Pavel Kohout – Největší chyby evropských sociálních států

Pavel Kohout – Největší chyby evropských sociálních států

foto: reformy.cz

Ekonom Pavel Kohout studoval Informační a znalostní inženýrství na VŠE v Praze a techniku v Plzni. Od roku 1993 působí ve finanční oblasti. Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero a ING Investment  Managment. Působil jako poradce českých ministrů financí. V roce 2007 spoluzaložil finanční skupinu Partners. Několik let byl členem NERV (Národní ekonomická rada vlády). Napsal několik odborných knih o investování (Peníze, výnosy a rizika, Investiční strategie pro třetí tisíciletí, Vitamíny pro ekonomický růst, Finance po krizi) a řadu odborných článků publikovaných v domácích i zahraničních médiích.

 

  1. Čínská ekonomika bývá předmětem obdivu a o Číně se hovoří jako o budoucí supervelmoci. Jaké jsou hlavní faktory donedávna způsobující vysoký růst této ekonomiky?

 

Většinou se zdůrazňuje výroba, průmysl, nízké náklady a tak dále. To všechno je sice pravda, ale je tu ještě jeden faktor v pozadí. Příliš se nehovoří o dluhu. Nemám na mysli státní dluh, ten je malý, ale dluhy, které mají soukromé, státní a polostátní firmy u bank. Bankovnictví je v Číně rozvinuté až příliš (pokud jde o velikost úvěrů), ale když se jedná o řízení rizika, poslední slovo má stát. A ten nedávno rozhodl, že banky mají půjčovat i firmám, které jsou v platební neschopnosti.

 

  1. Jaká jsou hlavní rizika ohrožující čínskou ekonomiku?

 

Již řadu let objem úvěrů roste dvojciferným ročním tempem. Nominální HDP dlouho rostl podobným tempem, takže vzájemný poměr obou veličin zůstával víceméně stabilní. Ale v posledních dvou letech poměr dluhu k velikosti ekonomiky nebezpečně roste. Pokud nastane bankovní krize—což nikdo nemůže vyloučit—ekonomika přijde o hlavní impuls, který ji od roku 2009 poháněl.

 

Co se stane pak? Vláda pravděpodobně „vykouzlí“ nějaký další podpůrný balíček, jak se stalo na přelomu let 2008 a 2009. Ale je možné provozovat ekonomiku založenou na sérii záchranných balíčků?

 

  1. Je vůbec možné, aby ekonomika ne úplně svobodné země řízené partajní klikou jako je Čína, byla v delším časovém horizontu stabilní a prosperující?

 

Byl by to první případ svého druhu v historii lidstva. Ale co je to vlastně stabilita? Z hlediska antického Říma naše civilizace funguje teprve chvíli. Z hlediska starého Egypta byl Řím jen krátkou epizodou. A moderní čínská civilizace funguje jen od roku 1978. Předchozí čínská civilizace byla důkladně zničena během 60. let.

 

  1. Straší se postupným vymíráním Evropy. Čína dlouhodobě praktikuje politiku jednoho dítěte, druhé dítě je povoleno pouze za specifických okolností. Je známo, že čínské rodiny se mnohdy zařídily tak, aby jedno povolené dítě, byl chlapec. Proč se tato deformace zatím výrazněji neprojevuje v čínské společnosti?

 

Opravdu můžeme tvrdit, že se tato deformace neprojevuje? Anebo jsme si toho zatím jenom nevšimli?

 

  1. Myslím, že spíš nevšimli. Ostatně mít skutečně relevantní informace o těchto skutečnostech, je asi dost obtížné. Čínští komunisté se jimi nechlubí. Adorování budoucnosti Číny se může stát jedním z výrazných omylů současnosti. Jak vidíte možnou budoucnost Číny?

 

Nechtěl bych ignorovat některé úspěchy, které jsou nepopiratelné, například rychlou industrializaci země. Ale budoucnost není vůbec jistá. Čína si může vyrobit podobnou demografickou krizi, jakou má Japonsko, ještě předtím než zbohatne jako Japonsko. Centralizace je dobrá je do té doby, dokud rozhodnutí centra jsou správná, což v žádném případě nelze garantovat. Jakákoli vláda, i ta nejlepší, dělá chyby. Doplatil na to starý Řím, po něm byzantská říše, Napoleon, britské impérium a nakonec i sovětský blok. Stačí jedno chybné strategické rozhodnutí a impérium je v troskách. Jednou i Čína udělá nějakou fatální chybu. Je to prakticky nevyhnutelné.

 

V prostředí, kde je moc diverzifikována, je riziko fatální chyby menší. Itálie byla dlouhou dobu rozdrobena na řadu malých státečků. Když například Sienská republika udělala závažnou strategickou chybu, tato chyba neměla dopady za rámec republiky. Když ale Mussolini udělal tragickou chybu, že se spojil s Hitlerem, mělo to katastrofální důsledky pro celou Itálii a nejen pro ni.



Do jisté míry podobně jako renesanční Itálie fungovala západní Evropa po druhé světové válce. Roztříštěná politická moc doprovázená víceméně nerušeným obchodem a zcela nerušenou kulturní výměnou. Byl to ideální stav. Snahu udělat z evropského kontinentu politické impérium—„abychom mohli konkurovat Číně“—vidím jako velmi pošetilou.

 

Vezměte si takové katastrofické nápady jako možné sjednocení daní z příjmu, které by fatálně postihlo řadu evropských zemí, včetně Česka. Anebo ještě horší nápad: společnou evropskou daň, ze které by se podle některých představ financovala společná sociální politika. To je přímo krok do propasti bez záchranného lana. Největší chybou tradičních evropských sociálních států je platit lidem za to, že nic nedělají. Odtud plynou všechny evropské dluhy a evropská nezaměstnanost. Rozpočtová federalizace by z této chyby udělala oficiálně závaznou politiku pro všechny. Otřesná představa.

 

  1. I Evropa je údajně ohrožena absencí přírůstku obyvatelstva. Na druhé straně však mladí lidé, zvláště na jihu, nemohou sehnat práci. Co tedy ohrožuje Evropu – pokles obyvatel, anebo nezaměstnanost?

 

To je dobrá otázka. Evropu ohrožuje nebezpečí, které stojí za oběma jevy. Pokles porodnosti nenastal jen tak bez příčiny. Stojí za ním například státní penzijní systém. Člověk může jít do důchodu a ví (nebo si to aspoň myslí), že stát se o něho postará. Nepotřebuje ve stáří děti jako dříve v historii. (Nebo si to aspoň myslí, možná dost naivně.) Výsledek? Zřejmý.

 

Státní penzijní systém je ovšem ukrutně drahý. Stát proto zkonfiskuje valnou část mzdy. V 60. letech bylo ještě v Evropě běžné, že normální příjem dokázal uživit několikačlennou rodinu. To je dnes ve většině evropských zemí nemyslitelné. Oba rodiče dnes musí pracovat a mnohdy ani to nestačí, lidé zabředají do dluhů. Proč? Daně, kterých je třeba na uživení sociálního státu, včetně odvodů na zdravotní a sociální zabezpečení a DPH.

 

Kvůli daním a odvodům je pak lidská práce neúměrně drahá. Poptávka po pracovní síle klesá, nezaměstnanost roste.

 

A co v reakci na toto vše dělá typická evropská vláda? Pokouší se povzbudit hospodářský růst nikoli výrazným snížením daňové zátěže, což by bylo jediné logické řešení, ale zvýhodněním odpisů kapitálových investic. Takže firmy, které se snaží nahradit zaměstnance roboty, jsou zvýhodněny! To nemá logiku.

 

K dovršení všeho centrální banky, rovněž v pošetilé snaze povzbudit ekonomiku, se snaží pumpovat peníze do ekonomiky horem dolem. Výsledkem je růst cen bydlení, což má opět destruktivní vliv na porodnost. Lze pouhým okem pozorovat robustní vztah mezi porodností a cenami bytů za metr čtvereční. V drahých lokalitách bývá porodnost nejmenší. Úplně nejnižší je v asijských velkoměstech, včetně těch, kde neexistuje politika jednoho dítěte a kde se místní úřady naopak snaží porodnost podporovat: Singapur, například. Evropa v tomto směru není sama.

 

  1. Jak se Evropa dostala do pasti sociálního státu a má možnost změny tohoto stavu?

 

Ještě koncem 60. let byl evropský sociální stát velmi úsporný. Pak ale přišel rok 1968, který byl ve znamení levicového studentského hnutí. Vlády Francie, Německa a dalších západních států aktivně přišly s reformami směrem k sociálnímu populismu. Ropný šok v roce 1973 pak způsobil zvýšenou nezaměstnanost, na kterou vlády reagovaly hysterickým budováním sociálního státu. Mohutně se budovaly sociální programy, zvyšovaly se daně a snižoval se důchodový věk—v mylné představě, že starší uvolní svá pracovní místa mladším.

 

Výsledkem bylo enormní s stále rostoucí zadlužení společně s chronickým růstem nezaměstnanosti. Škody ze samotného ropného šoku byly zanedbatelné ve srovnání s důsledky expanze státu.

 

Francie měla naposledy přebytkový rozpočet v roce 1974. Nezaměstnanost ve výši 4 procent se tehdy považovala za vysokou. To bylo ještě před expanzí sociálního státu.

 

  1. Brusel neustále vydává nové předpisy, a to pod heslem prohloubení integrace. Je však tento proces žádoucí a není spíše brzdou normálního fungování národních ekonomik?

 

To souvisí s fixní ideou budování velkého impéria, které jsou bruselští úředníci a politikové tolik oddáni. Ale ve skutečnosti lze ukázat, že každé velké centralizované impérium doplatí na odtrženost svého vedení od reality, na délku informačních cest a na dopravní zpoždění informace.

 

V první řadě ovšem s rostoucím stupněm mocenské centralizace roste riziko výskytu závažně chybných rozhodnutí. Když v Evropě jedna vláda z dvaceti udělá fatální chybu, ostatních devatenáct se může poučit a neudělat ji. Když ale celá Evropa udělá stejnou chybu na rozkaz centra, je ztracena.

 

  1. Řecké reformy znamenají frustraci pro Řeky i Evropu. Proč se už konečně Řecko nevrátilo k drachmě?

 

Protože Řekové drachmu nechtějí. Během let 1974 až 1993 průměrná inflace činila 18 procent. Je překvapující, že drachma má tak malou popularitu?

 

  1. Má Řecko šanci stát se normálně fungující ekonomikou?

 

Ne. Řecko je ztracený případ. Je obětí desítek let trvajících chybných politik. Vysoká inflace, vysoké dluhy, korupce, nesmyslné regulace průmyslu a služeb, nesmyslná rozpočtová politika. Řecko bylo naposledy normálním státem za vojenské diktatury a snad ještě pár let poté. Hovoříme o 70. letech. Během vojenské diktatury (1967-1973) ekonomika rostla průměrně sedmi procenty ročně, inflace dosahovala typicky dvou až pěti procent ročně, nezaměstnanost rovněž! Tzv. černí plukovníci nechali za sebou státní dluh ve výši 16,1 procenta HDP.

 

Ne, nejsem příznivcem diktatur, ovšem demokracie ovládaná populisty dokáže být ještě destruktivnější než diktatura. Paradoxně největší viník—harvardský profesor ekonomie Andreas Papandreou—je dodnes v Řecku zbožňován jako velký dobrodinec národa.

 

 

  1. Jaký je váš politiku na oslabování koruny prováděnou ČBN?

Česká národní banka oslabila korunu naprosto bezdůvodně. Neexistoval jiný důvod než iracionální strach z „deflační spirály“, což je jev, který může nastat jen během vážné bankovní krize, jaká se odehrává například v Řecku nebo během nedávné doby ve Španělsku. Ani alternativní vysvětlení—snaha pomoci českému exportu—neobstojí. Česká ekonomika měla v době devalvace koruny silně přebytkovou obchodní bilanci, žádný mimořádný důvod pomáhat exportérům nebyl. A i kdyby, ČNB není agentura pro podporu nekonkurenceschopných montoven, nýbrž centrální banka.

 

Mezitím se stav české ekonomiky zlepšil díky cyklickému oživení v Evropě, což povrchnější pozorovatelé mohou připisovat intervenci. Ale to je klasická ukázka chybného přiřazení příčin a následků.

 

Problémy s příčinami a následky ostatně vždy pronásledovaly ekonomii. Vezměme si vztah mezi inflací a zaměstnaností. Ekonomové pozorovali kladnou korelaci, což vedlo k myšlence, že je možné stimulovat zaměstnanost inflací. Jak se ukázalo, šlo o myšlenku snad až obscénně chybnou, přitom měla mnoho významných zastánců. Jde o způsob myšlení, který znal už středověk: „Dlouho nás trápilo sucho, ale pak jsme upálili několik čarodějnic a do týdne zapršelo.“ V ekonomii tento způsob uvažování trvá dodnes.




O autorovi

Další články

4 komentáře

  1. Mr Titcomb Brown 20/08/2015 - 00:30 at 00:30

    Potřebujete úvěr? kontaktujte pana Titcomb Brown pro snadné a rychlé půjčky na tento e-mail: (amigoloancompany1@yahoo.co.za)

  2. Alfred Ogar 22/08/2015 - 19:07 at 19:07

    Kdepak daně na ty si u nás stěžovat nemůžeme. Sperhrubá mzda je jen na to aby světu ukázala jaké závratné příjmy mají češi a češky. Pro výpočet dovolené, nemocenské a hlavně starobního či invalidního důchodu můžeme na superhrubou mzdu zapomenout. Ten rozdíl vezmou do kapes ti kteří mají plnou hubu demokracie a lidských práv, proto také máme ombutsmanů jako máku. To je zlodějna stejně jak žádat aby se navzájem občané živili když přijdou o zaměstnání. Cožpak neplatili tomuto státu řadu let sociální pojištění? Tak jaképak zastavené sociální dávky to je zlodějna hodna trestu smrti. Když spočítáte jen odhadem sociální pojištění a nemocenské pojištění vylývající ze superhrubé mzdy tak to dělá měsíčně několik miliar ukradených státními zaměstnanci, proč ukradenými, protože kdyby to neukradli jsme bohatší než Kuvajt.
    Jako bývalý podnikatel bez zaměstnanců vím že nic nevznikne bez práce a byl bych zvědav když je nám stále připomínáno že to či ono dotuje stát, jak to dělá ? To myslíte že věříme v prodej bezcených žvástů našich politiků? Více než 90% nic neumí a neuživili by se ani u lopaty.Tak čím a jak dotuje náš všemocný stát například domovy důchodců? Odkud se berou peníze na dotace ?

  3. pepina 13/09/2015 - 06:56 at 06:56

    Respektuji nazor pana Kohouta,

    nicmene muj dojem je:

    -at uz jsou dane jakkoliv astronomicky vysoke, tak jsme s porovnani se zapadni evropou levna prac.sila (a to po 26 letech),
    tudiz bysme meli mit nizkou nezamestnanost a atraktivni pro investice z venku
    Ve skolnim veku jsem dlouho premyslel proc je tomu tak. Se spolupraci s firmami napr z: Rakouska, Nemecka a hlavne ze Svycarska jsem ocenil zvlaste: solidnost, spolehlivost, kvalitu, produkty ci sluzby s vysokou pridanou hodnotou, velmi slusne jednani, dochvilnost a podb., nevyhoda: vyssi ceny.
    U ceskych firem je to prevazne naopak. Mozna ze toto je adekvatni odpoved na nezamestnanost, kupni silu a realny hospodarsky stav.
    .
    -at uz je politicka strana levicova, populisticka ci pravicova, tak kazda z nich ma velmi podobnou ideologii a smeruje stejnym smerem, strana co vybocuje je oznacena jako extremisticka (to zaznelo napr mnohokrat z TOP 09, ktera se oznacuje jako demokraticka str.)
    -smer udavaji Media (vlastneni korporacemi), Bankeri vlastnici korporace a potom kontrola: toku kapitalu, lobiste, manipulace trhu a mnoho dalsich mechanizmu, ktere mi nejsou znamy.
    -volici si mohou zvolit pouze mezi pravici ci levici (ktere je pro super bohate mene vyhodna)
    -dle meho nazoru, velky podil na nasem HDP ma take: Nerealna Ekonomika zahrnujici: Banky, Pojistovny, Realitky, Lichvu, Hazard a mnoho dalsich sektoru, ktere nevytvareji zadne realne sluzby ci vyrobky. Generuji virtualni nuly z niceho a to na ukor realne ekonomiky, tech kteri vytvareji realne sluzby a vyrobky.

    Chtel by zduraznit, ze mym umyslem neni nikoho timto komentarem urazit! Ridim se selskym rozumem.

    Preji pekny den Vam vsem.

  4. Mr Ahmad Zuhdy 02/11/2015 - 17:01 at 17:01

    Are you in need of a loan?
    Contact Email:ahmadzuhdyfirm99@hotmail.com

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top