Lesk a bída pana Moravce!

Lesk a bída pana Moravce!

Nijak neskrývám, že tohoto pána, jakožto zářnou hvězdu ČT, nemám rád. Jeho pořady také od určité doby nesleduji. Nesnáším, když mne někdo pokládá za hlupáka. Při jeho posledním Fokusu jsem ale musel udělat výjimku.

Lesk a bída médií“ byl honosný titul, který ve mně vzbudil povinnost jeho prapodivné novinářské snahy sledovat. Byl to opět spíše „hokuspokus“ a tak jsem nebyl zklamán. Znovu s plným leskem předvedl onu zvláštní hladkost a jistotu, jak o problémech hovořit a přitom v žádném případě nedopustit, aby se hovořilo o skutečných příčinách.

V podstatě jen dokázal v čem je celá problematika ztráty důvěry společnosti v novináře. Bylo to téma hned pro začátek. Prý jenom 28 procent občanů se domnívá, že je od nich pravdivě informována. Ano, je to více jak smutné. Nemohu než potvrdit slova přítomného sociologa, který to vyjádřil zhruba tak, že pokud společnost dopustí vymírání novinářů, tak se připravuje o zdroje posledních varovných signálů. To, že by mohly být ale lživé, bylo raději ponecháno stranou.

Pan Moravec se sám pokládá za toho ještě žijícího, varujícího, nebádajícího a objektivního zprostředkovatele informací. Jeho profesionalita však spočívá v tom, že dokáže opravdu vytvořit geniální a skutečně lesklý mediální obraz o své osobě na veřejnosti. Současně nemá problém s tím, že jeho pořady se jen honosí atraktivním titulem, ale jejich obsah je v konečném výsledku jen myšlenkovou bídou.

Ten, který při sledovaní jeho obdivuhodné verbální akrobacie touží najít řešení pro naše společenské problémy, čeká marně. Jeho nejsilnějším trikem, jež ho naplňuje nebetyčnou hrdostí, jsou třeba pro diváky celkem komplikované grafy a statistiky okořeněné nějakým prapodivným výzkumem veřejného mínění. Přesně tomu bylo i při posledním vystoupení. Desítky mikroskopických čísel se buď ztrácely na pestrobarevném grafickém koberci, či putovaly někde světem reálného obrazu.

V podstatě jsem očekával pořad alespoň s nádechem sebekritiky od novinářů samých. Omyl, ti jsou jako vždy nevinní. A tím i celá média. Chápu to, ona je naše veřejnoprávní televize právě součástí „Lesku a bídy“. A aby bylo jasno, že se u ČT pochopitelně může hovořit jen o lesku, bylo zapotřebí malé reklamy. Toho se chopil pan Wollner, aby diváky poněkud nesrozumitelným a chaotickým vystoupením přesvědčil o hrdinství týmu produkující pořad Reportéři. Prý se v mediální oblasti již jedná o ty nejposlednější z posledních veteránů, kteří v boji za pravdu odolávají větru i dešti.

Pochopitelně o té bídě kultury a ducha, kterou v naší společnosti programově a systematicky rozsévají právě média včetně ČT, se mnoho nehovořilo. Jen se každý mohl ve dvou hodinách dovědět, že máme asi jistý společenský problém v oblasti informovanosti. A nějak si za to můžeme všichni a hlavně ten internet, no to je prý velký problém. A obětí jsou mladí lidé. Nevěřím, že bych u nás v Česku našel někoho, kdo by o tom již dávno nevěděl. A to dokonce dávno předtím, než se pan Moravec narodil. Ale všichni jsou teď zajisté strašně rádi, že nám tento geniální novinář potvrdil, že to víme. Mne to netěší, já jen poznal, že on o této problematice nic neví, respektive vědět nechce.

Hned na začátku trochu strojené diskuse padlo tedy podezření, že tím opravdu největším nebezpečím pro naši společnost je ztráta důvěry. A to všeobecně. Od skutečného novináře a moderátora bych očekával, že se toho plně chopí a bude pátrat po tom, jak je možno ji obnovit. A hlavně jakou roli musí sehrát novináři. Zvláště, když se logicky v této souvislosti objevilo další negativum. Totiž, že je pro občana v té smršti mediálních informací velmi těžké najít alespoň tu relativní pravdu. Padlo sice doporučení, že nejlepší je se na vše podívat osobně. Hlavně na ty války, prý to jednomu změní názor. Celkem zajímavý a pravdivý postoj.

Nereálnost provedení této rady kupodivu pochopil i pan Moravec a hned udělal kolem těchto základních problémů velký oblouk. Nedej bože, kdyby někdo řekl, že to právě občané očekávají od novinářů, tedy aby nás informovali jen o tom, co alespoň oni viděli na vlastní oči. Nejsem přítelem spikleneckých teorií, ale při tomto pořadu jsem měl podezření, jakoby někdo napsal pro tu „živou“ diskusi přesný scénář.

Dalo se to vycítil i z chování hostů, každý byl trochu nervózní, jakoby se bál dopustit se nějaké chyby, odchýlit se od tématu, či dokonce pokládat něco za důležitější, než kdosi povolil. Prostě bylo možno vycítit snahu neopustit striktně dané mantinely. Trošku mi to připomínalo mé mládí. Tehdy komunisté pořádali podobné volné diskuse.

Všichni přítomní se víceméně ale shodli na tom, že vše je v rukách té nejmladší generace. Oni budou rozhodovat o naší budoucnosti. Kupodivu seděli docela blízko, jako publikum vytvářeli kompoziční rámec pro toto pozoruhodné představení. Všichni to byli budoucí mediální tvůrci. Jejich přítomnost jsme pokládal za logickou a čekal, kdy dostanou slovo. I stalo se. Dva vyvolení směli neškodně odpovědět na dvě neškodné otázky. Skoro se klepali strachy, aby něco nezkazili.

Ano, pan Moravec se opravdu tvrdě držel přesně dané linie a dokázal nám, že lesk a bída médií, se médií vlastně netýká. Že za vše může nějaký těžko specifikovaný a pravděpodobně nekontrolovatelný společenský a sociologický vývoj. A celkem přímo nám doporučil, abychom nad tím sice přemýšleli, ale nepokoušeli se sami hledat řešení,

Vždyť tu máme naši věrnou veřejnoprávní ČT, která se rozhodla, že ví vše nejlépe. A že nás i nadále bude o všem dobře informovat. Ovšem s podmínkou, že pokud od ní očekáváme pomocnou ruku při řešení našich společenských problémů, tak se mýlíme. Protože lesk je určen jen pro vyvolené mediální tvůrce a bída pro diváky a vlastně občany.

Protože se ti mladí nedostali ke slovu a já opravdu nevím, co si o tom všem myslí, dovolím si jim dát jednu radu. Pokud si zvolí pana Moravce jako novinářský vzor, musí se vždy za každou cenu postarat o to, aby stáli na straně těch mocných. Musí být dobrými přáteli těch, kteří jako samozvaná menšina tvrdě vládnou většině, kterou pokládají za mentálně zaostalou část společnosti.


O autorovi

Michal Kotyk

Toulal jsem se trochu po světě. Ani sám nevím, zda jsem to chtěl, či ne. Ale oči jsem měl vždy otevřené a zvědavé. V ruce často kameru anebo mikrofon. Poznal jsme mnoho zemí, ale byl to lid Izraele, který mne poučil o životě jako takovém. Naučil jsem se respektovat, že každý má svou pravdu a že tolerance je vzácná vlastnost. Je to už 65 let co se koukám kolem sebe, ale jen polovinu toho času jsem pobyl v Česku. Prožil jsem dobré i zlé. Neztěžuji si. Byla to ta nejlepší škola života. A protože se mnohé mnou prožité dotklo i dotýká jiných, rozhodl jsem se podělit o mé poznání a vše sepsal v knize "Můj černobílý svět" s nezbytným podtitulkem: "aneb co se do zpráv nikdy nedostalo".

Další články

2 komentáře

  1. Al.Bunda 07/04/2016 - 19:28 at 19:28

    Někdo,nevím už kdo to byl,přirovnal Moravcovic čuňu takto „má hubu jako kráva řiť“ a kdo viděl někdy krávu nebo vola(u toho to bude možná z principu trefnější) kadit musí mu dát za pravdu.Navíc i obsah ven se sunoucí je v podstatě stejný :-)

  2. Josef Němec 08/04/2016 - 18:11 at 18:11

    Silně osobitý názor, ale v mnoha věcech máte bohužel pravdu. Pořady s panem Moravcem oproti Vám sleduji a pravdou je, že to není, co to bývávalo – na druhou stranu si říkám, že alespoň nějaký ten pokus o politickou „satiru“ se daří, i když ne takovou, jakou bychom si asi zasloužili; a nejen my.

    Pořad Fokus má ale něco do sebe, ač někdy nedokáže obšírně zvládnout dané téma, protože vybírá jen část toho všeho a hosté, ne vždy jsou plně vhodní; snaží se přinést nějaké pohledy v danou chvíli, které ale nemají předkládat řešení. Nedomnívám se, že ani to pořádně lze, byly by to stejnak jen výkřiky do tmy, která se prohlubuje. Síla médií je znát na každém kroku a i já jsem zvědav, jak se mi podaří, rozlišovat, co je a není pravdivé, komu důvěřovat, že právě ty jeho informace jsou nejpotřebnější, atd. Ano, ve Fokusu je škoda, že větší šanci nedostanou ani ti, co tam sedí; tentokrát se snad menší kompenzací stal 20 minutový speciál na facebookovském webu Fokusu VM, který byl den poté k dispozici s otázkami studentů.

    Uvidíme, jak se to vyvrbí do blízké budoucnosti.

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top