Setkání ministra Hermana s dalajlámou je srovnatelné se setkáním s Henleinem

Setkání ministra Hermana s dalajlámou je srovnatelné se setkáním s Henleinem

To řekl, prosím, šéf české diplomacie. Pak už ovšem o nás někdo uvažuje jako o součásti jiného státu a prezidenta tak můžeme směle označit za budoucího Háchu a jeho odpůrce za nepřátele Říše.

To je ale blbost, co? Samozřejmě že je. První část toho nesmyslu však prones ministr zahraničí České republiky. Snad se unáhlil, možná byl přepracovaný, opilý, jednal v pominutí smyslů, nevím. Možná jenom silně prožívá proces agonie se svou stranou.

Ono jsou to vůbec pozoruhodné situace s pozoruhodnými konsekvencemi z minulosti. Řešívali jsme legitimitu „zvací dopisu“, teď „dopisu omluvného“. Kdybych připustil, že ministr Herman porušil nějaký neoficiální slib, což jsou tvrzení proti tvrzení, ale i kdyby ano, a sešel se v rozporu s tímto slibem s dalajlámou jako ministr, a ne jako soukromá osoba, ten dopis podepsali soukromé osoby nebo instituce, které představují? Vyjadřují podpisy předsedů komor Parlamentu rozhodnutí Poslanecké sněmovny a Senátu. Nikoli, nikdo o tom nejednal. Nejednala ani vláda, kterou pouze reprezentuje její předseda a konečně ani prezident neřídí zahraniční politiku České republiky, prezident má republiku zastupovat, ale zahraniční politiku řídí vláda, a ta je také podle Ústavy zodpovědná za rozhodnutí spolupodepsaná s prezidentem. Tady se však o nic takového nejedná. Tento dopis byla osobní iniciativa těch, kteří jsou na něm uvedeni. Stejně tak bylo soukromé setkání ministra Hermana s dalajlámou. Obojí však s ohledem na funkce zmíněných nelze vnímat jako počin řadového občana. Rozdíl je pouze v tom, že z onoho setkání nevzešlo žádné prohlášení ani žádná deklarace, jenom spousta ostudy. Pan Brady mohl bez problémů dostat vyznamenání a na čínské protesty se mohla, myslím, zformovat diplomatická odpověď Ministerstva zahraničí v tom smyslu, že je zbytečné spojovat přijetí dalajlámy se zásahem do interních záležitostí Číny, že byl přijat ministrem kultury toliko jako významná duchovní autorita, což může být konečně i pravda. Můžeme přece vyjadřovat názory a postoje, které odpovídají naší orientací a obecným principům, na kterých je principiálně postaven náš stát, ale těžko můžeme nějak přímo zasahovat do vnitřních záležitostí jiných států.

Takže jestli nežijeme v nějakém hybridu parlamentní demokracie a monarchie, měli by se pánové zamyslet nad tím, co „podepisují“, aby nevypadali jako samozvaní vykonavatelé něčeho, co jim vykonávat nepřísluší, a také by měli dbát na to, co říkají, aby nevypadali jako blázni.

V aktualizované verzi zprávy, ze které jsem čerpal, jsem si po uveřejnění tohoto článku přečetl, že se ministr Zaorálek za tento výrok omluvil. Alespoň že tak.




O autorovi

Další články

1 komentář

  1. yarda 04/11/2016 - 17:38 at 17:38

    Krom dalajlámy, chudáka který za nic vlastně nemůže, by se nadpis článku autora dal interpretovat jako realita. Tento týden se přeci objevil přepis citace p. Hermana o připojení ČR k Německu jakožto další spolkové země. Neříkal náhodou p. Henlein to samé? Je přeci jedno jestli se to formuluje “ Heim ins Reich“ nebo přidáním dalšího „Freistaat Bohmen“ nebo byla jeho návštěva na sjezdu Sudeťáků, jakožto prvního ministra od dob Druhé světové války také pouhá náhoda?

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top