Kypr – a co dál?

Kypr – a co dál?

 Rake collecting Euro notes

Turbulentní situace týkající se řešení jak zabránit pádu Kypru je bezpochyby jedna z nejproblematičtějších které Evropa během posledních let zažívá. Nejmenší stát v EU a v Eurozóně nás všechny dostal do situace, se kterou nikdo nepočítal, a bylo třeba exemplárního rozhodnutí. Proč k tomu už dávno nedošlo v případu Řecka, Španělska a Portugalska pro mne není záhada ale jenom potvrzení že to celé létá bruselské administrativě kolem uší.

 

Důvody proč se Kypr do této situace dostal, jsou všem už jasné a nebudu se opakovat. Přebujelý bankovní systém pouze tří bank, které vlastně pracovaly na svém písečku a nabízely pro vkladatele úroky, které převyšovaly úrokovou sazbu ostatní Evropy. Také daňový systém byl v rozporu s pravidly EU. Kypr má pouze 1 mil. obyvatel žijících převážně z turistického ruchu a neplatící daně, jako je to zvykem v jižních státech a hlavně v Řecku. Úroky, které tyto banky vyplácely, se pohybovaly v rozmezí 3,5 – 4,5 %. Při oběmech milionů a miliard, je rozdíl 1 – 2,5 %  hmatatelný. Díky tomu se Kypr stal státem, který klasifikujeme jako daňový ráj. Objem transakcí převyšoval mnohonásobně HDP.

 

Vzhledem k hektice v posledních několika dnech došlo však k daleko závažnější události, která nám všem pohla žlučí. EU trojka přikázala Kypru znárodnit všechny investory a střadatele nad 100.000 Euro, aby se dostala na cca 7 miliard Euro vlastního kapitálu, a aby EU mohla propustit do Kypru další tranche finanční pomoci – 10 miliard, která by jim na nějakou dobu zajistila přežití. Kyperská vláda ale měla strach z investorů a rozhodla se z důvodů rovnoprávnosti znárodnit i malé střadatele, i když nižší sazbou, což vyvolalo na Kypru vlnu protestů. Trnem oku EU ale nebyli ti malí střadatelé, ale spekulanti, podivní investoři z celého světa a ukladatelé černých peněz. Takto ale kyperští občané nechápají.

 

EU se snaží zachránit nezachranitelné třeba i vynuceným znárodněním. A to je signál. Všichni víme, že fungování politiků v Bruselu byl od samého začátku flop a nechal bych je veškeré škody zaplatit. Prohnali komínem stovky miliard Euro, a když jim teče do bot, tak šáhnou po nedotknutelném. Bankrot Kypru a ostatních států, které se ocitly v dluhové pasti, je nezastavitelný. Dokonce i kyperský patriarcha vyzval k vystoupení z eurozóny. Napínavou otázkou zůstává, zda je Kypr tím posledním kamínkem se kterým se Euro a celá Eurozóna začne hroutit. Byl to prostě nepodařený nadčasový experiment a přirovnávám ho k formuli 1, kdy se závodník řítí v dešti do zatáčky, aniž by přemýšlel, že tam může být bouračka. A zatraceně, bouračka tam byla.

 

Demokracie je nepropracovanější systém diktatury (Ondráček). V diktatuře nazýval západ „reformu“ znárodněním. V demokracii se znárodnění nazývá „zdaněním“ a žádnému přitroublému antikomunistovi to nepřipadne podivné. Celá desetiletí se hněváme na Klementa Gottwalda, že nám znárodnil v roce 1948 peníze a majetek, i když stojí v ústavě, že privátní majetek je nedotknutelný.

To, že tam dodnes ale stojí, že je to i v demokracii v případě nouze možné nikdo neřeší. Věděli jste to vůbec? Jediný rozdíl leží v tom, že Gottwald to provedl jedním šlehem a EU to provádí po částech. Vlastně znárodňujeme celých 5 let banky, továrny a pod. v USA, Německu a Anglii, na Islandu a jinde. Přesto ale jsme našli variantu, jak zisky kapitalizovat a ztráty socializovat.

 

A co tedy bude na Kypru následovat? Nezávisle na tom jakým způsobem bude Kypr na čas zachráněn, dojde k totálnímu odlivu veškerého kapitálu. Zůstanou jenom kyperští občané, ale jejich relativně malý podíl na finančním oběhu kyperského bankovnictví není dostatečně relevantní, aby Kypr zachránil. Ostatní investoři a oligarchové přijdou zřejmě o 20 – 25 % svého kapitálu, to je nezruinuje, ale Kypr v každém případě opustí jiným směrem. Důvěra je pryč a kdo vlastní velké peníze potřebuje spolehlivé úložiště, které je bezpečné jako úložiště pro jaderný odpad. Odliv kapitálu se bude snažit Kypr zabránit reglementací, což nedůvěru jenom posílí. Totálnímu odlivu to nezabrání.

 

A co čeká nás všechny v ostatní Evropě? Nic dobrého. Znárodnění, pardon zdanění, může dříve nebo později potkat všechny státy, které se dostanou do dluhové pasti. Do dnes se každému státu dařilo Brusel úspěšně vydírat, Řekové, Španělé, Portugalci a Italové. Teď to už tak jednoduché nebude a všechny ty hlášky, že bankrot bude mít nedozírné následky pro celou EU, pozbydou platnosti. Jistě se s nějakým problémem setkáme, ale to se podá. Prostě se nesmíme bát nechat stát zbankrotovat, což se prakticky tak docela nestane. Světové společenství toho nenechá dopustit, ale bude to řešit způsobem podobným tomu po válce. Ale tak daleko však nejsme, Kypr ještě zachráněn bude a já jsem skálopevně přesvědčen, že vystoupí za krátkou dobu z Eurozóny sám od sebe.

 

© copyright by ing. Petr Ondráček pro „Skutečnosti“

Všechna práva vyhrazena


O autorovi

Další články

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top