Proč se Miloš Zeman nestal prezidentem už v roce 2003?

Proč se Miloš Zeman nestal prezidentem už v roce 2003?

Jeho „odchod“ z politiky v roce 2002 bylo pouhé gesto, které ho mělo přivést nazpět, na jeho vysněné místo – na Hrad.  Zeman byl vždy všehoschopný technokrat moci, který vždy především „hrál“ na sebe.  Byl pragmatikem moci.

Pro Zemana nebyl nikdy důležitý morální aspekt politiky. Jeho heslem byl úspěch za každou cenu, proto mu nikdy nevadilo kým se obklopoval, protože neměl problém se dotyčných rychle zbavit a nahradit je jinými, v podstatě stejnými, ne-li horšími lidmi.

Po celou dobu svého působení v ČSSD byl především sólo hráčem, který viděl své působení v ČSSD jako vlastní mocenský projekt. „Opoziční smlouva“, kterou tak rád obhajuje, byla pouhým završením jeho cynického přístupu k politice, přesně podle hesla: „Účel světí prostředky!“

Ale v roce 2003 zažil šok. Jeho vysněná, a podle něho, jednoznačná rychlá cesta na Hrad, se neuskutečnila. Zabránila mu v tom jeho vlastní strana, a lidé které osobně vyzdvihl do čela strany (Špidla, Gross). Z Hradu, místo aby odešel oslavován, utekl jako spráskaný pes. Odešel dál objímat stromy na Vysočině a přitom nepřestal snít svůj prezidentský sen. Dobu čekání využil kromě „objímaní“ stromů tím že kul pikle proti vlastní straně a sžíral se pomstychtivostí, což je jeden z jeho charakteristických rysů. Jeho sloní paměť mu stále připomínala dvacet sedm „zrádců“. Ne nadarmo tvrdil, že má v rukou karty 27 poslanců ČSSD, kteří ho na Hrad nezvolili. „Viděl jsem karty, které kolují s 27 poslanci sociální demokracie od Vlastimila Aubrechta po Petra Zgarbu,“ tvrdil. A to i přesto, že tento seznam zpochybňuje jeden z „karet“ Radko Martínek.

Proč vlastně vlastní poslanci Zemana nevolili?  Deset let poté, v roce 2013 popsal Stanislav Gross pro Insider proč v prezidentské volbě nedal hlas Miloši Zemanovi. Uvedl stejný důvod jako V. Špidla: „Obávali jsme se lidí navázaných kolem Zeman, především jeho tehdejšího šéf poradce Miroslava Šloufa.“

Myslím, že se nejedná o  přesnou odpověď. Domnívám se: že druhá část odpovědi by měla znít: „Obávali jsme se jeho neukojitelné chuti o všem rozhodovat sám, bez ohledu na to, že prezident je především ceremoniální funkce. Bylo nám jasné, že by jsme nevládli, ale nedělali nic  jiného, než bojovali s Hradem.“ Pro technologa moci je ceremoniální funkce samozřejmě velmi málo.

Nyní s poukazem na to, že ho zvolil „lid“ ukazuje současné vládě ramena. Musí být navýsost spokojen. Už nečekal, že se dočká, a to i přesto, že  pro jeho zvolení prezidentem byla založena Strana práv občanů (SPO), takovéto satisfakce za desetileté čekání u stromu na Vysočině. Nyní může dát najevo těm, co zhřešili nevolením jeho osoby, svou mstivou povahu.

Byl vždy zvyklý na pozornost masmédií. Přesto, že pro novináře nemá jediné slušné slovo, po ničem jiném tak netouží než být stále v centru jejich pozornosti, Proto ty jeho spanilé jízdy po zemích českých i světě. Asi má stálý pocit, že je opět na prknech Semaforu, Proto ty „humorné bonmoty“, které mají tak rádi jeho „voliči.“

Miloš Zeman rád poukazuje na jiné. Na jejich „selhání“ a náklonnosti k Hitlerovi. Jak se mu to podařilo ve svém projevu k výročí osvobození Osvětimi v případě Peroutky, který strávil v koncentračním táboře šest let. Článek o jeho náklonnosti hledá Hrad dodnes.

O svém „selhání“ a náklonnosti k Rusku či Číně pomlčel. Ne nadarmo jel do Číny, aby se dle svých slov naučil „stabilizovat společnost“: „Já jsem přijel do Číny, abych se od Číny učil, jak zvýšit hospodářský růst, jak stabilizovat společenský řád“.

Na stabilizaci naléhá i čínská velvyslankyně, která vyplísnila ministerstvo zahraničí, za to že si čeští poslanci dovolili navštívit Tchaj-wan, přitom se oháněla názory našich politiků, že Česko bude respektovat politiku jedné Číny.

Už dříve si Miloš Zeman vzal za příklad Čínu. Zatímco Václav Klaus zpackal privatizaci, a zvolil tzv. „českou cestu“ takže místo aby vydělal stát, vydělali desítky možná stovky šejdířů, který prapodivně získaný majetek buď vytunelovali nebo  obratem prodali cizincům a  napakovali se na náš úkor. Miloš Zeman svou podporou zahraničních investic, na úkor českých, se postaral o ztrátu deseti tisíců hektarů kvalitní zemědělské půdy, a dopomohl nám k zisku prvenství ve skladovém hospodářství a v množství montážní hal, kde se  za nízké mzdy, montují produkty pro zahraniční firmy. Tím se mu podařilo stabilizovat u nás nízké mzdy, za které, díky štědrým sociálním dávkám, dělají především zahraniční dělníci, což má za následek sedmi procentní nezaměstnanost a všeobecné nízké mzdy a menší příjem do státního rozpočtu, který určitě nespraví prezidentův šedesátitisícový příspěvek, který v podstatě spolkne zvýšený prezidentský rozpočet.

Ale neříkejte to před ctiteli obou jmenovaných, protože spustí okamžitý křik.: „Pan prezident Václav Klaus je velký bojovník proti byrokracii EU“ nebo „Miloš Zeman nekrade a je lidový.“ I to je v současnosti ten nejlepší „kádrový“ posudek proto, aby se člověk mohl stát prezidentem.


O autorovi

Další články

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Červen 2016
Po Út St Čt So Ne
« Kvě    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930  

Publikace jednotlivých redaktorů nemusí být vždy v souladu s názorem redakce.

Všechna práva vyhrazena ©Skutečnosti
IC: 01255355

Hledáme nové redaktory

Jestliže Vás baví psát články a zároveň disponujete znalostmi některého z našich segmentů, budeme rádi, když nás kontaktujete na adresu redakce@skutecnosti.cz
Možná hledáme právě Vás!

V případě zájmu o nabídku inzerce nás kontaktujte na totožný e-mail.

Top