Stalin, pragmatický a stále oslavovaný ďábel mocenského teroru

Stalin, pragmatický a stále oslavovaný ďábel mocenského teroru

V případě Ruska mám pochopení. Byl personifikovaný jako symbol vítězství, i když válku vyhráli především obyčejní vojáci. Jeho největší zásluhou patrně bylo, že oproti Hitlerovi nechal velet generály. Zájem všech byl stejný.

V předválečného období proběhl fatální proces s trockistickým centrem v Rudé armádě, kterému padlo za oběť mnoho schopných důstojníků, včetně maršála Tuchačevského. Stalin tak před válkou ochromil celou armádu. To jenom o vojenských zásluhách, ale systém tak fungoval i v ostatních oblastech.

Bolševické vládnutí bylo založeno na třídním boji, teroru proti politickým odpůrcům i vlastnímu obyvatelstvu, prostřednictvím strachu. Ruku v ruce s tím probíhal boj, mezi jednotlivými mocenskými skupinami a jednotlivci. Nebyl to boj zlých proti hodným, ale prohnaných proti ještě prohnanějším. „Právními“ prostředky byly politické procesy nebo přesněji jejich konstrukce. Jagoda, Ježov. Neomezení vládci a zároveň oběti. Každá revoluce požírá svoje děti. O tom se přesvědčil už  Robespierre nebo Danton. I my můžeme do seznamu přispět. Třeba Slánským.

Trockistické centrum bylo oblíbené rčení. Jméno poskytnul Lev Davidovič Trockij. Tvůrce Rudé armády a Leninův blízký spolupracovník. Po jeho smrti byl vypovězen a v roce 1936 se usadil zdánlivě v bezpečí za oceánem. Málo platný. Zemřel v Mexiku, po atentátu agenta NKVD Ramóna Marcadera. Pro svůj mezinárodní vliv se stal pro Stalina osobní nepřítel.

Zdánlivě nedotknutelný leningradský stranický tajemník Sergej Kirov byl miláčkem strany. Na pokyn Stalina jej v roce 1934 zavraždila tajná policie, jako součást ďábelsky promyšleného plánu. Ten odstartoval další vlnu procesů. Každý z nich měl svůj název, který zpravidla obsahoval nějaké centrum a počet obviněných. Trockistická centra už trochu vyprchala, ale nebezpečí bylo posíleno o centra, obviněná z Kirovovi smrti.

Věnovat se jednotlivým procesům by bylo smutně dlouhatánské čtení. Vždyť čistky pokračovaly i po válce a ještě v roce 1953 bylo „odhaleno“ spiknutí lékařů. Předsevzali si, že zkrátí aktivní život veřejných činitelů. K tomu už nedošlo, Stalin v témže roce zemřel.



Strach ovládal obyčejného člověka i doposud mocného aparátčíka. Ztratit slovo za špiona, znamenalo podepsal si ortel a nejenom to. K procesům patřilo oslavování prozřetelnosti Stalina, jako jeho osobní příspěvek k očistě strany. Na základě trvalého strachu se vládne dobře. I „usvědčení“ profesionální revolucionáři se hbitě přiznali a „odkrývali“ další nepřátele. Cesta k zachování života nebo dokonce ke svobodě tudy však většinou nevedla. Jak to říkal Gottwald? Jezdíme se učit do SSSR. Učení mu šlo.

Smutným konstatováním je, že na obhajobu procesů tehdy vystoupili takoví velikáni jako Bertolt Brecht, Romain Rolland a u nás třeba autor sbírky básní Kniha lesů vod a strání, Stanislav Kostka Neumann. Nutno však přiznat, že o rozsahu událostí neměli dostatek informací nebo spíše ani zdání. Díky novým informacím jsme na tom lépe. Snad tak zůstane také u pokolení příštích.




O autorovi

Jaromír Šiša

Píši s nadhledem, sám sobě pro radost a pokud ji učiním i jiným, mám ji dvojnásobnou.

Další články

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top