Mýty a fakta internetových diskuzí: Je důstojnost žen odvozena od úcty k Bohorodičce?

Mýty a fakta internetových diskuzí: Je důstojnost žen odvozena od úcty k Bohorodičce?

V jedné diskusi od jednoho vzdělaného pána o multikulturalismu jsem se dočetla, že prý „důstojnost žen byla odvozena od úcty k Bohorodičce“.

Vůbec se mi takové zkreslování historie nelíbí a dokonce výrok považuji za překrucování skutečnosti ve prospěch jednoho, samozřejmě toho pravého náboženství.

Židovství, křesťanství a islám pramení z jednoho zdroje, protože všechna tato tři náboženství se odkazují k Abrahámovi a k jeho prozření o existenci jediného Boha. Židovství si svou existenci vybojovalo zřejmě i díky svému dobrému genovému základu, tj. velké houževnatosti, schopnosti se učit a schopnosti společenství v krizových dobách táhnout za jeden provaz, asi díky neoblomným vůdcům. Křesťanství se od židovství odklonilo na základě zvěsti v té době neobvykle mírumilovného a soucitného muže Ježíše, který své posluchače učil o lásce k Bohu i ke každému bližnímu a tento nový impulz byl natolik silný, že uchopil srdce obyčejných lidí a křesťanství se postupně stalo celosvětově významným náboženstvím. Islám je o šest století mladší než křesťanství a je kompilátem židovské historie s představami jednoho mocichtivého Mohameda a vše v islámu je podřízeno tomu, zda to Mohamedovi vyhovovalo, nebo nikoliv.

Všechna tato tři náboženství vznikla v jedné oblasti kolem středomoří s obyvatelstvem s podobnými kulturními zvyky a způsobem života i myšlení. Postavení žen bylo rozmanité a odvíjelo se od společenské vrstvy, ve které ženy žily. V klasickém židovství měly ženy a muži vymezeny své role, ale nejednalo se o nadřazenost mužů či žen, nýbrž o praktické uspořádání. Prvotní křesťanské spolky v podstatě organizovaly ženy, protože jim je vlastní služba bližnímu, oddanost, trpělivost. Až se křesťanství etablovalo do oficiálního náboženství se svými mocenskými strukturami, nastoupili muži, to už je totiž jejich parketa. Snad aby se vyrovnali se skutečností, že ženy z centra dění vytlačili a snad také proto, že k církevní moci se domohli někteří homosexuálové (kdyby tomu tak nebylo, nikdy by se nemohl tak neuvěřitelně masově rozšířit násilný celibát kněží), přisoudili ženám roli hříšných svůdkyň a tuto roli měly ženy v křesťanství po celou dobu středověku, až do osvícenecké doby.

O islámu už dnes ví každé malé dítě, že hodnota ženy je poloviční proti hodnotě muže, muž ji může bít (ale ne hyzdit v tváři) a v případě sporů nemá žádné zastání, protože se vždy najde způsob, jak ji zničit. Tento vztah k ženám odpovídá svévoli mocichtivého mača Mohameda.

Starozákonní příběhy nebyly komponovány jako líčení historických událostí, nýbrž bylo dodatečně písemně zaznamenáno ústní podání příběhů, které sloužily k interpretaci událostí běžného života a k liturgii. Tyto příběhy si nesou místní znaky nazírání na život a poznání okolí, které bylo obklopeno pohanstvím. Do příběhů tak vstupovaly i kouzla a čáry, protože lidé některým událostem technicky nerozuměli, ale přesto si je potřebovali vysvětlit. A tato potřeba nezanikla s křesťanstvím, naopak, spousta dogmatických a pohádkových tvrzení se vážně znovu a znovu dodnes reprodukuje. Islám, tuším, již žádnou pohádkovou nástavbu ke starozákonním příběhům nemá, muslimové si musí vystačit s Mohamedovým drilem.

V předkřesťanské době se po našem území proháněli Keltové a pak Slované a důstojnost žen byla přirozenou součástí jejich kmenového života. Důstojnost žen nepramení z nějaké pohádky o bohorodičce, která se mimochodem line vicero náboženstvími, důstojnost žen je přirozenou součástí života stejně jako důstojnost mužů, dětí, starců a stařen, fauny a flóry i celého vesmíru.


O autorovi

Další články

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top