Sherlock, Dexter, Dr. House, Sheldon – sociopati vzorem společnosti

Sherlock, Dexter, Dr. House, Sheldon – sociopati vzorem společnosti

Sherlock Holmes

„Nejsem psychopat. Jsem vysoce funkční sociopat. Vygoogli si to.“ Doslova oznamuje Sherlock Holmes v celosvětově úspěšném seriálu. Sériový vrah řídící se paradoxně etickým kodexem Dexter Morgen. Doktor House, bez kousku soucitu, vnímající své pacienty spíše jako soubor kostí a masa nebo Sheldon Cooper (The Big Bang Theory), k jehož sociopatickým rysům autoři scénáře přimíchali aspergrenův syndrom.

Trend posledních let jasně ukazuje, že společnost si žádá hrdiny se sociopatickými rysy. Kladná hlavní postava řešící různé zápletky, už nikoho nezaujme. Uvědomujeme si vůbec, jak těžko by se nám s těmito postavami žilo, pokud by obživli a stali se z nich lidé z masa a kostí?

Obdivovaní hrdinové dnešních seriálů necítí emoce. Nejsou toho schopni. Láska je pro ně velká neznámá, ale někteří jako například Dexter, se ji pokouší alespoň dobře předstírat. Svoji jinakost schovávají díky tomu, že kopírují chování ostatních. Nerozumí ironii nebo vtipu. Často uráží své okolí a ve své podstatě jsou nesnesitelní.

Pokud by tedy tito lidé opravdu chodili mezi námi, měli by pravděpodobně diagnózu, jejíž přesný název zní Antisociální porucha osobnosti. Tito lidé často ignorují jakékoliv normy a nezajímají je ani city a potřeby jejich okolí. Necítí vinu. Ze svých činů obviňují okolí. Tato diagnóza je také často spojena s nadužíváním návykových látek, což nám scénáristé ukazují jak u Dr. House a jeho těžké závislosti na léku proti bolesti Vicodinu nebo u Sherlocka Holmese věčně bojujícího s těžkou závislostí na cigaretách. Podvody, které bychom v reálném světě odsoudili, u těchto hrdinů naopak milujeme a podporujeme je v nich. Sheldon, který věčně ukazuje, jak nemá problém potopit své vlastní přátele, pro svůj úspěch, Dexter podvádějící v policejní laboratoři…

Zajímavé je, že v reálném světě najdeme vysoké procento sociopatů či psychopatů mezi vrcholovými manažery, politiky a lidmi ve vysokých funkcích. Představa o tom, že se jedná, jen o bezcitné kriminálníky je zcestná. Opravdu, mezi nimi jsou vypočítavý chytří manipulátoři, jak nám je předkládá televizní obrazovka. Setkání s nimi, ale zcela jistě není tak příjemné, ani vtipné, jak působí. Proč je tedy lidé chtějí? A proč se v jednotlivých obměnách, nenápadně, místo opravdových hrdinů, vkradli do našich obývacích pokojů necitové s poruchou osobnosti?


Může to být ukázka toho, jak moc je naše společnost znuděná. Pokud ji chcete zaujmout, potřebujete něco šokujícího. Publicista Petr Grejták tento fenomén vysvětluje potřebou lidí, ulevit si od výčitek svědomí. Říkáme si, je to v pořádku, že nesmýšlím o všech jen pěkně, ten v televizi taky ne.

Kolik lidí při tom množství „pošuků“, které nám televize servíruje, přestane dříve či později vnímat co je fikce a co realita?

V některých recenzích na seriál Dexter se dočtete, že je to sériový vrah, psychopat sympaťák. Problém je, že už ne jeden psychopat nesympaťák se nechal inspirovat. Například Andrew Conley (17) z USA po vzoru svého seriálového hrdiny Dextra, zabil holýma rukama svého mladšího bratra, jehož tělo následně pohodil do popelnice kousek od domu. Uškrtil ho a u soudu naprosto bez výčitek svědomí popsal, že celý akt trval půl hodiny. Mimo jiné uvedl, že měl touhu zabíjet v sobě. Původně plánoval zabít svého otce. Po shlédnutí seriálu, si tu ale rozmyslel a jako oběť si raději vybral svého mladšího bratra. Nejedná se o první vraždu inspirovanou tímto seriálovým hrdinou. První série seriálu je inspirována knižní předlohou. Původní knihu napsal Jeff Lindsaye pod názvem Darkly Dreaming Dexter. Dalších sedm sérií je již práce týmu scénaristů.

Podle knižní předlohy je inspirován i seriál Sherlock, kde jsou hlavními hrdiny Sherlock Holmes a John Watson, které kdysi vytvořil, Sir Arthur Conan Doyle. S původním Sherlockem má však tento nový, do 21. století zasazený „vysoce funkční sociopat“ pramálo společného. Sir Arthur Conan Doyle, popisoval Sherlocka Holmse, jako anglického gentlemana. Muže, jemuž je přátelství s Johnem Watsnem vším. Je zdvořilí a galantní. Aby měl ovšem dnešní Sherlock sledovanost, je jeho postava popsána jako nabubřelá, nesnesitelná a necitelná, vůči svému okolí. Je to typ člověka, kterého byste označili slovem blb. Ovšem geniální blb.

Stejně jako v předchozích dvou případech je Dr. Gregory House génius. Tentokrát lékařský génius. Seriál Dr. House sice velmi dobře ukazuje sokratovskou dialogickou metodu, pro určení správné diagnózy, které se účastní House, společně s týmem mladých mediků. Své podřízené ale nebere seriálový doktor vůbec vážně, z celé diskuze se ve většině dílů stává estráda, na které si narcistický House zvyšuje své ego. Zatím co divák, se potutelně usmívá u televize, v reálném životě by mu úsměv jistě zmrzl, při představě každodenních porad s šéfem tohoto typu. Ještě horší, je představa, setkání se v reálném životě s doktorem, který nemá rád pacienty. Závislý doktor, který má více charakterových vad, než předností, si diváky na celém světě podmanil natolik, že je seriál ověnčen množstvím cen. Mezi nimi například vítězství BMI TV hudebních cen (2005), cena Emmy – nejlepší scénář David Shore (2005), Zlatý glóbus, dva roky po sobě (2006, 2007) vítězství v kategorii Nejlepší herecký výkon v televizním dramatickém seriálu – Hugh Laurie.

Sheldon Cooper, jeden z hlavních hrdinů seriálu The Bing Bang Theory (Teorie velkého třesku) je nám prezentován, jako geniální teoretický fyzik, který zkoumá kvantovou mechaniku a teorii strun. Dosahuje IQ 187 a má eidetickou paměť. Scénáristé, do jeho sociopatických projevů přimíchali prvky aspergrena a kompulzivně obsedantní poruchu. Výsledek, je běžného života naprosto neschopný hrdina. Bez citů, emocí, pocitu viny. Neustále citující sáhodlouhé odborné věty, kterým jak sám herec Jim Parson přiznal, vůbec nerozumí a recituje je zpaměti. V běžném životě byste Sheldona nechtěli mít ani za souseda, natož za přítele. Nikdy vás nepodrží, nesnese pocit, že byste byli v něčem lepší. Lidé ho milují. A to natolik, že stejně jako všechny předchozí jmenované seriály, má i tento, na svém kontě pěknou řádku ocenění.

Mohli bychom pokračovat, například, seriálem IT crowd. Došli bychom však ke stejnému závěru. Hlavní hrdinové, jsou dnes lidé, vyznačující se velkou inteligencí, úspěšným životem, bojující s nějakým tím nešvarem, jako je například závislost a zároveň, nic necítí.

Proč se ztotožňujeme právě s nimi? Co to o nás vypovídá, že nám imponuje sériový vrah, kterého nikdy nechytí nebo doktor, co nerad léčí? Těžko říct. Je to nebezpečný fenomén. A možná také ne. Co myslíte vy?



O autorovi

Aliel

Pocházím s malého městečka na hranicích Moravy s Rakouskem, vystudovala jsem v Brně. Před nedávnem jsem přesídlila do Prahy, kde žiju a píšu. Dále mě můžete nalézt Na Facebooku.

Další články

5 komentářů

  1. Zero 13/06/2014 - 14:25 at 14:25

    Ano máte pravdu. Svět je zkažený a dnešní lidé jsou na sebe zlí a bezcitní. Nevím, zda je to hektikou doby a stresem? Vím jen jedno, že laskavost, láska a soucit, jsou dnes téměř tabu! Jsem ovšem ze své zkušenosti optimista a věřím,či jsem si téměř jist, že existují. Když už jsem upadal v jakousi letargii a otrávenost životem, potkal jsem člověka s velým Č.  Má srdce na dlani, když je to třeba, soucítí, když je třeba citu a přitom si počíná cílevědomě jako manžér(ka). Toť obraz v dnešním světě velmi vzácný. Dnes, jak píšete, je vyžadována spíše bezohlednost a arogance. Udivuje mne, že po tom všem,co se děje kolem nás, se na to moho lidé dívat ještě v médiích.Tenhle svět já odmítám a vždy se rád pokloním umění rozdávat kultivovanost, laskavost a sounáležitost. A to platí nejen pro běžný život, ale má to rád i ve filmu a dalším umění.
    Rád Vás čtu a jsem rád že JSTE  
     

  2. Alfréd Ogar 13/06/2014 - 17:32 at 17:32

    Nevím jak u nás, zřejmě jsem ještě „českého hrdinu“ nepotkal. Co je ale velké hrdinství, boj proti tak zvaným proruským separatistům na Urajině. Jen si představte že by začal boj o připojkení k Indii, stoupenců tu mají jako nasráno a vládní podporu. Dokonce policie má nápisy pamáháme (zodějům) chráníme (vyvrhely a přivandrovalé indy). Pak by byl boj proti indickým separatistům velmi hrdinský čin.

  3. Tomáš Nocar 16/06/2014 - 21:35 at 21:35

    Téměř u všech uvedených seriálů se s velkým nadhledem umím skvěle pobavit. Ale už vim, co je dobro a co zlo, co je fikce a co realita. Bohužel, ne každý to umí, a znám i případy z mého okolí a stejného stáří, kteří tyto seriály tolik hltají, že se chovají jako zmínění hrdinové a musim potvrdit, že jsou k nesnesení. Více to radši rozvádět nebudu…
    Dneska opravdu musí přijít s něčim nevídaným, protože tu už všechno bylo. Není jiná možnost. Musíme šokovat víc a víc a víc….

  4. Ferda Mravenec 27/09/2014 - 00:16 at 00:16

    Co třeba proto, že Dexter dokáže záporáky opravdu zlikvidovat, zatímco policie v réálném světě věnuje více úsilý pranýřování „silničních pirátů“?
    A nebo třeba House, kterého sice pacienti jako lidé nezajímají, ale dokáže vyléčit každou nemoc? Tady zase vidím rozdíl oproti podprůměrným doktorům, kteří píší na vše antibiotika a člověk musí zkolabovat aby dostal nějakou péči.
    Být vámi nedělal bych z oblíbenosti sociopatů žádné závěry o stavu společnosti.

  5. 10/07/2016 - 01:36 at 01:36

    Nemyslím si že by to bylo nutně proto že bychom mi všichni byli zli nebo zkažení nebo hektickou dobou (ikdyz pro u neoterych to platí) ale možná je to jen tím že se chceme zasmat když někdo kdo má mít super iq nerozumí prostému vtipu nebo sarkasmu. Mozna nás na těhle hrdinech nepřitahuje tolik to že jsou bezcitní a necítí vinu -ikdyz by to občas mnoha z nás pomohlo při tom jak dnešní mezilidské i státní vztahy jsou komplikovane- ale to že kašlou na sociální normy jejím fuk co si o nich lidé myslí a neredi se normami kterým nevěří, možná že jejich normy nemusí být nejlepší ale řídí e tím emu sami věří. Možná tohle „kašlání na to co říkají ostatní a řízení e tím co chceme mi sami“ je to co nas na nich fascinuje protože když bychom byli upřímní kdo se aspoň jednou nechtěl vykašlat na to co všichni říkají že by měl a neměl a kdo z nás by chtěl nebrat ohled na to co si o něm myslí ostatní. Všichni jsme pod tlakem společnosti a pod tlakem nějak vypadá plnit nějakou funkci a očekávání a mnohdy ani nedat najevo že je nám vlastne zle, ale sociaopat tomu je fuk co si o něm myslí lidé ano možná nerad nese celou odpovědnost a možná je bezcitný a impulsivní a nesnesitelný ale v něčem bychom se mu možná chtěli podobat -nestarat se co ostatní řeknou na nás nový klobouk treba.
    Možná nám tihle sociopati umožňují zapomenout na chvíli na to jak moc nám záleží na ostatních – jejich citech názorech a očekáváních. Možná nám také umožňují si uvědomit že vážně nemusíme mít všechny rádi a že není špatné když sem tam nesnáším i svoje nejbližší, třeba když nám ublíží ikdyz neumyslne. Tihle sociopati nám vlastne ukazují že jsme lidé tak jako dovedeme milovat umíme i nesnaset a na tom ze nemam rada svého nevrleho souseda nebo nějakou drbnu od vedle není nic špatného. A nemyslím že je špatně sem tam nesnaset i rodinu ani oni nejsou dokonalý a ani naše láska k nim co nás ale právě sociopat nám možná ukáže že nejsme špatní protože občas když nesnasime cítíme i za to vinu protože ten nevrlý soused může být nemocný a nebo má jenom špatny den.
    Možná sem optimista ale myslím že to že chceme vidět sociopata mysto gentlemana je možná právě proto že sociopat není vůbec dokonalý a v koutku uvnitř to víme a tak nějak nám třeba ukazuje že i my sami nejsme a nemusíme být .. jsme jenom lidi co milují a občas nesnášejí. A v dnešním světě potřebujeme jakékoliv rozptýlení zapomenout na naše nedostatky nebo si aspoň říct „hele já vlastně nejsem tak špatně/nej dyt tenhle typek si píchá a jasně mu hrabe a přesto to s ním ten Watson vydrží ..“ když Watson snese moderního sociopatickeho Holmese, proti jehož výkyvům jsou naše jako nic , tak s námi to pak přece bude hracka navíc když většina z nás něco udělá špatně a cítíme za to vinu tak sme schopni to přiznat a omluvit se, ikdyz to možná občas trvá …
    Navíc jak napsal Lewis Caroll v Alence:
    “ Kloboučník : Copak jse. Se zbláznil?
    Alenka: Obávám se že ano. Jsi naprosto šílený. Ale povím ti tajemství – to ri nejlepší jsou.“
    “ Kočka Skliba k Alence: Tady jsme všichni šílení. Já jsem šílená. Ty jsi šílená.
    Alenka: jak víš že jsem šílená?
    Kočka: Musis být jinak bys tu nebyla“
    Na tomhle světě prostě není nikdo kdo by nebyl alespoň trošičku šílený někdo je jen víc někdo zas tak nějak v mezích normalnocsti.

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top