Osud židů II.

Osud židů II.

izrael

V době vlády prvního římského císaře Augusta se v malém židovském městě Betlému tesaři Josefovi a jeho ženě Marii narodil syn, který dostal jméno Ježíš. S jeho zrozením vstupuje lidstvo do nového letopočtu. Na jeho počátku se židovský národ rozchází do všech koutů světa, aby se v nedávné době opět masivně začal vracet do své vlasti Izraele.

Ježíš a Esejci

Ve věku okolo 33 let začíná Ježíš veřejně působit jako náboženský kazatel a léčitel. Tak, jako Abrahám či Mojžíš neučí to, co si přečetl v knihách. Učí na základě svého daru přímého napojení na Boha. Symbolem jeho učení a prvních křesťanů se stává ryba, protože Ježíšův příchod mezi lid je datován do počátku éry znamení ryb.

V době kdy světu vládne násilí a surovost hovoří Ježíš o lásce a odpuštění. Z prostých lidí si vybírá 12 učedníků a s nimi cestuje po izraelské zemi, léčí nemocné a učí lid.

Své nejbližší posluchače má mezi těmi, kteří již tři sta let žijí odděleně od hlavního proudu židovské společnosti. Jmenují se Esejci a vedle zemědělství se věnují hlavně duchovnímu životu. Většinu volného času věnují studiu písem, modlitbám a meditacím. Studují astrologii a zabývají se léčitelstvím. Nepijí žáden alkohol a stravují se vegetariánsky. Ježíš nebyl členem esejského společenství, přesto jeho poselství je velice blízké názorům esejů. Esejci uchovali ve svých zápiscích řadu Ježíšových kázání, která se nedostala do Nového zákona a to z pochopitelných důvodů. Ježíš v nich klade důraz na lásku nejen k lidem, ale i celému stvoření. Hovoří také o důležitosti vegetariánství.

A jako další bylo tímto přikázáním dáno: Nezabiješ, neboť život byl dán všem Bohem a to, co dal Bůh, nesmí člověk vzít. Neboť vám pravím, z jedné Matky pochází vše, co na zemi žije. Proto každý, kdo zabíjí, zabíjí svého bratra. A od něj se jeho Matka země odvrátí o odejme mu svá životodárná ňadra. A její andělé ho opustí a do jeho těla se nastěhuje Satan. A maso zabitých zvířat se stane v jeho těle jeho vlastním hrobem.
Vpravdě pravím vám, ten, který zabíjí, zabíjí sebe a kdo jí maso zabitých zvířat, jí z těla smrti. Neboť v jeho krvi se každá kapka krve zabitého tvora stává jedem, jejich dech se stává zápachem jeho dechu, jejich maso se proměňuje v hlízy: v jeho kostech jejich kosti ve vápno, v jeho vnitřnostech jejich vnitřnosti v úpadek, v jeho očích jejich oči v šupiny, v jeho uších jejich uši ve voskovou zátku. A jejich smrt se stane jeho smrtí.
Neboť jenom ve službě nebeskému Otci budou vaše dluhy sedmi let prominuty v sedmi dnech. Ale Satan vám neodpustí nic a jemu budete musit všechno zaplatit. Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, pálení za pálení, ránu za ránu, život za život, smrt za smrt. Neboť mzda hříchu je smrt. Nezabíjejte ani nejezte maso svých nevinných obětí, jestliže se nechcete stát otroky Satana. Neboť to je stezka utrpení a vede ke smrti. Naopak vykonávejte vůli Boží, aby Vám andělé na vaší cestě životem sloužili.

 

Ježíšova justiční vražda

Ježíš získává stále větší popularitu mezi prostým lidem. Zároveň, ale roste znepokojení v řadách jeho odpůrců z okruhu židovského velekněze Kaifáše. Ježíš kritizuje bezduché a formální přijímání morálních přikázání Tóry. Kritizuje pokrytectví a dogmatismus tehdejší církve a také brojí proti zvířecím obětem.

Veleknězi se jej pokusí odstranit, ale narážejí na římského správce Piláta, který je odhodlán Ježíše bránit. Pilát píše dopis do Říma obhajující Ježíše. viz článek Ježíšův příběh. Až intriky židovských veleknězů nutí Piláta konat. Židovská rada Ježíše zatkne a předvede ho Pilátovi. Ten se stále snaží Ježíše propustit. Kaifáš, ale pomocí pomluv zmanipuluje dav proti Ježíši. Když se Pilát v domnění, že tím zachrání Ježíšovi život zeptá davu co má s Ježíšem dělat, zfanatizovaný dav křičí „Ukřižuj ho“ a hrozí nepokoji, pokud se tak nestane. Pilát je zahnán do kouta, umyje si ruce a podepisuje rozsudek smrti.

Ježiš je ukřižován a umírá. Po třech dnech jeho tělo z hrobu mizí. Zůstává v něm jen plátno, do kterého bylo zabalené jeho mrtvé tělo. Z plátna se později stane nejslavnější relikvie zvaná Turinské plátno. Podle posledních vědeckých výzkumů je pravé.

Ježíš se zjevuje svým učedníkům a dává jím novou naději a posilu pro další léta těžké práce, která i u nich většinou končí násilnou smrtí z ruky katů.

 

Zničení Jeruzaléma

masada.jpg

Většina židů Ježíše za svého mesiáše nepřijme. Očekávali někoho, kdo svrhne římskou nadvládu a jako král obnoví slávu izraelského království. Tuto roli Ježíš odmítl.

V židovském Talmudu se o Ježíšovi píše toto :

»V předvečer Pesachu byl pověšen Ješu. Čtyřicet dní před konáním jeho popravy vyšel hlasatel a volal: „Bude ukamenován, protože provozoval čarodějnictví a sváděl Izrael k odpadu od víry. Kdokoli by mohl říci něco k jeho prospěchu, ať předstoupí a promluví na jeho obhajobu.“ Protože však nikdo na jeho obhajobu nevystoupil, byl pověšen v předvečer Pesachu.

V roce 69 vypuklo v Jeruzalémě protiřímské povstání a brzy se rozšíří do celé země. Římanům se jej podaří po letech urputných bojů potlačit. Přitom Římané zničí druhý Jeruzalémský chrám. Nevelký oddíl židovských bojovníků vzdoruje římské převaze v pevnosti Massada. Nakonec svůj život končí vlastní rukou.

V roce 132 vypukne další protiřímské povstání. Odboj je opět poražen a Židům je zakázán pobyt v Jeruzalémě. Město je přestavěno podle antického vzoru a Židé hromadně opouštějí svojí zemi a rozcházejí se do různých částí tehdejšího světa. Začíná období židovské diaspory.

 

Středověk a Židé

zide5.jpg

V roce 476 zaniká Západořímská říše, končí starověk a začíná středověk. V Evropě se postupně formuje feudální zřízení, kdy se společnost dělí na prostý poddanský lid, šlechtu a církev. Židé získávají zvláštní postavení. Žijí v gettech v jím určených částech měst.

Křesťanský lid se na něj dívá zpravidla s podezřením a opovržením. Hovoří o nich, jako o vrazích Ježíše Krista. Židé slouží, jako ventil frustrace a nespokojenosti prostého lidu se svou často tíživou sociální situaci. Protižidovské pogromy byly ve středověku běžnou události, stejně jako obviňování židů z vražd malých dětí pro rituální účely, šíření moru a podobně.

Židé, ale prožívají ve středověku i lepší období, kdy žijí s majoritní populaci v míru. V těchto dobách rozvíjejí řemesla, obchod, vědu, filozofii a kulturu. Ve středověku to paradoxně byly hlavně Arabské a muslimské země, které se v některých údobích chovaly k židům tolerantněji než křesťanské.

Ale i v křesťanských zemích se čas od času židům dařilo dobře. Mnozí křesťanští vládci si cenili jejich obchodní zdatnosti a začali židů využívat jako bankéřů.

 

Nástup kapitalismu a Židé

zide6.jpg

V 16-19.stol. v Evropě je starý feudální systém postupně střídán kapitalismem. Církev a aristokracie ztrácí svůj mocenský vliv. Naopak sílí vliv rodících se podnikatelských vrstev a především pak bankéřů.

Schopným a podnikavým židům, kterým již středověcí králové svěřili finanční sektory států se daří posilovat svůj vliv ve společnosti. Stávají se postupně hlavně šedými eminencemi, které díky obrovskému nahromaděnému bohatství dokáží ovlivňovat politiku řady evropských vlád, tím, že do značné míry mají pod kontrolou finanční trhy, které hrají čím dál významnější roli.


V Evropě jsou to hlavně Rotchildové, kteří dokáží díky svým velkým obchodním dovednostem nahromadit obrovské mění. V 19. stol. v četných válkách ke kterým na evropském kontinentě dochází, financují obě strany konfliktu. Tím ze států dělají dlužníky a jako jejich věřitelé dokáží ovlivnit i jejich vnitřní či zahraniční politiku ve vlastním zájmu.

Židé se neprosazují jen v podnikatelské sféře. Řada ateistických židů tíhne k levici a socialismu. Tvoří levicové ideje ( Marx ), nebo díky svých schopnostem se prosazují do čela socialistických a komunistických stran řady zemí.

Očividný růst vlivu příslušníku židovské národnosti začíná být trnem opět trnem v oku velké části ne tak úspěšné většinové společnosti a Židům závidí. Rozvíjí se teorie o židovském spiknutí. Řada Židů je nespravedlivě obviňována. Známá je Dreyfusova aféra ve Francii, nebo Hilsneriáda v Čechách, kdy na stranu nespravedlivě obviněného žida se proti převládajícímu veřejnému mínění statečně postavil T.G.Masaryk.

 

Protokoly sionských mudrců

V roce 1903 vyšel v Rusku útlý spisek, který měl údajně obsahovat tajný plán úzké skupiny židovských zednářů na ovládnutí světa.

Text je velmi podobný dílu italského renesančního myslitele 16.stol. Machiavelliho. Je především jakousi příručkou toho, jak maximalizovat moc ve společnosti, pokud máte dost prostředků, aby jste si mohli koupit média či politiky. V protokolech sionských mudrců jsou popsány postupy, jak ovládnout svět prostřednictvím kontroly médií a financí a nahrazení tradičního společenského pořádku sociálním pořádkem založeným na masové manipulaci.

Aby masy nezačaly tušit, o co jde, rozptýlíme je zábavami, hrami, kratochvílemi, vášněmi a zábavními parky… Brzy začneme prostřednictvím tisku navrhovat soutěže v umění a ve všech druzích sportu: tyto zájmy nakonec odpoutají jejich mysli od otázek, o nichž bychom byli nuceni s nimi polemizovat. Lidé si budou stále více odvykat myslet a tvořit si vlastní názory a začnou mluvit stejným tónem jako my, protože jim nabídneme nové směry myšlení… ovšem prostřednictvím takových osob, které nebudou podezírat ze solidarity s námi.

Text protokolů je všeobecně považován za podvrh carské tajné služby. Ale ať již ho napsal kdokoliv, autorem je člověk předvídavý s výbornou znalostí psychologie lidí. Rozhodně se nejedná o slátaninu jak někteří tvrdí, ale velice promyšlenou a chladnokrevně surovou  bezohlednou koncepcí, kterou podíváme-li se na dějiny posledních sta let vzala za svou řada současných politiků. Politiků  židovských i nežidovských, politiků židovství podporujících i politiků antisemitských, politiků levicových i pravicových.

Naším heslem je – Síla a pokrytectví. Jedině síla přináší úspěch v politice, zvláště tehdy, když je ukryta ve schopnostech důležitých pro státníka. Základní zásadou musí být násilí; prohnanost a pokrytectví musí být pravidlem pro vlády, které nechtějí, aby jejich koruny padly k nohám nějaké nové moci. Toto zlo je jediným prostředkem k dosažení dobra. Proto se nesmíme zastavit před uplácením, podvodem a zradou, když tyto mají sloužit k dosažení našeho cíle. V politice člověk musí vědět, jak se bez váhání zmocnit majetku druhých, když si tím zajistíme jejich podrobení a nadvládu nad nimi.

Abychom svedli ty, kteří touží po moci, k jejímu zneužívání, rozeštvali jsme všechny síly navzájem tím, že jsme podporovali jejich liberální tendence k nezávislosti. S tímto cílem jsme roznítili všechnu podnikavost, vyzbrojili jsme všechny strany, osobní moc jsme postavili jako cíl všech ambicí. Ze států jsme udělali gladiátorské arény, kde proti sobě bojuje mnoho znesvářených stran… Stačí málo, a zmatek a úpadek bude všeobecný…

 

Hitlerův antisemitismus a holocaust

Protokoly nám umožní také pochopit podstatu Hitlerovy nenávisti k židům a toho, proč byl antisemitismus v Německu mezi lidem tak rozšířen. O protokolech jehož obsahu a židovském původu mladý Hitler bezmezně věřil prohlásil „ Důkazem jejich pravdivosti jsou fakta v nich obsažených“.

Krátce po kapitulaci v první světové válce byl Hitler svědkem pokusu o komunistický puč v Bavorsku v jehož čele stali židovští vůdci Libknecht a Luxemburková. Ve stejném období došlo ke komunistickému puči v Maďarsku pod vedením Kuna, což byl také žid. Ve vedení ruské bolševické revoluce stálo 75% židů. Sám Lenin byl poloviční žid. Hitler bral tato fakta, jako důkaz nástupu komunismu jako židobolševického spiknutí s cílem zničit Německo. Obratný demagog Hitler spojil tato fakta s větami z Protokolů, čímž se mu nakonec podařilo získat většinu dělníků na svou stranu a ne stranu komunistů.

My se budeme lidu vydávat za osvoboditele z útlaku a navrhneme mu, aby vstoupil do naší armády socialistů, anarchistů a komunistů, které všestranně podporujeme prostřednictvím socialistického zednářstva pod rouškou bratrství a humanity… Nedostatkem a závistí a nenávistí, která je jeho plodem, pozdvihneme lůzu a jejich rukama rozdrtíme všechny, kteří nám stojí v cestě.

V letech 1929-1933 zasáhla svět a Německo těžká hospodářská krize. Mnoho lidí se ocitlo bez práce, v bídě a beznaději. Hitler označil za viníka krize židovské bankéře a finančníky, což mu pomohlo získat širokou podporu lidu v plánu likvidace demokratických kapitalistických stran po převzetí moci. Opět Hitlerovi posloužily řádky z Protokolů.

Tato nenávist bude dále stupňována účinkem hospodářských krizí, které zastaví rozvoj průmyslu a přivedou ho do stagnace. Všemi tajnými podzemními metodami, které jsou nám známy, a s pomocí zlata, které je v našich rukou, vytvoříme celosvětové hospodářské krize, čímž na ulice vrhneme celé davy dělníků ve všech zemích Evropy současně. Tyto davy budou s potěšením prolévat krev těch, jimž ve své zaslepenosti a nevědomosti již od kolébky závidí, a jejichž majetek budou schopni vydrancovat.

V roce 1933 se Hitler dostává k moci. Zavádí protižidovské a rasistické zákony. I když většina Němců schvaluje tuto politiku ( Protokoly se stávají povinnou četbou v německých školách), tak jen málokdo tuší, že Hitler plánuje nejen zbavit Židy vlivu, ale také je zcela fyzicky vyhubit. V letech druhé světové války je hlavně v koncentračních táborech zavražděno nacisty podle odhadů okolo 11-17 miliónu židů.

 

Vznik Izraele

zide9.jpg

V roce 1948 je vyhlášena nezávislost Izraele. Do země putují tisíce židů z celého světa. Izrael je napaden arabskými sousedy. Pomoc mu poskytuje Sovětský svaz i Československo. Věří, že Izrael bude socialistickým státem, ale Izrael je převeze. Stalin zuří a spouští vlnu antisemitismu tentokrát v Sovětském Svazu. Možná díky němu se také v Československu ocitá ve vězení a na popravištích řada komunistů židovského původu v čele s Rudolfem Slánským, kteří jsou obviněni z kontrarevolučního a sionistického spiknutí.

V roce 1967 Izrael v šesti denní válce poráží své Arabské sousedy a okupuje pásmo Gazy, západní břeh Jordánu a také Golanské nížiny. Začíná vleklý židovsko palestinský konflikt, který se táhne až do současnosti.

Zatímco Židé často vnímají Araby do značné míry jako nebezpečné teroristy, kteří si přejí zničit jejich zemi a je samé zahnat do moře, tak Arabové hovoří o Židech jako trýznitelích jejich arabských bratrů. V Palestině a arabských zemích se těší velké popularitě  Protokoly sionských mudrců, které jsou i námětem filmů a seriálů. Arabové se převážně domnívají, že za útokem 11.září stal izraelský Mossad a důkaz vidí v tom, že při útoku nezahynul jediný žid, neb Židé byli předem varování. V USA vidí nástroj politiky Izraele a válku v Iráku chápou jako výsledek nejen touhy po ropných zdrojích, ale jako splnění přání vlivné izraelské lobby v USA na likvidaci Sadama Husaina.

 

Osobní zkušenost

V roce 2005 jsem měl možnost navštívit Izrael. Se zájezdem jsem projel všechny hlavní posvátná místa země. Vnímal jsem dosud silnou duchovní atmosféru posvátných míst i vnímal tíhu tvořenou tisíciletí probíhajícími konflikty na tomto území..

Sever Izraele mně překvapil tím, že Židé a Arabové zde žijí v poměrném míru. Bydleli jsme v Nazaretu v hotelu společně vlastněném Araby a Palestinci. V oblasti Jeruzaléma jisté napětí cítit bylo.

Neměl jsem dojem, že by obyvatelé obou národů toužili po konfrontaci a boji. Spíše naopak touží prostí obyvatele obou stran po míru a spokojeném životě. Existuje pouze menšina radikálů na obou stranách, kteří si dohodu nepřejí a snaží se např. o to, aby zprávy o poměrně harmonickém soužití obou národů na severu země nevešly ve všeobecnou známost.

 

Budoucnost Izraele

Území Izraele a hlavně Jeruzalém je místem kde se střetávají tři hlavní západní náboženství: judaismus, křesťanství a islám. Je to místo, které tím co se na něm děje významně ovlivňuje dění okolního světa.

Existuje proroctví o třetí světové válce, která vypukne právě zde. V Izraeli se nachází městoArmagedon, kde se má uskutečnit závěrečná bitva dějin spojená nejen s koncem tohoto věku, ale koncem samotného židovského národa.

Nemusí se, však uskutečnit. Stejně jako je možný válečný konflikt s okolním světem, je možná i dohoda Židů a Palestinců, stejně jako Izraele a okolních zemí. Dohoda, která otevře konečně cestu trvalého míru a vzájemné spolupráce v této oblasti.

Židé byli po 6000 let vyvoleným národem. Tato éra nyní končí. Pomalu začíná nový zlatý věk a éravodnáře, i když to při pohledu na krizemi zmítaný svět příliš nevidíme. Vyvoleným národem v této éře již nebudou Židé.  Domnívám se, že existuje zákon, podle kterého se národy světa v této úloze spravedlivě střídají. Podle mnohých po dobu příštích 6000 let tím národem bude národ český a novým „Jeruzalémem“ bude město Praha.



O autorovi

Další články

1 komentář

  1. Pavel 08/05/2015 - 04:26 at 04:26

    Pane Bajnar vy ste se ale poradne seknul s temi 11-17 miliony..Ani jich tolik neexistovalo pred 2.sv. valkou…Coz je celkem obecne zname…Protokoly at jsou podvrh nebo ne , jsou vyjimecne svymi predpovedmi az temer vestbami a ty se neustale vyplnuji. Az neuveritelne ..misty.

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top