Tvůrčí omyl anebo veřejnoprávní záměr?

Tvůrčí omyl anebo veřejnoprávní záměr?

Již jsem pomalu nedoufal, že by mne něco donutilo naše televizní veřejnoprávní tvůrce také pochválit. Ale každý přeci ví, že pochvala je nedílnou současní výchovného procesu zlobivých dítek.

Již delší dobu pozoruji, že se energií nabití kreativní tvůrci kolem pořadu Interview ČT24 poněkud uklidnili. Skoro vzornou ukázkou byl včerejší rozhovor s paní ministryní Valachovou. V prvé řadě šlo o skutečný rozhovor – tedy ne interview – kdy jsem se celkem nerušen „uměleckou“ obrazovou tvorbou mohl zaposlouchat a dokonce i přemýšlet o právě sdělovaném.

Jistě, že občas došlo k nějakému tomu zaškobrtnutí, ale na konci jsem mohl konstatovat dvojí. V prvé řadě, že paní ministryně je se vší pravděpodobností kompetentní osobou, kterou je radno respektovat a pozorně jí naslouchat. A kupodivu mi k tomu ČT dala i možnost. Žádné nesmyslné „ilustrační“ záběry, prapodivné „objevné“ záběry kamery,  které mi dají nakouknout do každého rohu studia.

Snad ještě více  klidu by si zasloužila práce moderátorky, což by měl být standard, a i ještě více pečlivosti a citlivosti při prolínání textových informací. Ale jinak to bylo skoro na jedničku. Nu, ten stoleček je trochu komický, ale žádná tragédie. Ještě ale trochu váhám s konečným hodnocením. Jeden si nikdy nemůže být u ČT jist zda se nejedná o dočasný omyl, či nekontrolované vybočení z konceptu „mediálních“ odborníků, kterých se ČT ne a ne zbavit.



Jsem ale optimista. Doufám, že k takovýmto „omylům“ bude docházet častěji a divák získá možnost předkládané informace vnímat tak, jak to odpovídá jeho přirozenosti  a potřebám. Jistě, že se vše může zase zvrtnout. Nebezpečí vidím třeba i v jistém experimentu, který se odehrává na ČT24 po osmé hodině večerní a trvá celých 90 minut.

Přiznám, že jsem záměr ne zcela pochopil, trochu mi to připomíná zábavný pořad plný překvapení. Je ale docela možné, že se jedná o jistý experiment, který by měl mít nárok na určitou shovívavost při prvních krůčcích. Je tedy radno si dát ještě nějaký čas na rozmyšlenou.

Tím ale míním nejen sebe, ale především autory pořadu, kteří si podle mého nejsou příliš jistí celkovým „tvůrčím“ záměrem. Stále je ještě více fascinuje technika, se kterou informaci prezentují, než informace samotná. Stará to neřest, které asi není tak jednoduché se zbavit.




O autorovi

Michal Kotyk

Toulal jsem se trochu po světě. Ani sám nevím, zda jsem to chtěl, či ne. Ale oči jsem měl vždy otevřené a zvědavé. V ruce často kameru anebo mikrofon. Poznal jsme mnoho zemí, ale byl to lid Izraele, který mne poučil o životě jako takovém. Naučil jsem se respektovat, že každý má svou pravdu a že tolerance je vzácná vlastnost. Je to už 65 let co se koukám kolem sebe, ale jen polovinu toho času jsem pobyl v Česku. Prožil jsem dobré i zlé. Neztěžuji si. Byla to ta nejlepší škola života. A protože se mnohé mnou prožité dotklo i dotýká jiných, rozhodl jsem se podělit o mé poznání a vše sepsal v knize "Můj černobílý svět" s nezbytným podtitulkem: "aneb co se do zpráv nikdy nedostalo".

Další články

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Červenec 2016
Po Út St Čt So Ne
« Čer    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Publikace jednotlivých redaktorů nemusí být vždy v souladu s názorem redakce.

Všechna práva vyhrazena ©Skutečnosti
IC: 01255355

Hledáme nové redaktory

Jestliže Vás baví psát články a zároveň disponujete znalostmi některého z našich segmentů, budeme rádi, když nás kontaktujete na adresu redakce@skutecnosti.cz
Možná hledáme právě Vás!

V případě zájmu o nabídku inzerce nás kontaktujte na totožný e-mail.

Top