První digitální hodinky Pulsar

První digitální hodinky Pulsar

Status symbol králů, sultánů, a mojí maličkosti…

Status symbol králů a sultánů: „Pulsar“ z roku 1972 byly první digitální hodinky na světě. Tato Sci-Fi ozdobná věc amerického výrobce hodinek – Hamilton Watch Company – stála tolik, jako automobil střední třídy. V 70-tých letech to byl status symbol pro krále, sultány, prezidenty, astronauty, sportovní šampiony a mojí maličkost. Alespoň tak se tento produkt popisoval ve světových magazinech.

Kdo si v roce 1973 koupil LED hodinky byl snob. Kdo nosil v roce 1993 LCD hodinky byl považován za blázna. Kdo si pořídil v roce 2013 Smartwatch je obojí. Nemusí tak ale být, za snoba jsem se nikdy nepovažoval.

1972, tedy na samém počátku 70-tých let byly digitální hodinky těžko zaplatitelné prestižní objekty. Svému majiteli garantovaly větší pozornost než později majitelům prvních iPhonů. Hodinky bez ručiček a červenými LED byly Space Age pur: Skoro v každém James Bond filmu sedmdesátých let hrály na ruce Roger Moora nějakou malou roli.

Na samém počátku ukazovaly digitální hodinky jenom čas, teprve později se rozhořela bitva o všechna ta šílená „feature“. Tato Hightech-železa času udělala z každého mladého muže superstar – do té doby než byly degradovány na reklamní šidítka.

Moje první digitální hodinky byly právě ty Pulsar. Pobýval jsem v té době delší dobu v New Yorku, bylo to v roce 1974 během stáže u nadnárodního koncernu ITT. Jeden kolega z 28 poschodí mě oslovil, zda bych o Pulsar neměl zájem. Jsou to prý hodinky amerických kosmonautů a je to absolutní hit doby. Má prý na ně dobrý kanál se slevou. Tak jsem řekl že ano a on mi je druhý den skutečně přinesl – za 1.500 Dollarů. A já se okamžitě cítil jako americký astronaut. Začátkem roku 1972 stály Pulsar hodinky amerického výrobce a vynálezce, firmy Hamilton, skoro 4.000 Dollarů. Za tuto cenu jste mohli pořídit Chevrolet Camaro nebo Ford Mustang.

pulsar2

Pulsar hodinky mají jenom dvě funkce, datum a čas. Nastavují se magnetem, který je schován v kovovém řemínku. K přečtení času je třeba zmáčknout tlačítko, aby se display rozsvítil. Po několika vteřinách zhasne. Je to proto, že má display velkou spotřebu energie a baterie by dlouho nevydržely. Tělo hodinek je z masivního nerezového materiálu a budí dojem malého trezoru. Jinak jsou ale ošklivé, zato ale nápadné.

Dnes používám Pulsar občas jako společenskou provokaci. Když jsem pozván na nějaký večírek nebo párty, tak si je navléknu na zápěstí a snažím se aby byly ty ohyzdy vidět. Netrvá dlouho a nějaký vysoce vzdělaný inteligentní „kravaťák“ si jich všimne. Ptá se co to je a já odpovídám, že je to prototyp atomových hodinek pro US-astronauty sedmdesátých let a že pracují už 40 let bez poruchy. Obdivný a nejprve nevěřícný pohled mluví za všechno. Doplním, že uvnitř je miniaturní atomový reaktor na Kobalt, proto je obal tak těžký a masivní, protože reaktor je uložen v olověném pouzdru. To je také důvod proč se musí nastavovat magnetem. Nedají se rozebrat a budou fungovat ještě za 100 let. Hodinky krátce sundám a dám mu je do ruky. Pohled se změní ve věřícný a dotyčný okamžitě běhá od jednoho k druhému, aby o té senzaci všem referoval. Občas se někdo z hostů zeptá, zda radioaktivita nevyzařuje a zda nemám strach z ozáření. Vážně odpovím, že díky olověnému pouzdru strach nemám.

S potěšením pak konstatuji, že jsou Pulsar hodinky po 40 ti letech opět středem pozornosti, jako tomu bylo už jednou v roce 1972 – 1975. Současně žasnu nad tím, že tomu tolik lidí věří a chápu, proč lidé nalétají na reklamní slogany různých výrobců. Tržní cena pro sběratele se dnes, podle stavu, pohybuje mezi 600 až 1000 Euro, tendence stoupající.

© Copyright by skutecnosti.cz

Všechna práva vyhrazena


O autorovi

Další články

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top