Proč studenti neumějí dobře psát ani počítat? Odpovídá Tomáš Feřtek

Proč studenti neumějí dobře psát ani počítat? Odpovídá Tomáš Feřtek

rozhovor

Tomáš Feřtek je publicista, novinář, dramaturg a příležitostný scenárista. Spolupracovník think-tanku  EDUin, který se věnuje popularizaci vzdělávání.

 

  1. Prý máme nedostatek vyučených řemeslníků, ale na druhé straně nejvíce nezaměstnaných je mezi absolventy učilišť. Jak je možné vysvětlit tento rozpor?

Nemáme nedostatek vyučených řemeslníků, ale nedostatek použitelných řemeslníků. V tom je i odpověď na druhou polovinu otázky. Není to žádný rozpor. Prostě fakt, že se něčím vyučíte, vám sám o sobě zaměstnání nezaručí. A je také třeba vzít v úvahu, že na učilištích se zdaleka neučí jen řemeslníci. Vyučit se lze i v mnoha jiných profesích, které zase tak žádané nejsou. Ale hlavním důvodem nezaměstnanosti vyučených je dlouhodobě nízká úroveň jejich všeobecných kompetencí. Často jim chybí iniciativa, schopnost převzít úkol i zodpovědnost za jeho splnění. To je příčinou vysoké míry nezaměstnanosti.

 

  1. Ministr Chládek podporoval odborné vzdělávání na úkor všeobecného s tím, že je zapotřebí dobře připravených specialistů. Kdo má nejvyšší šance na získání dobré práce?

Rozpor mezi odbornou a všeobecnou složkou vzdělání je jen zdánlivý. Dnes se žádný odborně vzdělaný člověk, včetně těch už zmíněných řemeslníků, bez všeobecných kompetencí neuplatní. Základy cizího jazyka, schopnost psát česky bez chyb a srozumitelně, číst s porozuměním, rozumět grafům a statistickým údajům, být schopen vyjednávat atd. To je to, co rozhoduje, jestli dostanete dobrou práci. Pokud takové věci neovládáte, zbude na vás přinejlepším nekvalifikovaná práce. A je jedno, zda v montovně, ve skladu, na poště nebo na stavbě.

 

  1. Máme skutečně příliš mnoho studentů v maturitních oborech?

Z pohledu statistiky to tak není. Počet maturujících v ročníku se blíží sedmdesáti procentům, což je v Evropě obvyklé číslo. Obecně je u nás v celé populaci, vzhledem k dlouhé tradici průmyslově orientovaného státu, maturantů výrazně méně, než třeba v západní části Evropy. Jiná věc je, jaká je kvalita maturitního studia a absolventů. Ale to popravdě řečeno s počtem maturujících mnoho nesouvisí. Asi se nedá předpokládat, že by populace v České republice byla jaksi od přírody hloupější a tedy ve větší míře neschopná dosáhnout znalostí a dovedností na úrovni maturity.

 

  1. Řada vysokoškolských fakult se v přijímacím řízení řídí výsledky ze Scio testů. Nikdy se však nepodařilo prosadit takovou podobu maturitních zkoušek, které by mohly Scio testům konkurovat. Žádný ministr školství nedokázal připravit typ zkoušky, kterou by vysoké školy braly vážně. V čem je chyba?

Chyba byla v samotném původním zadání maturity. V něm bylo asi pět cílů státní maturity, často vzájemně naprosto rozporných. Nelze například od jednoho testu chtít, aby hlídal spodní laťku, kterou musí překročit každý, aby vůbec mohl maturovat ve školní části, a zároveň chtít, aby tento test sloužil pro ty nejlepší jako vstupenka na vysokou.  Je to stejné, jako nelze od jednoho auta požadovat, aby bylo maličké a hezky se s ním parkovalo, a zároveň uvezlo klavír. V tuto chvíli státní testy hlídají takzvané „nepodkročitelné“ minimum a na náhradu přijímaček ani neaspirují a žádný z posledních tří ministrů o změnu ani neusiloval. Testy státní maturity a Scio testy jsou odlišně konstruované, protože plní různé úkoly.



  1. Co si myslíte o povinné maturitě z matematiky? Je matematika natolik těžká, anebo je spíš problém ve způsobu, jakým se vyučuje?

Představa, že něco plošně zavedeme, třeba povinnou maturitu z matematiky, a tím se zlepší úroveň maturantů a obecně kvalita znalostí, je mylná. Pokud nezměníme výuku a nevysvětlíme studentům, k čemu jim matematika je, nic se nezmění. Na školách se vyučuje akademicky pojatá matematika, kterou reálně v životě využije jen několik procent populace. Proto se většina studentů snaží matematice u maturity vyhnout. Protože ji vnímá jako něco obtížného a neužitečného. Jako třeba sanskrt. Prakticky orientovaná matematika, která by nás učila strukturovanému myšlení a rozhodování na základě ověřených dat, se učí jen výjimečně a z osobní iniciativy některých pedagogů. Takže výsledkem středoškolského studia jsou velmi často absolventi, kteří neovládají ani tu akademicky pojatou matematiku a už vůbec ne tu, která by je orientovala ve světě popsatelném matematickými postupy. Ale tak je to v mnoha předmětech, ne jen v matematice.

 

  1. Učí se studenti dobře psát? Při maturitní zkoušce se hlavní důraz klade na dodržení zadané formy. Do jaké míry je nutné podřizovat obsah formě?

Tady si dovolím být radikální. Výuka psaní založená na takzvaných funkčních stylech u většiny lidí vede jen k obavám a frustraci ze psaní. Je to postup, který umí od psaní dokonale odradit, ne ukázat, jak se to dá dělat dobře. Hlavní problém je, že ve školách se píše katastrofálně málo, přitom psaní je postavené na neustálém tréninku. Bez něj se zlepší jen málokdo. A za měřítko „správného“ psaní se považuje dodržování formálních znaků textu. V reálné publicistické, novinářské, ale třeba i scenáristické praxi je ale postup zcela opačný. Podstatná je myšlenka, nápad, potřeba něco sdělit konkrétnímu publiku, od toho se teprve odvíjí rozhodování o formálních náležitostech textu. Stačí se ale podívat do maturitní slohové příručky, aby vám došlo, že české školy na to jdou, a s ohledem na maturitu musí jít, zcela opačně. Dobrou známku dostanete, když se naučíte napodobit vnější znaky dejme tomu reportáže či líčení, myšlenka se téměř nehodnotí. Pro stylistické schopnosti populace je tento postup devastující.

 

  1. Jaký je váš názor na domácí vzdělávání, v čem vidíte jeho hlavní přednosti a nedostatky?

Za ta dlouhá léta, co tu domácí vzdělávání máme, jsem se vlastně s negativními zkušenostmi nesetkal. Doma se vzdělává minoritní skupina dětí, počítáno řádově ve stovkách. Výhoda je, že rodiče mohou dát dětem takové vzdělání, jaké chtějí, mají s nimi bližší kontakt, děti zvládnou látku rychleji než ve škole a mají tedy více času na další osobní rozvoj. Výhody a společenský prospěch jednoznačně převažují.  Mezi nevýhodami se nejčastěji zmiňuje riziko extrémistické výchovy a sociální izolace. To první se za celou dobu existence domácího vzdělávání nepotvrdilo, to druhé se ukázalo jako mylné. Tyhle děti tráví u učení méně hodin a mají tedy víc času třeba na skauta nebo sportovní oddíly. Navíc doma obvykle vzdělávají rodiny s velmi silnými sociálními vazbami uvnitř nějaké komunity.

 

  1. Pokud by byl realizován nápad, že každé dítě dostane tablet – ovlivní tato skutečnost významným způsobem školní vzdělávání?

Ne, protože většina učitelů nebude umět tablety ve vyučování efektivně využít. Obecně platí, že plošná opatření dnes prakticky nefungují. Dejme školám možnost, aby si tablety do vyučování pořídily, pokud pro ně opravdu mají využití a vědí, jak zvýšit efektivitu vyučování.  Otevřít tu možnost je dobré, zavážet školy tablety je nesmysl.

 

  1. Jaké nejdůležitější úkoly čekají novou ministryni školství Kateřinu Valachovou?

Stabilizovat personální situaci na úřadě, rozhodnout o podobě maturit a přijímacích zkoušek na střední školy, realizovat první kroky k inkluzi, tedy společné škole pro všechny, zavést kariérní řád a změnit systém financování mateřských, základních a středních škol. To jsou jen ty věci, které čekají na rychlé rozhodnutí.

Jenže leccos z toho bude vyžadovat docela velké peníze, které zatím ministerstvo k dispozici nemá. A navíc času je na všechny ty úkoly příliš málo, takže některé z nich zbydou až na příštího ministra. Ale za nejdůležitější považuji to, o čem se zase tak moc nemluví. Je nutné podporovat učitele, ulehčovat jim práci zaváděním podpůrných profesí (speciálních pedagogů, etopedů, školních psychologů atd.), učinit tu profesi atraktivní pro tvořivé lidi. To je jediné, co opravdu může něco změnit.




O autorovi

Další články

1 komentář

  1. jaroslav Klenot 18/06/2015 - 20:30 at 20:30

    Když na 15 psychologů připadá 1 pokrýčavč, je to k zamyšlení.

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top