „Redlining“, kdy jsou mnohdy celé silniční bloky červeně označeny liniemi jako kritické zóny. Kterých regionů se to u nás týká, si může každý domyslet. Obyvatelé těchto regionů, jsou extra vyfiltrovány a musí počítat s automatickou diskriminací. Mohou však počítat se zesílenou přímou reklamou herních casín a loterií, protože se počítá s tím, že finančně slabé skupiny jsou pro tyto nabídky obzvláště přístupné.

Velice aktivní v tomto obchodu jsou ale i právníci, dráhy, špeditéři, MHD, noviny, magazíny ale i policie. Třeba u medií se dá přes tyto statistiky dostat na data, kdo inzeruje, v jakém finančním objemu a jak často.

Všichni operují s velkým množstvím dat. Dostat se na data legální cestou není ale všude možné. U všech uvedených složek je velice jednoduché data někomu předat na nějakém neutrálním nosiči. Stopy dotyčný zpravidla nezanechává a zjistit odkud data pochází je velice obtížné, ve většině případů nemožné. Konečně jak chcete dokázat někomu u dopravního podniku, že prodal databázi občanů jezdících na černo. Ale pro mnoho subjektů jsou právě tyto informace relevantní pro scoring a bonitu jednotlivce.

KONSUM: OBCHOD S INFORMACEMI O ZÁKAZNÍCÍCH ZAŽÍVÁ BOOM.

Na otázku týkající se tohoto problému mi na dopravním podniku nedokázal nikdo odpovědět. K našim vztahům s jednotlivými zákazníky nedáváme žádné informace, bylo mi řečeno. Černé pasažéry předáváme dál. Že se s daty může obchodovat, není zcela vyloučeno, ale to jde mimo nás. Pak dochází k případům, že mladík, který jel na černo v MHD a ignoroval upomínku, nedostane později jako dospělý smlouvu u mobilního operátora. Musí se spokojit, často i pro zbytek života, s „prepay“ kartou. A to prosím u všech operátorů.

Jak je scoring v denním hospodářském životě rozšířen jsem studoval už od sedmdesátých let v Mnichově. Zaráželo mne, jak se dostaly firmy na moji adresu. V té době byla tato činnost pochopitelně ještě v plenkách a koncentrovala se více či méně na segment telekomunikací – telefon, telex -, dále pak automobilový sektor a cestovní ruch. Víc nebylo v té době technicky realizovatelné. Hodně jsem cestoval po celém světě a bylo mi nápadné, že jsem dostával reklamní poštu s nabídkami jiných airlines, než se kterou jsem standardně létal, Lufthansa.

Byl jsem zvědav, jak a kdy se bude tento systém prosazovat na našem trhu. Nejsem zklamán, Češi opět na základě neznalosti věci nezklamali a rozdávají s nadšením svoje data. Politici na druhé straně, také díky všeobecnému diletantismu, nedokáží těmto praktikám nabídnout alespoň nějakou paroli.

Moje výtka tomuto systému se koncentruje na skutečnost, že ve většině případů nerozhoduje člověk, jako to bývalo dříve, zda je klient úvěru hodný ale score-hodnota vypočítaná počítačem. Negativní ohodnocování strojově vyhodnocených dat je v EU zakázáno, je však rafinovanými systémy legálně ale více ilegálně obcházeno.

Zatím jediná dobrá, i když také chybující instituce, která se touto tajnou vědou zabývá již od roku 1927 je „Schufa“ v Německu, která spravuje data přes 64 milionů občanů, prakticky všechny nad 18 let. Svůj systém „staví“ jako score skládající se z deseti až dvaceti variabel, a tyto vysoce komplexní algoritmy jsou vyvíjeny v souhře se statistikami pocházejícími od různých univerzit.

Data, která se zakládají, jsou: Jméno, datum narození, aktuální a dřívější adresy pobytu, časté stěhování, počet bankovních účtů a kreditních karet, telekomunikační-, leasingové a bankovní úvěry. K tomu ještě privátní insolvence, místopřísežná úřední prohlášení, trestné činy a podobné ve spojitosti s hospodářskou kriminalitou nebo insolvencí.

Detaily o příjmech, majetku nebo vlastnictví nemovitosti tato organizace nevede, i když právě tyto informace by pro zjištění bonity byly výmluvnější. Oproti konkurenci nepoužívá Schufa geografický scoring. Tento nadstandard vylepšily konkurenční subjekty později.

Z těchto „ingrediencí“ se upeče na konci „score-hodnota“, která může spotřebitele v mnoha případech poškodit. Kde je pro finanční instituci spodní hranice, kdy úvěr zamítne, rozhoduje každá sama za sebe. Mnohé instituce se ohrazují tvrzením, že světová banka zjistila, že banky které používají scoring povolují více úvěrů a za lepších podmínek. Minimálně pro Českou republiku toto neplatí.

Scoring: Jak by měl fungovat obchod s daty?

Český ministr vnitra si nedělá vůbec hlavu, aby se takovým problémem zabýval. A vláda si hraje na mrtvého brouka. V ostatních západních státech se tímto zabývají průběžně, utahují těmto firmám neustále opasek, i když připouštím, že si tyto nachází stále nové únikové cesty. Jsou ale minimálně pod tlakem a kontrolou. Doporučoval bych, aby se veškerá data po třech letech musela vymazat. Problém totiž je skutečnost, že i když klient svoje závazky vyrovná, tak zůstávají negativní data přes jeho osobu nedotčena, protože v tom chaosu a konkurenčním boji o množství dat, není nikdo, kdo by data upravoval. Data občanů se neustále negativními informacemi doplňují, to vynáší zisk, ale pozitivními informacemi nekorigují; to není rentabilní a stojí čas, který by zisk mohl minimalizovat.

Tím, že se ale ani poškozený klient nedostane na obsah svých dat a stav jeho scoringu a bonity nemá možnost upravit, třeba na základě podkladů o vyřízení svých závazků, tak je odsouzen figurovat mnohdy po celý život jako negativní člen společnosti, který je neustále diskriminován, velice často i neprávem.

Již v zahraničí jsem se zabýval systémy jak postupovat, abych byl já a moji přátelé před scoringem uchráněni. Stoprocentní ochrana skutečně neexistuje. Dá se ale rozhodně minimalizovat. Finanční efekt v pozitivním slova smyslu je při troše vůle kalkulovatelný.

Budu se snažit našim čtenářům někdy příště nabídnout katalog opatření, která obchodování s vašimi daty silně omezí. Call centra vás nebudou obtěžovat, nebudete dostávat tuny reklamních prospektů, ušetříte na energii, komunikačních poplatcích a mnoho jiného. Pokud si budete úspory v jednotlivých segmentech vašeho života zaznamenávat, tak budete ušetřenou roční finanční částkou přímo ohromeni.


O autorovi

Další články

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Červenec 2016
Po Út St Čt So Ne
« Čer    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Publikace jednotlivých redaktorů nemusí být vždy v souladu s názorem redakce.

Všechna práva vyhrazena ©Skutečnosti
IC: 01255355

Hledáme nové redaktory

Jestliže Vás baví psát články a zároveň disponujete znalostmi některého z našich segmentů, budeme rádi, když nás kontaktujete na adresu redakce@skutecnosti.cz
Možná hledáme právě Vás!

V případě zájmu o nabídku inzerce nás kontaktujte na totožný e-mail.

Top