Otázka islámské integrace a solidarity

Otázka islámské integrace a solidarity

Nemyslím si, že diskutovat a „řešit“ konflikt, který má naše evropská kultura s kulturou islámskou, je možno tím, že se rozhodujeme, zda dvě dívky mohou a nebo nemohou nosit šátek. Stejně tak se oprávněně rozčilovat nad tou či onou statistikou, která nám říká, že jsou kulturní a společenské skupiny, který vykazují neúměrně vysokou kriminalitu a inklinaci k násilí.

My stále vyžadujeme, aby se lidé k nám přicházející podřídili našim zvyklostem, našemu řádu a zákonům. Požadavek pragmatický a také správný. Oni to ne vždy dělají, nás to pobuřuje a hněvá. Zloba pak mnohdy přechází v nenávist, vzniká nebezpečí, že i my se dopustíme násilí. Možná si však uvědomujeme, že to co
vyžadujeme není možno zrealizovat, protože kulturní skupina, na kterou se obracíme, podle našich zvyklostí neexistuje.

Naše společnost spojuje v systému demokracie občany různého smýšlení a to umožňuje, že navenek vystupuje jako stát. Jsme zastupováni vládou, která prezentuje demokraticky zvolený cíl. Pro všechny ty, kteří teď řeknou, že tomu tak není, protože jejich mínění je odlišné od zvolených politiků, zdůrazňuji, že hovořím o principu a ne skutečnosti. Pokud to tedy nefunguje, je to zase jiný problém, je to problém naší společnosti a neschopnosti správně pochopit princip demokratické volby.

Takže, když chce někdo zvenku s námi, jako společností, jednat, má se na koho obrátit. My máme vládu, máme ministry. Islámská společnost tuto strukturu postrádá. Když je třeba s ní  něco projednat, tak se nemáme na koho obrátit. Proto se třeba obracíme právě na ty dvě dívky, které se nám jeví jako „představitelé“ islámské společnosti. Že to více méně k ničemu nevede, víme všichni.


Asi si neuvědomujeme, že islámská společnost tak vlastně tvoří stát ve státě, ale bez jednoznačných představitelů. Má absolutně nejednotnou strukturu. Existují desítky „vykladačů“ islámu, každý „představuje“ tu správnou interpretaci mohamedánské víry. A to v celkem neuvěřitelně široké paletě, tedy od mírumilovnosti až po odůvodňování teroru. V podstatě  se jedná o sice zajímavý diskusní klub, ale v žádném případě ne o společnost, která má šanci se integrovat do evropské kultury.

Myslím si tedy, že jedinou cestou je donutit všechny zastánce islámské víry žijící u nás, aby vytvořili vlastní jednotnou strukturu, aby se dohodli na jednom principu, na jednom výkladu kulturních cílů, ujednotili vlastní řád a pravidla. Nemůžeme totiž připustit, aby tato odlišná kultura vytvářela právě stát ve státě. Ostatně to samé platí, podle mého názoru, pro konfliktní situace týkající se Rómů, či jiných kulturních či etnických skupin. Tedy každá společnost si musí nejdříve udělat pořádek sama u sebe, než začne klást požadavky na jiné společnosti.

Děláme zásadní chybu v tom, že se snažíme v odlišných kulturních společnostech nastolit „pořádek“ podle vlastních představ, mnohdy vedeni nevědomostí a naivitou. Ne, za to je každá takováto společnost sama odpovědná. Podle mých zkušeností jsou nejlepším příkladem Palestinci. I oni postrádají jednotné společenské a tudíž i politické struktury. A největším paradoxem je, že se ti „mírumilovní“ již spoléhají na to, že je někdo z venku zbaví teroristických skupin, dokonce doufají v jejich odstranění. Mluvil jsem s mnoha starosty palestinských měst, kteří byli vděční za to, když izraelští vojáci toho či onoho teroristu odstranili ze světa.

Otázka, proč to neudělají sami, je jen děsila. Nebyli toho schopni, neměli k tomu sílu, obávali se být označeni od vlastních lidí za zrádce. Navenek pak často nešetřili kritikou Izraele, odsuzovali brutalitu takovýchto činů. Podle mého názoru trvá tato situace dodnes a je příčinou kolapsu všech pokusů o mírové řešení konfliktu na Blízkém východě. Proto to také uvádím jako důkaz pro mé tvrzení, že musíme naše úsilí soustředit právě na odstranění tohoto postoje v nám cizích kulturách, které ať už z jakéhokoli důvodu, jsou součástí naší společnosti.

Jedině když budeme konsekventně vyžadovat od všech cizích společenských kultur žijících u nás, aby  přebíraly odpovědnost za činy svých jedinců, můžeme, podle mého názoru, doufat v reálné řešení. Jedině tak se otevře možnost, aby se mohly podřídit našim zvyklostem a zákonům. Takovýto netolerantní postoj by mohl být reálným pokusem vydat se na cestu do budoucnosti, jež by mohla obsahovat právě toleranci a snahu o mírové soužití.


O autorovi

Michal Kotyk

Toulal jsem se trochu po světě. Ani sám nevím, zda jsem to chtěl, či ne. Ale oči jsem měl vždy otevřené a zvědavé. V ruce často kameru anebo mikrofon. Poznal jsme mnoho zemí, ale byl to lid Izraele, který mne poučil o životě jako takovém. Naučil jsem se respektovat, že každý má svou pravdu a že tolerance je vzácná vlastnost. Je to už 65 let co se koukám kolem sebe, ale jen polovinu toho času jsem pobyl v Česku. Prožil jsem dobré i zlé. Neztěžuji si. Byla to ta nejlepší škola života. A protože se mnohé mnou prožité dotklo i dotýká jiných, rozhodl jsem se podělit o mé poznání a vše sepsal v knize "Můj černobílý svět" s nezbytným podtitulkem: "aneb co se do zpráv nikdy nedostalo".

Další články

3 komentáře

  1. Agnes 17/12/2013 - 00:59 at 00:59

    U nás chce vytvárať republiku v republike maďarská menšina žiadajúca autonómi pre menšinu čo neprešlo a teraz najnovšie autonómiu v školstve a stále rýpajú. Takou komunitou bola voľakedy židovská menšina, ktorá všade na svete kde žila chcela  tvoriť republiku v republike. To môže žiadať aj menšina cigáňov po novom Rómov, Rusínov, Nemcov a ďalších menšín v republike, odmietajúcich prijať zákony  a kultúru národa v ktorom žijú a sú povinní spĺňať to, čo platí pre všetkých obyvateľov republiky bez rozdielu. A nie vytváranie štátu v štáte na základe rozdielu v kultúre a spôsobe života prineseného z ich domiviny voči kultúre a spôsobu života zeme, do ktorej sa majú začleniť a kde dobrovoľne prišli žiť.
    Súhlasím s autorom príspevku
    „Jedině když budeme konsekventně vyžadovat od všech cizích společenských kultur žijících u nás, aby přebíraly odpovědnost za činy svých jedinců, můžeme, podle mého názoru, doufat v reálné řešení. Jedině tak se otevře možnost, aby se mohly podřídit našim zvyklostem a zákonům. Takovýto netolerantní postoj by mohl být reálným pokusem vydat se na cestu do budoucnosti, jež by mohla obsahovat právě toleranci a snahu o mírové soužití.“
    Agnes
     

  2. Alfréd Ogar 17/12/2013 - 17:44 at 17:44

    Žijeme tady v Evropě, platí un ás určité psané i nepsané zákony, kterým se musí přispůsobit každý kdo tady chce žít. Pokud toho není schopen, musí odcestovat tam kde je jeho domov. Nebudeme předělávat stát k obrazu nějakých cigánů z třetího světa, nebudeme stavět minarety a zaměstnávat meuzíny protož tady přijeli arabové. Logicky oni v jejich vlasti také nepředělají vše jen aby křesťané a bezvěrci (v jeich pojetí je to jedno) se cítili jako doma. Proto nechápu snahy tuto situacvi řešit, nebudeme se v naší otčině cítit špatně jen pro nějaké přivandrovalce, a to i kdyby nakrásně vystoupil v parlamentu nějaký pitomeček s návrhy jak budeme uparvovat vše aby všiváci cigáni, indové, maďaři, slovbáci , rusi a jiná svoloč měla navrch. Pokud to vememe zhurta tak stavba nějakých „děreven“ v Karlových Varech by měla být přestoupením pozemkového zákona, stavebního zákona. Stavby strhnout a úřednice stavebního úřadu která to dovolila před soud a zavřít. Majiteli který stavěl bez povolení pokutu stylem David Rath, toho také trestáte bez odsouzení za jednu věc klidně desetkrát.
     

  3. Dušan 20/12/2013 - 14:37 at 14:37

    Celkom sa mi začína páčiť, Holianďania,  dáni tu kupujú pozemky, maďarov sme tu nechali v 9 storočí prespať a od vtedy snimi máme problémy.  Nejde o to hádať sa o nejakú mešitu tu ide o to, že v podstate sa musíme podriadiť, alebo mali by sme sa podriadiť ako kultúrni ľudia a strpieť rôzne formy útlaku a opovhovania? V záujme toho vznikajú rôzne skupiny ludí, ktoré  žiju s 2 % daní a k tomu majú aj iné príjmy. Dnes ak niekto na Slovensku povie, že je Slovák, okamžite je zaradený do skupiny fašistov, nacionalistov a podobne,
    Skúste ísť do mešiti v topánkach, čo svami porobia! Máme platné zákony tak ich musia dodržovať aj cudzinci.  

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top