Německá sociální demokracie SPD má nového šéfa

Německá sociální demokracie SPD má nového šéfa

Petr Ondráček o životě EU-poslanců

Německá sociální demokracie SPD má nového kandidáta proti kancléřce Merkelové

Posledním zoufalým výkřikem  německé sociální demokracie SPD je nadšené zvolení bývalého prezidenta evropského parlamentu Martina Schulze za svého nového lídra a současně protikandidáta na německého kancléře. Martin Schulz je sporná osobnost německé politiky, který se proslavil už mnohokrát nekvalifikovanými výroky a který není mezi občany příliš oblíbený. K politické změně došlo proto, že jeho předchůdce Sigmar Gabriel kandidaturu na poslední chvíli vzdal – věděl že nebude mít proti Merkelové šanci a nechtěl skončit jako poražený. Raději převezme post ministra zahraničí.

Zásadní otázka v Bruselu: „Kdo platí, vy nebo já?“

Brusel je nový Řím: Mimo slunce, otroků a Kolossea je zde všechno, co bylo ve starém imperiálním Římě. Na náhodné hladové demonstrace z venkova pohlížíme s decentním nadhledem a opovržením. Jenom mě mrzí, že nám naši europoslanci a mediální zástupci o některých skutečnostech nereferují.

S jakou otázkou startujeme v Bruselu oběd s EU-paslancem? No přece jednoduše: „Kdo převezme účet, vy nebo já?“ Není třeba zdůraznit, že by to byl nepříjemný fauxpas, kdybyste ve stejném momentu nevyhrkl, že vy převezmete účet. Kdo pracuje v evropském parlamentu je zvyklý za sebe nechat platit jiné. Ani ve snu nikoho z nich nenapadne, že by se nabídli k převzetí útraty. Mnoho poslanců nenosí údajně peněženku nebo kreditku, když jsou domluveni jít s někým z venku na oběd nebo večeři.

Návštěva v Bruselu je pro mě vždy poučnou vzdělávací lekcí. Mezi tím bylo těch lekcí už tolik, že se považuji za EU-insidera i když s tím spolkem nemám přímo co dělat. Ale za těch posledních 35 roků, co se tam několikrát v roce pohybuji, jsem se vyučil. Začíná to už vlastním letem.

Když jsem letěl v jednom úterý z Zurichu do Bruselu, seděl přede mnou prezident evropského parlamentu, Martin Schulz. Dříve byl Schulz prach obyčejným starostou malého německého městečka Würselen, nedaleko Aachenu a Mastrichtu, nyní je mocným mužem. Pro lepší pochopení si na jeho postu představte dnešního starostu Kojetína, nedaleko Kroměříže. Jak jsem z neodmyslitelného Bruselského-guide „Poslední dny Evropy“ vyčetl, skládá se „trafikantský kabinet“ pana Schulze ze skoro 40ti spolupracovníků, šéfa kabinetu a zástupce šéfa kabinetu, ti mají osm asistentů a poradců. K tomu patří pět poradců a asistentů, kteří mají na starosti protokol a kalendář termínů prezidenta. Dále pak pět asistentů a poradců pro oddělení „vnitro“ a šest pro „zahraniční záležitosti“. Mimo toho napočítal Broder-guide „dva sluhy nebo mistry zeremoniálu“ a jednoho řidiče. Když Schulz příletí do Bruselu tak mu jeden asistent otvírá všude dveře, druhý mu odebere aktovku, další sleduje okolí a poslední otevírá dveře u limuziny. Šofér nevystupuje.

To není špatné pro předsedu parlamentu, který reprezentuje jediné zastoupení lidu v západním světě bez práva navrhovat zákony.

Brusel je nový Řím

Jak mocný je Schulz jsem poznal – ale i ostatní cestující -, když jsme letadlo opouštěli.  Letiště v Bruselu je hrozné dobrodružství. Než se dostanete ven, tak se musíte trápit půl hodiny špatně větranými špinavými chodbami. Ale Martin Schulz nám všem ukázal jak to jde jinak. Když jsme vystoupili, tak se vedle letadla v budově otevřela mala dvířka, dva muži vystoupili ven a hned odebrali Schulzovi aktovku. Pak se dvířka zavřela – jak dojemné a ohromující. Kancléřka Merkelová by ráda, aby se stal Schulz, jako její soukmenovec, nástupcem šéfa komisařů José Manuela Barrosa. Pak bude Airbus a Boeing muset vyrábět letadla s dodatečným otvorem nahoře v trupu, aby se dostal Schulz co nejrychlejí vrtulníkem do práce. Nebo dostane vedle šoféra ještě pilota a privátní jet.

Brusel je nový Řím, minus slunce, otroci a Kolosseum. Všechno ostatní je tak, jak to známe z filmů, až na jednu vyjímku: Mastný pocit moci jisté elity, která rozhoduje ukazováčkem přes osudy milionů lidí; úsměvné opovržení pro provincie ze kterých přichází peníze, aby se pak v impériu proměnily v proudy zlata. A ta vyjímka? V Bruselu se používá prostředníček.

Rozhovory u sicilského vína a irského hovězího

Viděno z Bruselu je krize, o které všichni mluvíme, jenom obláček na nebi. Všem, kteří podporují Euro, protože to Babiš potřebuje pro své podnikání, mohu srdečně doporučit zde několik dní strávit – rádi se vrátí ke své dřívější víře se Euru vyhýbat. Dříve jsme na jihu Evropy devalvovali měnu abychom drželi se severem krok, teď krátíme platy a důchody. Tak mi to vysvětlil u oběda můj italský kamarád, vysoce postavený poslanec evropského parlamentu. A když to lidé nebudou akceptovat a vynesou svoji zlobu na ulici? Tak halt budou demonstrovat, odpověděl s cuknutím rameny. Ať jen demonstrují: Každých pět let děláme dluhový střih. Takové konstruktivní rozhovory se vedou nejlépe u sicilského vína a irského hovězího steaku, platil jsem to pochopitelně já.

EU nám ukazuje, že nemá problém obejít se bez kontaktu k voličům. Když napíšete do Bruselu, tak se odpovědi nedočkáte. Můžeme to také nazývat vysoce vyvinutou demokracií. To, že se každých pět let volí, je jenom hezká tradice, která se drží jenom ze sentimentálních důvodů. To občané zjistí opět jednou v příštích volbách – pokud k nim vůbec půjdou. Kandidátům jde jenom o vynikající trafiku, pět let jistých 250.000 Kč měsíčně, mizernou docházku, množství diet a tím to končí. Volič stojí a padá v den voleb, úplně jedno zda vám politické strany a kandidáti tvrdí opak. Nevěřte jim, znám situaci už 40 let. Aby to pro vás bylo zajímavé, tak musíte mít za kamaráda poslance. A národní poslanci jsou kamarádi evropských poslanců – jsou jako opilci, kteří se navzájem podpírají, aby neupadli. To prosím berte na vědomí. To, že jsou nejdůležitější evropské instituce skladovány ve státě, který se latentně nachází v rozkladu je tak nějak vše vysvětlující.

A co píše Broder-guide dál? „Roli jakou hraje model Belgie pro EU je t.zv. „failed state“ ve středu Evropy, který je světově proslulý Pommes fritesem a pedofilní subkultůrou, ve kterém se mimo pralinek a služeb nic nevyrábí. Vývoj ale ukazuje, že za určitou dobu budeme žít všichni ve „failed státech“.

Broder-guide Bruselem mohu vřele doporučit všem, kteří si snad pořád ještě myslí, že evropská idea znamená zajišťovat mír. Stačí si přečíst kapitolu o dotačním šílenství abyste pochopili, že každá idea, i špatná, působí giganticky když ji nakrmíte 120-ti miliardami Euro v roce. Věděli jste vůbec, že se můžete nechat vyškolit na „EU-Fundreisera“? Abyste byli překvalifikováni na EU-Fundreisera tak se musíte naučit aktuální situaci v salátu světa subvencí, úspěšně vypracovat žádost o subvenci a vaše vědomosti cíleně a efektivně použít k dobru vašeho klienta. Tak se to dozvíte na webových stránkách jedné firmy v Berlíně, která toto školení nabízí. „Úspěšné vypracování žádosti o dotaci se dá naučit!“.

Pro jistotu jsem se zeptal na jednom pracovním úřadě v Praze, že mám zájem o přeškolení na tento obor EU-Fundreiser. O problémech a stupni obtížnosti mohou vyprávět starostové měst a obcí fantastické historky. Rád bych jim pomáhal a jistě i mnoho jiných nezaměstnaných. Nechtějte vidět výraz v obličeji příslušné úřednice. Aby nezavolala službu z psychiatrické léčebny v Bohnicích, jsem raději rychle odešel.

Nejlepší způsob jak se vyrovnat s tím že nic nezměníte je brát to s humorem. Jako špatné počasí, zpožděný let, ujetý vlak, hlášku na telefonu že jste v pořadí, ale že až budete na řadě se váš hovor z bezpečnostních důvodů bude nahrávat. Co ale nesmíte brát s humorem je, když si z vás dělá někdo legraci. Kdo visí 25 minut v pořadí na telefonu by se neměl spokojit s hláškou z pásky, že nejvyšší prioritou firmy, kterou právě voláte, je spokojenost zákazníka.

Zrovna tak nechce občan neustále slyšet kecy a sliby politiků jak důležitá je výstavba evropského domu pro mír a porozumění mezi národy, když jde vlastně a jenom o jedno – UDRŽET ŘÍM PŘI ŽIVOTĚ. 

A proto se zamyslete a zavzpomínejte jaké nesmysly vám Radio Svobodná Evropa posílala do vaší ložnice. Zavzpomínejte také jak jste se chovali během té „slavné“ revoluce a podívejte se na vaší výplatní pásku zda tam stojí 250.000 Kč – a více. Pokud ne tak přemýšlejte, pokud vám to stres dovolí, co jste udělali špatně.

© Copyright by skutecnosti.cz

Všechna práva vyhrazena

 

 

 

 


O autorovi

Další články

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top