Saulův syn – významný počin z Maďarska

Saulův syn – významný počin z Maďarska

Debutující maďarský režisér László Nemes nás přivádí do jednoho z nejhrůznějších míst, kam mohla lidská noha vkročit. Jeho hlavní protagonista maďarský Žid Saul Ausländer je členem Sonderkommanda, oddílu vykonávajícího práce při obsluze plynových pecí v koncentračních táborech. Děj se odehrává v Osvětimi nejspíš někdy v roce 1944, což je možné soudit podle příprav na vzpouru vězňů. K té skutečně došlo v říjnu toho roku, ale divák vidí pouze na pozadí její náznaky.

Saul se v danou chvíli soustředil pouze na jeden cíl, a to pohřbít kluka školního věku tradičním židovským pohřbem. Jeho plán je svojí šíleností srovnatelný se vším tím šílenstvím běsnícím všude kolem něho. Ten kluk totiž přežil pobyt v plynové komoře. Výjimečně se něco takového stao, zvláště malinkým dětem. Pochopitelně jeho další život neměl delší trvání. Vše skončilo potom, co si první esesák všimnul živého kluka. Saul si do chlapce projektoval vlastního syna, i když možná nikdy žádného neměl. Dialogy jsou velmi úsporné a Nemes nemá v úmyslu vysvětlovat podrobnosti. Důraz klade na vizuální stránku, nikoliv však zobrazením maxima krutostí. Obraz je soustředěný na Saulovu tvář, pozadí je obvykle rozmazané. Divák vidí dost, ale ne přespříliš.



Nemes si hraje se symboly, ať už se jedná o jméno hlavního hrdiny (cizinec), tak o celý hlavní námět. Urputná snaha pohřbít jedno lidské tělo v kontrastu s tisíci spalovanými v krematoriích. Saul je natolik urputný, že hochovo tělo není ani pitváno. Několikrát se dívá přímo do hlavně pušky a stejně jako on se konfrontují s okamžitou hrozbou smrti i ti, kdo se Saulem spolupracují. Ale jaký smysl má snaha vyhnout se dnes smrti, když zítra nebo pozítří rozhodně nastane? Životnost členů sonderkommand obvykle nepřevýšila 5 měsíců a i ve filmu se s jedním takovým vyřazováním setkáme.

Saul nás provede po celé té mašinérii, od příjezdu vězňů až po odvoz popela. Díky zvolenému formátu navozujícímu dojem, že se jedná o vlastní pohled diváka, působí film velmi autenticky. Na druhé straně sám námět působí lehce odtažitě. Saul se upnul na dodržení židovských předpisů o pohřbívání, alespoň v tomto jediném případě. Jako vzdor vůči celé té obludnosti. Jako jedno malé vítězství vstříc smrti a záhubě, v místech, kde lidský život byl natolik bezcenný. Riskoval životy spoluvězňů, i když jejich životy byly už dávno ztracené, ačkoliv v ještě v daném okamžiku žité. Pro Saula byl pohřeb důležitý, ale jaký byl sám Saul? Film o něm neříká vůbec nic a jeho charakter zůstává po celou dobu naprosto neutrální. Nijak se s ním nedá soucítit a tím pádem trochu i uniká celé to jeho lopocení.

 

Celkové hodnocení: 75%




O autorovi

Další články

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top