Klesající ceny:  Velké nebezpečí se nazývá dluhová deflace

Klesající ceny: Velké nebezpečí se nazývá dluhová deflace

Deflace1 Deflace2 Deflace3 Deflace4

Strach z deflace narůstá – obzvlášť velké je riziko tzv. dluhové deflace: Předlužené hospodářství je hnáno do začarovaného kruhu padajících cen a upadající poptávky. Už dnes je tato situace možná.

Mezinárodní měnový fond (IWF) varuje: V Euro-prostoru existuje eventualita deseti až dvaceti procentní skutečné deflace. Ještě jsme ale od této skutečnosti dostatečně vzdáleni. Před půl rokem stála oficiální kvóta inflace v Eurozóně na 0,8 procentech. Skutečná se ale pohybuje na 0,7 procentech. To je kvóta bez energií a potravin. Tato kvóta je pohyblivá a platí jako dobrý indikátor dalšího vývoje.

Veřejná debata o deflaci a úrocích má základ na mnoha omylech a nedorozuměních. To se stává velice často mnoha tisícům rádoby ekonomů, kteří se na veřejné a mediální scéně prezentují. Musíte se jich zeptat, co v životě dokázali, jaký koncern nebo velkou firmu vedli – jinak jim nevěřte. To nejdůležitější je: Cenová stabilita není to samé jako nulová inflace. Inflační čísla nejsou reálná, jsou to jenom registrované statistické údaje podle herce Holzmana ve skeči s kuřetem. Pokud ale vyndáte z nákupního košíku rajčata a kostku másla, a nahradíte to sáčkem soli a gumovými medvídky tak máte zcela jinou inflační kvótu. Důvod, proč národní banky, jako naše ČNB, dávají za cíl alespoň malou inflační kvótu – v eurozóně kolem 2% – je právě ta statistická nepřesnost. Pokud se deflace dostaví, tak musí národní banka sáhnout po agresivním a nekonvenčním prostředku, aby neztratila kontrolu. Tak se také stalo a vzpomeňte si, kdo všechno to kritizoval. Jenom diletanti; včetně bývalého velice významného kancelářského statistika, který si říká ekonom.

Vedle ztráty kontroly má deflace ale i dva další konkrétní reálné ekonomické účinky. Klasickým příkladem je, že lidé odsunují výdaje, pokud věří, že budou ceny v budoucnosti ještě víc padat. Tím se ale propadá celková poptávka a ceny se opět propadají. Přesně to se stalo ve třicátých letech minulého století. Zajímavé ale je, že se tento fenomén neprojevil v Japonsku v devadesátých letech. Deflace tam byla dlouhodobá, každým rokem, ale ne tak silná. Forma deflace, při které občané mění svůj styl konzumace, je velice nebezpečná.

Pro eurozónu je ale daleko nebezpečnější účinek deflace na státní zadluženost. Už v osmdesátých letech minulého století jsem zpozoroval, že deflace tlačí předlužené hospodářství do začarovaného kruhu propadajících se cen a upadající poptávky. Stát se dostává do dluhové deflace.


Státní zadluženost stoupá, i když se státní dluh snižuje

Ministr financí Babiš to měl jistě dobře spočítané. Při revizi státních podniků objevil na kontech mrtvý kapitál, který se snaží zhodnotit převodem do státní pokladny. To se mu ale povede jenom jednou – a co potom? Počáteční úlevy, navýšení platů a dotací včetně důchodů nebude možné praktikovat příští rok. Představím vám nyní přibližný průběh dluhové deflace: Představme si všichni jeden malý stát ve středu Evropy s letošním hospodářským výsledkem (HDP) jedné miliardy Euro a státním dluhem ve stejné výši, tedy 100% HDP. V příštím roce stagnuje hospodářství a ceny se propadnou o 10%. Stát nenavýší státní dluh, ba naopak umoří starý dluh o 50 milionů Euro. Výsledná bilance (HDP) je 900.000 milionů a státní dluh 950.000 milionů. Ačkoliv podnikl stát ohromný silový akt a přes hospodářský útlum splatil ještě 50 milionů Euro na starý dluh stoupl státní dluh ze 100% na více jak 105%. Tomu se říká, že se stát nachází v dluhové pasti. Tak dlouho jak řádí deflace, tak dlouho se z té dluhové pasti nedostane.

Před mnoha lety – v osmdesátých letech – jsem zpozoroval, že pro dluhovou deflaci není zapotřebí nutně negativní inflační kvóty. I při pozitivní inflaci může dojít k dluhové deflaci. Dochází k tomu zpravidla v případě, kdy dlužník očekává v budoucnu nižší inflaci v porovnání s očekávání, které měl, když do dluhů šel. ECB už dnes nevěří, že dosáhne svých inflačních cílů pod 2% a bude muset prognózu korigovat směrem dolu. To znamená, že k dluhové deflaci dojde i když se řítí inflační kvóta k nule, ale přesto je ještě pozitivní. A přesně tam se teď nacházíme.

ECB by mohla udělat víc

A jak to bude pokračovat? Kdo všechno, a to jsou hlavně monetaristé, považuje peníze jako numerus maximus, ten má důvod k pesimismu. Celkový vývoj v segmentu množství peněz byl v minulých letech tak slabý, že se s deflací dá docela jistě počítat. Z monetárního hlediska by ECB měla silněji kormidlovat proti. Zajímavé je, že i přesvědčení „Keynesiáni“ mají tendenci se k tomuto přiklonit – z různých důvodů. Z jejich pohledu trpí hospodářství příliš slabou všeobecnou poptávkou. Také oni tedy požadují protiopatření.

Pro mě je nejplausibilnějším vysvětlením teorie bilanční recese. Po konci finanční krize se zpravidla státy a privátní sektor oddluží a po tu dobu zůstává poptávka slabá. Funkce monetární politiky je v té době zpočátku omezená. Není ale zcela mimo provoz, národní banky operují vícero finančně-politickými instrumenty než jenom úrokovou sazbou. S koncem krize finanční politika zase zabírá. Napínavou otázkou vždy zůstává, jak dlouho krize trvá. Nejdůležitější úlohou finanční politiky po dobu krize je finanční sektor opravovat.

Japonsko bojovalo s deflací 20 let, než se jí zbavilo. Pokud má být riziko skutečné deflace tak vysoké, jak se z dobře informovaných kruhů IWF proslýchá, pak se vyplatí se proti tomu riziku pojistit. Zda to ČNB a ministr financí Babiš udělají, se ukáže.

 

© Copyright by skutecnosti.cz
Všechna práva vyhrazena



O autorovi

Další články

39 x komentář

  1. stern 28/07/2014 - 21:15 at 21:15

    Mnoho chytrých pohledů na věc…. jenže… zamyslí se někdy někdo tzv. zdravým selským rozumem, že lid donekonečna nebude kupovat šmejdy, který nás zaplavily po perestroyce v 89 – aby se na západě konečně vyprázdnily sklady neprodejnýho zboží? (tam na to lid přišel o něco dříve)
    Člověk např. v kuchyni potřebuje nůž, vařečku a pár dalších věcí… pak si koupí anoncovaný supermixer, o němž rychle zjistí, že je nahouby a přidává práci čištěním, zabírá místo… navíc se rychle pokazí. Nu což, zapracuje reklama a trouba si koupí ještě lepší mixer. Situace se opakuje… Marketingový oddělení firem jede na 100%, vymýšlej se různý finty… ale může to jít donekonečna? Můžou se mixérový firmy donekonečna zvětšovat, jak si to představují ekonomové, protože se to učili ve škole? Nebo si jednoho krásnýho dne někdo řekne: potřebuji já vůbec mixer? A společnost je najednou ohrožena!
    A píší se články, odborný studie… vymýšlí se nové strategie prodeje, nové designy, snižují se ceny, odborníci v bankách maj zaručený nástroje… ale musí to zabrat? Nebo zvítězí zdravý selský rozum?

    • Martin 29/07/2014 - 08:57 at 08:57

      Souhlasím, dnešní ekonomika je jízda na tygrovi. Růst HDP 3%  je růst o 3% oproti minulému roku. To je v absolutních číslech  každý rok(1; 1,03;  1.07; 1.1; …..2,05; 2,11…) miliard.  Jedině jak donutit lidi stále něco nakupovat, je reklama a plánované zastarávání. Žádný strom neroste do nebe.

    • Hraničář 29/09/2014 - 13:34 at 13:34

      Přesně to bych mohl říci: Za socialismu jsem si koupil mixer, vlastně robot, a měl jej 20 let. Stále fungoval, ale byl moc velký a náročný na umývání. Tak jsem jej vyhodil a koupil si propagovaný malinký, levný, mixérek. Když jsem si na něm chtěl udělat jablečné pyré, silný motorek roztrhl mixovací nádobku. Na štěstí 3 týdny před koncem záruky. Dostal jsem úplně nový, po dvou měsících se stalo totéž. Zítra jdu zase reklamovat.

      • mi88ki 29/09/2014 - 22:45 at 22:45

        Jeden můj kolega navrhoval žehličky pro našeho předního výrobce. Po návrhu přišlo testování. První test skončil, že i po 500 cyklech žehlička fungovala. Řešení, poddimenzovat materiály, tak aby nevydržela více jak 250 cyklů. Důvod, cca. 700 dní záruky a průzkumová statistika, že žehlička se v drtivé většině nepoužívá více jak jednou za tři dny. Další důvody, úspora materiálu, nižší cena, menší váha a větší „oběhovost“ zboží. To, že zákazník ztratí důvěru ve výrobce není na škodu, neboť nový zákazník zase přijde od jiného výrobce, kde se zklamal. Nakonec v každé domácnosti musí být aspoň jedna funkční žehlička a výdrž zde nehraje žádnou roli. Kam by ten byznys došel, kdyby měl každý žehličku na dvacet let. Vyšší ceny, menší zisk, nezaměstnanost, propouštění. To že se neefektivně vyrábějí zbytečnosti, spotřebovávají se zbytečně suroviny i energie na výrobu nikoho nezajímá. Smutná to realita reálného spotřebního kapitalismu.
        Ještě jedna zajímavost na konec, je utopií, aby měl každý Číňan své auto, neboť by na to nestačili dostupné suroviny celého světa, myšleno jak na jeho výrobu, tak i na později spotřebované paliva.

    • Jarek* 08/12/2014 - 20:40 at 20:40

      Vypustil bych mixér a zaměřil se rovnou na mikrovlnou troubu. Stroj vymyšlený v Německu a používaný již za války. Všichni vědí, jak zlikviduje pitnou vodu a co potom nadělá z vitamínů a dalších živin. Ale lidé ji dál kupují a používají a dokonce v nemocnicích, což je opravdu do očí bijící katastrofa. Kde je tady zdravý selský rozum? Zatím bych na něj nespoléhal.

      • Hraničář 09/12/2014 - 10:48 at 10:48

        No, nevím. Slunce Zemi bombarduje mikrovlnami již miliardy let a stále na ní život existuje. Ba naopak, to bombardování možná ten život vyvolalo.

  2. Hugo 29/07/2014 - 14:23 at 14:23

    Absolutní souhlas s oběma předchozími  pány. Články tohoto redaktora jsou skutečně dobré a mluvi za jeho zkušenosti ze zahraničí. Musím přiznat, že jsem nevěděl že mezi deflací a dluhovou deflací se musí diferencovat. Já to všechno co se kolem nás děje bral jako deflaci. Za tuto informaci díky.

  3. Jakub 29/07/2014 - 20:47 at 20:47

    Článek pěkný, jen tomu stále nějak nerozumím. Jestli je deflace, hodnota peněz by měla růst a lidé nekupují protože VYČKÁVAJÍ. To se ale neděje. Spíš ceny rostou, takže tu máme inflaci. když přeci ceny rostou a platy se nijak zvlášt nezvyšují tak stejně jako v deflaci lidé nenakupují,protože nemají z čeho.   A co je lepší…aby lidi neměli co utrácet(inflace), nebo ty peníze měli a mohli si za to, v deflaci, koupit více??? Já stále nerozumím proč je deflace špatná!  Proč by měli lidé v deflaci vyčkávat a nic nekupovat, že to bude levnější? Koupí si za ty samé peníze víc, zvednou si standard.  Děkuji za objasnění 

    • Richard 30/07/2014 - 13:11 at 13:11

      Objasnění Vašeho dotazu se zde nedočkáte, protože Vaše tvrzení je v rozporu s doktrínou škodlivosti deflace, na které je celý článek postaven. A přidám taky jednu otázku. Jak je možné, že se to totálně předlužené Japonsko trpící 20-ti letou deflací a nulovým růstem do teď nezhroutilo? Odpovím si preventivně sám. Protože deflace je naprosto neškodný a zcela přirozený jev. Tak jak ceny mohou růst mohou samozřejmě přirozeně i dlouhodobě klesat, aniž by se ekonomika hroutila pod tíhou nezaměstnanosti apod.. Dělat z deflace strašáka je nesmysl a je třeba se zeptat, komu je taková doktrína o škodlivosti deflace ku prospěchu. 

    • 786 25/08/2014 - 02:45 at 02:45

      Deflace problem je v tom, že pokud ceny klesají, takže podniky nemají takové zisky z prodeje svého produktu. tím pádem se bojí investovat, své finance si nechávají na účtech. Rovnice I=C+S. s tim, že v tomto případě S roste. Když tak velké firmy neinvestují ekonomika neroste, firmy propouštěj, lidé nemají práci ani peníze, začínají být opatrní a také zvyšují své úspory. Takže nenakupují a čekají dokud se ceny ještě nesníží, firmy budou zlevňovat a propuštět. Lidé budou na pracovním úřádě. stát bude zvyšovat soc. výdaje. Náš stát si půjčuje, půjčuje si od měnového fondu, který požaduje vše z5, pokud uvidí tuto situaci nikdo nám nepůjčí a máme problem. takhle to vidím já :)

      • Richard 25/08/2014 - 13:20 at 13:20

        Ano, to je přesně ta doktrína, o které jsem psal a která vypadá na první pohled logicky. Vámi uvedený popis ovšem zcela přehlíží i deflaci doprovázející jevy, jako je současný pokles úrokových sazeb (tedy nákladů podniků i investorů) stejně jako růst kupní síly obyvatelstva a úspor, což zase může naopak povzbudit poptávku a tedy i růst produkce a spotřeby i při poklesu cen (a následně rovněž samotný pokles cen zastavit na nové nižší avšak stabilní úrovni). Navíc existují odvětví (např. spotřební elektroniky), kde pokles cen současně s růstem kvality prodávaného zboží nevede ke krachu a investičnímu útlumu v těchto odvětvích. Naopak je zřejmé, že vývoj a prosperita těchto odvětví nemůže být ohrožena ani trvalým poklesem cen jejich produktů. Vámi zmiňovaný důsledek deflace v podobě pozastavení investičních a produkčních aktivit se tedy jeví minimálně jako částečně lichý.

        Výše uvedené je ale v podstatě vedlejší. Nejdůležitější je si uvědomit vztah příčiny a následku a podívat se na příčiny poklesu cen. Pokud je pokles cen způsoben nadměrnou nabídkou. Pak je třeba, aby nadbytečné kapacity byl nasměrovány na jiná odbytiště popřípadě, aby prořídly řady producentů (administrativní zvýšení cen při převisu nabídky by působilo komicky). V případě, že příčinou deflace je pokles kupní síly poptávky, pak bez ohledu na ceny nabízeného zboží budou mít podniky problémy se svým odbytem. I v tomto případě však administrativní navýšení cen působí mírně řečeno nesmyslně. Domnívám se, že problémem v ČR je klesající koupěschopnost tuzemské poptávky, kombinovaná navíc i s poklesem poptávky zahraniční. V takovém případě nepomůže další decimace koupěschopnosti tuzemské poptávky administrativním zvýšením cen (DPH, devalvace…). Naopak tato opatření situaci mohou jen zhoršit, protože producenti nejen že neudají své zboží za vyšší ceny (trh tlačil ceny dolů), ale prodají ho také adekvátně méně. Devalvace a růst DPH je v dané situaci jako léčba zápalu plic skotskými střiky.

        Důležité je tedy uvědomit si, že deflace je důsledkem(!) nadbytečných produkčních kapacit nebo nedostatečné poptávky. Deflace ale není příčinou problémů, je to pouhý projev existence problémů v ekonomice. Prostřednictví administrativního ovlivňování cenové hladiny (tedy výstupu ekonomických aktivit) nelze ovlivnit ekonomickou aktivitu samotnou. Jedná se v podstatě o falšování výsledků fungování tržních mechanismů. Jinými slovy nárůst spotřeby může a často i vyvolá růst cen ale administrativní dražení zboží a služeb rozhodně nepovede k nárůstu spotřeby! (pomineme-li jednorázovou reakci typu předzásobení se za nižší ceny). S jistou nadsázkou lze říci, že přechod z horkého do chladného prostředí může způsobit bolest krku, avšak vyvolání bolesti v krku (např. mechanickým podrážděním) nebude snižovat teplotu v přehřáté místnosti. Výsledkem bude bolest v krku a setrvání horka v místnosti. Mnoho vztahů nefunguje obousměrně a vztah ekonomická aktivita – cenová hladina je právě jedním z jednosměrných vztahů.

        Problém je tedy již v samotné otázce, zda je deflace škodlivá? Odpovědí je, že vývoj cenové hladiny v tržním hospodářství (tedy deflace i inflace) je „hodnotově“ neutrální, t.j. není ani škodlivý ani prospěšný, ale je takový jak odpovídá ekonomickým aktivitám subjektů na trhu. Ostatně kritérium škodlivosti/prospěšnosti je vždy subjektivní, neboť závisí na tom, kdo hodnotí. Deflace i inflace je tedy projevem (důsledkem) určitých jevů v tržní ekonomice ale sama o sobě nic nevyvolává. Změnit vývoj cenové hladiny a tedy překonat např. deflaci znamená posílit poptávku, nebo redukovat nabídku, nikoli přímo ovlivňovat cenu v jinak nezměněném ekonomickém prostředí. Umělé zásahy do vývoje cen mohou fungování ekonomiky ovlivnit zpravidla negativně a to tím způsobem, že příčiny odstraňovaného projevu (v daném případě deflace) se ještě prohloubí (např, dalším poklesem kupní síly).

        • 786 01/09/2014 - 19:10 at 19:10

          Děkuji :) Snad neurazíte, když se zeptam, co jste studoval? A ve světe financi se nějak realizuje i nyní? :) Váš přehled převyšuje ostatní o parník. (můj soukromí pocit)

          • Richard 07/10/2014 - 12:32 at 12:32

            Děkuji za kompliment. Mám technické vzdělání. Ekonomická dogmata vždy podrobuji testu, zda neodporují zdravému selskému rozumu. Ve světě financí se pohybuji velmi, velmi opatrně :-).

        • Petr Ježek 16/09/2014 - 18:19 at 18:19

          Konečně rozumný a znalostně podložený názor. Jeho nositelé jsou ale nebezpeční součanému mocenskému kartelu, který se snaží způsobem fungování finančních institucí a trhů a způsobem „odborného“ komentování toho všeho vyvolat pocit, že jiní odborníci prostě nejsou. K soukromému přerozdělování totiž dochází i bez účasti států a jimi (spolu)produkovaných zákonů… Zkuste banky postavit na roveň jiných podniků a znemožnit jim financování svých investic z v dané chvíli neexistujících zdrojů!

  4. xmart 29/07/2014 - 22:27 at 22:27

    Typický pohled na deflaci z (neo)Keynesiánského hlediska, který považuji za značně chybný. Vysvětlení, které nabízí rakouská ekonomická škola mi přijde mnohem logičtější a blíže realitě.

    Napřed je nutné ujasnit si pojmy, co je to inflace/deflace. Do 30. let minulého století byla inflace nárůstem objemu peněz v oběhu. Deflací se naopak označoval pokles objemu peněz v ekonomice. Nárůst cenové hladiny (nárůst cen), respektive její pokles je až následek změny objemu peněz. Později byla inflace vnímána jako zvýšení objemu peněz bez odpovídajícího zvýšení produkce statků a služeb. A jak říká i zakladatel Monetarismu Milton Friedman:
    „Inflace je vždy a všude peněžním jevem“

    Proč vzniká inflace, je každému kdo chápe, jak dnes fungují peníze jasné – centrální banky tisknou peníze ve velkém. Přesto daleko více nových peněz vzniká z ničeho skrze bankovní úvěrů (bankovnictví částečných rezerv). Při podepsání úvěru nové peníze vznikají a při jeho splácení zase zanikají. Zaplacené úroky zvyšují objem peněz v oběhu a to je příčinou inflace. Aby mohl systém fungovat, je třeba půjčovat stále více peněz, aby bylo na splácení úroků. Peníze na úroky nebyly nikdy vydány a tak si někdo jiný musí půjčit, abyste Vy mohli úrok zaplatit.
    Částečné rezervy a složené úročení, jsou skrytým mechanismem převodu bohatství a od něj se odvíjejíci moci do rukou velmi malé menšiny.
     
    Naproti tomu deflaci vysvětlují, (neo)Keynesiánští ekonomové jen velmi vágně, že ceny klesají, nejčastěji prý v důsledku toho, že lidé čekají až klesnou ceny a hrozí tzv. deflační spirála. Důvod proč se tedy ekonomové a politikové tak moc bojí deflace je nutno hledat jinde. Ten pravý důvod souvisí s tím, jak funguje ekonomický cyklus a také se zmiňovanou dluhovou deflací. 
     
    Podle rakouské ekonomické školy lidé napřed musí ušetřit dostatek peněz, aby bylo možné financovat dlouhodobě udržitelné investice. Výše úrokové míry (cena peněz) má hlavní vliv na rozhodování lidí o tom, kolik peněz vydají na spotřebu a kolik ušetří. Při existenci volného trhu, by to byl právě výsledek tržní nabídky a poptávky po penězích, který by určoval výši úrokové sazby. V dnešní době jsou však úrokové sazby určovány centrálními bankami. Dlouhodobě uměle nízké úrokové sazby znamenají, že peníze jsou poměrně levné, a vedou ekonomické subjekty k přesvědčení, že jejich projekty jsou ekonomicky rentabilní. A tak si vypůjčí na své investice. Když se však úrokové sazby zvednou, zjišťují některé investující firmy, že projekty na než si vypůjčily, jsou z dlouhodobého hlediska nerentabilní a měli by být ukončeny. Trh pak provede očistnou funkci tím, že některé firmy prostě zbankrotují. Tolik teorie.
    Když se však podíváme, co se dělo na trzích od roku 1971, kdy prezident Nixon ukončil směnitelnost dolaru za zlato, mohli jsme vidět následující: V době krize úrokové sazby klesali, přesně v souladu s teorií, v době oživení zase rostly, ale vždy na nižší úroveň než před krizí. Dnes jsou oficiální úrokové sazby téměř na nule a problémy se řeší tisknutím peněz. Navíc podle pana Martensona je většina špatných úvěrů stále v systému maskovaná v podobě finančních derivátů. Celková hodnota trhu s deriváty se dnes odhaduje na 700 až 1400 bilionů dolarů (Asi 10krát až 20krát více než roční HDP celé planety). Z toho asi 70 % jsou úrokové swapy.
     
    Čeho se nyní ekonomové a politikové bojí je potřebné očištění ekonomiky od špatných úvěrů a problémových firem (téměř všechny velké banky), což je právě autorem zmiňovaná dluhová deflace. Banky by měly začít odepisovat špatné úvěry, což by při dnešní finanční páce vedlo ke značnému propadu objemu peněz v ekonomice.
     
     
    Ekonomičtí a političtí aktéři velkých zemí se rozhodli, že inflace cestou tisku nekrytých peněz je jediná cesta, jak se dostat z dluhů. Vše, co se aktuálně na finančních trzích děje, od kvantitativního uvolňování, přes programy jako LTRO, manipulaci úrokových sazeb (kauza LIBOR) až k potlačování cen drahých kovů, slouží k záchraně velkých bank, na kterých je dnešní finanční systém postaven. 

    • Richard 30/07/2014 - 13:27 at 13:27

      Váš příspěvek by mohl klidně nahradit text samotného článku, který je podle mne jen papouškováním několika vzájemně si odporujících dogmatických tvrzení. Zpět k vašemu příspěvku. Zaujalo mě především Vaše tvrzení, že od zrušení zlatého standardu docházelo cyklicky k postupnému snižování úrokových sazeb až k dnešní téměř nulové úrovni. Podle mne je to zcela přirozená obranná reakce samotného finančního systému, jehož největší systémovou chybou je právě existence úrokových sazeb (nic proti rizikové přirážce, která má při poskytování úvěrů své neoddiskutovatelné opodstatnění). Úrok je vlastně první finanční derivát, neboť jde o „cenu peněz“ vyjádřenou sice v procentech, hrazenou však  penězi samotnými. K otázce kdo a proč se obává deflace? Jediným, kdo má důvod obávat se deflace jsou banky , neboť v případě deflace by měly úrokové sazby kopírovat cenový vývoj do záporných hodnot, což je pro bankéře krajně nepříjemná situace, hlavně z hlediska otázky setrvání vkladů střádalů na bankovních účtech.  

      • xmart 30/07/2014 - 22:42 at 22:42

        Máte pravdu pane Richarde, jedním z problému je úrok. Do nedávna jsem to tak neviděl, ale postupně měním na funkci úroku názor. Exponenciální funkce složeného úročení je matematickým důkazem, že se systém musí brzy změnit. Ani mnoho ekonomů si není vědomo transmisního mechanismu složeného úroku. Už při úrokové míře 10 % byste z původně jednoho gramu zlata měl za 265 let nárok na veškeré známé vytěžené zlato na Zemi (přes 170 000 tun). Krásný příklad koncentrace bohatství a moci do rukou malé menšiny.

        To je také možná jeden z důvodů, proč lidé odmítají pochopit, že Zemi, ovládá skrze bankovní systém velmi úzká skupina bytostí.  Pochopení funkce složeného úroku pak mnohé objasňuje.

        Řešením může být nahrazení úroku pomocí podílu na zisku (tak to dělají i islámské banky.) Mnozí namítnou, že podílu na zisku je to samé jen se to jinak jmenuje, ale je v tom velký rozdíl. Banka má úrok téměř jistý a nic ji neváže starat se nějak více o vztah s dlužníkem. Úrok pak funguje jako extrakce bohatství, které se převádí od dlužníka k bance. Naopak při podílu na zisku je banka motivována pomoci dlužníkovy, aby získala větší odměnu.
         
        Dalším aktuálním problémem je celosvětově rostoucí nezaměstnanost v důsledku automatizace, která vytváří strukturální změny v podmínkách pro zaměstnání. Aktuální neo(post)keynesiánská ekonomická teorie se strukturální změnou zaměstnanosti vůbec nepočítá. Produkční mezera sice existuje, ale je způsobena ze značné části právě automatizací a tento problém se nevyřeší tisknutím peněz. A méně zaměstnaných jasně znamená méně peněz v oběhu (deflační tlak) a také nižší kupní sílu. Další důvody proč brzy dojde ke změně finančního systému jsou popsány v knize Bernarda Lietaera “Budoucnost peněz”
         
        Obava z dluhové deflace je částečně oprávněná. Díky značné provázanosti finančních institucí může odpis špatných úvěrů (deleveraging) způsobit dominový efekt a tím implozi finančního systému. Další možností je přechod na měnu krytou komoditami. Státy BRICS a další na implementaci těchto měn již déle pracují. A záleží už jen na tom, kdy budou mít plně vytvořenu infrastrukturu, aby mohli dokončit přechod z područí dolaru.

        • Richard 31/07/2014 - 12:00 at 12:00

          Děkuji za reakci na můj příspěvek. Můj názor je, že s půjčováním peněz je spojeno kreditní riziko, které je třeba „pojistit“ rizikovou přirážkou a tato přirážka má opodstatnění, neboť eliminuje dopady selhání některých dlužníků. Naproti tomu  úrok (jak píšete) způsobuje systémovou neudržitelnost tohoto finančního systému. Všichni nadávají na „lehký“ život zneužívačů sociálních dávek ale nikdo se nepozastavuje nad bezpracnými příjmy z úroků. Moje představa uspořádání finančního systému je založena na tom, že by byly zavedeny 100% povinné rezervy, což by v dnešním systému znamenalo, že veškeré vklady by byly uloženy (bezúročně) v centrální bance. Banky by pak půjčovali pouze rizikový kapitál, který by do banky vložili akcionáři, nebo investoři (nákupem dluhopisů banky). Banky by tak podnikali s prostředky akcionářů a svých investorů, nikoli s vklady střadatelů. Každý střadatel, který se chce účastnit bankovního podnikání, tak by měl možnost nakoupit akcie banky nebo její dluhopisy. V současnosti je ale každý vkladatel podnikatelem v bankovnictví, aniž by to často vůbec tušil. Pokud by zkrachovala sebevětší banka, byl by to problém toliko akcionářů a investorů. Finanční systém samotný  a vklady střádalů by nebyly ohroženy. V současnosti jsou vklady střadatelů vydány na pospas hazardním hrám na finančních trzích a úvěrovému trhu s tím, že poměr příležitosti a rizika je nastaven pro akcionáře bank mnohonásobně lépe, než tentýž poměr pro střadatele a stát (daňové poplatníky), který za vklady do určité míry ručí. Banky tak mají obrovské příležitosti zisku a nízkou míru rizika, které v drtivé většině nesou střadatelé a daňoví poplatníci. Oddělení vkladů od „finančního casina“ by vyřešilo uvedený morální hazard, který se v dnešní dravé době ukazuje jako ničivý a v současném finačním systému může být fatální. Na závěr uvádím, že návrat ke komoditním penězům mi nepřijde jako dobrý nápad.

          • xmart 01/08/2014 - 16:29 at 16:29

            Hlavním problémem dnešního systému, je že vytvářením peněz z ničeho a s tím spojené inflace se znehodnocují všechny ostatní peníze v oběhu. A společne se složeným úročením je to velmi skrytý mechanismus převodu bohatsví do rukou velmi malé menšiny.
            A to přiznává i zakladatel keynesiánství John Maynard Keynes:
            Není zákeřnější cesty ke zničení základů společnosti než znehodnocení peněz. Ten proces zaměstnává všechny skryté síly ekonomických zákonů na straně destrukce – způsobem, jemuž rozumí jeden z milionu. Pomocí inflace mohou vlády zabavit, tajně a nepozorovaně, významnou část bohatství svých občanů.“
            To že o peníze přijdou i vkladatelé je jen jedním z důsledků.
             
            Souhlasím s tím, že je nutné zavést 100% povinné rezervy. Většina si pod tím přestavuje zlatý standard. Avšak nebyl zlatý standard a jako zlatý standard. Ale nemusí to být jen zlato. Ať si lidé sami zvolí, čím chtějí platit. Např. producent obilí a mlynář mohou pro mnoho svých transakcí souhlasit s použitím obilí… Něco podoného jako jsou dnes future kontrakty.
            A nejjednodušším řešením je právě návrat ke komoditní měně např. opravdovému zlatému standardu . To však neznamená, že pro všechny platby by měli pak probíhat pomocí zlatých mincí nebo slitků.
            Už dnes existují společnosti, které nabízejí účet krytý fyzickými drahými kovy s internetovým přístupem. Když na tento účet pošlete peníze, automaticky se za ně ten samý den, jak dojdou na účet, nakoupí drahý kov. Když pak chcete opět peníze odprodáte část kovu a peníze si pošlete a nebo to pošlete zrovna na účet druhé osoby. Tj. můžete reálně platit fakturu zlatem nebo stříbrem.  A účastnici mohou mezi sebou převádět zlato a stříbro až na desetitisícinu gramu. Samozřejmostí je možnost nechat si dodat drahé kovy fyzicky.  Sám takový depozit využívám.
            To je systém, jak fungovali banky po celý středověk, že bezpečně skladovali a uchovávali drahé kovy. Když se k tomu přidá pohodlí internetu pro ovládání, není více co řešit.
             

            • Richard 01/08/2014 - 18:26 at 18:26

              Váš názor, že je škodlivé vytvářet peníze z ničeho, protože tím se znehodnocují již existující peníze nerespektuje skutečnost, že současné peníze nejsou podloženy žádnou komoditou. Názor, že vytváření peněz z ničeho znehodnocuje ostatní peníze, samozřejmě platí na 100% avšak pouze pro peníze podložené komoditou . Peníze nepodložené komoditou lze znehodnotit (nebo zhodnotit) jediným způsobem a to růstem cen (resp. poklesem cen) reálných statků (včetně komodit jako je zlato). Jinými slovy je třeba důsledně rozlišovat mezi vytvářením peněz z ničeho v systému komoditních peněz a vytvářením peněz, jež nejsou podloženy (spíše však je třeba hovořit o „pevné konvertibilitě“) nějakou komoditou. Současné peníze jsou založeny na důvěře, že si za ně lze koupit zboží či služby. Zlatem podložené peníze jsou založeny rovněž na téže důvěře, že si za dané papírky mohu koupit jakékoliv nabízení zboží či služby a navíc je zde důvěra držitele bankovky, že jednou z věcí které mohu za ty papírky směnit je i předem známé množství např. zlata. Jak ukazuje historie i tato důvěra může být státem zklamána, stejně jako důvěra držitele „nepodložených peněz“ vyvoláním hyperinflace. Když se nad tím zamyslíte, tak komoditní peníze nejsou o nic „jistější“ než FIAT měna. V obou případech může být (a také v dějinách byla) Vaše důvěra zklamána (a to nehovořím o důvěře v soukromé firmy, které svěříte své prostředky s důvěrou, že ona za ně nakoupí fyzické kovy a ty drží někde v bezpečném depozitu pro Vás).  Jediný způsob jak mít opravdu plně důvěryhodné platidlo je platit a přechovávat ve své vlastní moci skutečnou komoditou, což je ovšem velmi  nepraktické a v podstatě už ani nejde o peníze. Co se týče možnosti znehodnocení FIAT měny, tak ta probíhá vždy v reálných obchodních transakcích, nikoli tiskem peněz v centrálních bankách. Prostě když roste poptávka po nějakém zboží, tak to zboží může zdražit jak v případě nepodložené měny tak i v případě vyjádření jeho ceny např. v trojských uncích zlata. Příkladně, když vzroste cena nemovitostí a současně nevzroste cena zlata, tak se Vám relativně znehodnotí i komoditní peníze, stejně jako ty „ničím nepodložené“. Stejně to může fungovat s jakýmkoli zbožím, či službami. Podle mne peníze jsou podloženy vždy tím, co si za ně lze reálně koupit a hovořit o ničím nepodložených penězích je značně zavádějící. Centrální banka může natisknout peněz kolik chce, když tyto peníze banky nedostanou do oběhu prostřednictvím úvěrů, tak se v ekonomice a na cenách zboží neprojeví (prakticky zůstanou na účtech centrální banky). Určující tak je aktivita subjektů na trhu (výrobců a spotřebitelů) nikoli centrální banky. Kdyby to bylo tak jednoduché, že např. FED natiskne pár bilionů dolarů a zvednou se ceny, tak už by to tak dávno fungovalo. Ve skutečnosti  to tak nefunguje.  

              • xmart 08/08/2014 - 18:41 at 18:41

                Tím, že vydáte nové peníze snížíte hodnotu všech již obíhajících peněz.
                Možná k lepšímu pochopení poslouží jedno výborné video.
                 
                Nové peníze z centrálních bank se mohou do oběhu dostat i skrze akciový a dluhopisový trh – to jsou aktiva, která se za tyto nové peníze nakupují. Samozřejmě máte pravdu, že nejvíce nových peněz vzniká pomocí úvěrů.

                • Richard 11/08/2014 - 10:03 at 10:03

                  Značně zjednodušeně: Když vydáte (natisknete) nové peníze, tak tím automaticky ostatní neznehodnocujete. Představte si, že stávající objem peněz odpovídá nějakému současnému množství  zboží a služeb, které za ně lze pořídit. Když se zvětší objem zboží a služeb (ekonomové tomu říkají ekonomický růst) a současně adekvátně vzroste i množství peněz, pak není jediného důvodu k tvrzení, že teoretická(!) kupní síla dané peněžní jednotky poklesne (či v případě poklesu množství peněz při poklesu ekonomiky, kupní síla vzroste). Ve skutečnosti pak mohou ceny růst nebo klesat i v případě konstantního množství peněz v oběhu, a to v případech, kdy peníze začnou obíhat rychleji nebo pomaleji. Cenová hladina je tak spíše odrazem ekonomické aktivity producentů a spotřebitelů, nežli množstvím peněz (žetonů) o které v ekonomice (globálním kasinu) jednotlivé subjekty soutěží. Takže i při poklesu objemu peněz v oběhu může nastat růst cen v důsledku vyšší ekonomické aktivity, jak na straně producentů (neúroda, kartelové dohody, manipulace s cenami…) tak na straně spotřebitelů (modní trendy, panika …) A naopak. I v případě více peněz v oběhu mohou ceny klesat, nebo stagnovat , neboť jich více může zcela neaktivně ležet na účtech bank (které je nemají komu půjčit), či doma pod polštářem (např. z důvodu obav z nastávajícího krizového období). Čili věta: tištěním peněz se peníze znehodnocují je pravdivá pouze v extrémních případech, které však v běžně fungující ekonomice nenastávají (tisk peněz pro předražený a bezedný zbrojní průmysl např.). V takovém případě ale jde spíše o zločiny mocných než o nedokonalost FIAT měny. A ničivé války byly i v době zlatého standardu, ten jim nezabrání.

                  • xmart 12/08/2014 - 02:22 at 02:22

                    Stačí používat selský rozum k pochopení proč vydáváním nových jednotek fiat měny snižujete hodnotu všech dříve vydaných jednotek. Navíc s každým vydáváním nových jednotek je spojen přesun bohatství k tomu, kdo tyto jednotky fiat měny používá nejdřívě.  Ukážeme si to na jednoduchém případě:

                    Předstvete si, že si vytisknete 5 milionů korun a necháte si za tuto fiat měnu postavit dům (to odpovídá zvýšení objemu zboží a služeb – nakoupíte stavební materiál, zaplatíte zedníky, ….). Pro daný úspěch to opakujete třeba 10x.
                    Co se tedy reálně stalo? Vytvořily se nové statky za 50 mega. Nové  jednotky fiat měny přilákaly více zakázek výrobcům stavebního materiálu, stavební firmy najaly nové lidi, jako zedníky k úspěšnému dokončení projektu…. Možná nakoupily i nové stroje a třeba začaly stavět i novou halu – zakázek je přece dost.
                     
                    Tímto vzniká boom ekonomiky založené na dostupnosti levných peněz (kreditu). Když Vás pak zavřou za padělání peněz, zdroj levných peněz vyschne. Poptávka po stavebním materiálu poklesne, zedníci již nejsou potřeba… Avšak zůstává otázkou z čeho se zaplatí ta nová hala nebo nové stroje (zkrátka peněžní iluze , jak ji popisuje Milton Friedman.
                    Mezi tím ceny stavebních materiálů vzrostly díky vyšší poptávce – ostatní lidé musí platit více. Postavilo se 10 nových domů  a ty snižují cenu z nemovitotstí v okolí – výsledek je, že jste se prostě obohohatil na úrok druhých a ti za své peníze toho koupí méně – to je důvod proč nové peníze znehodnocují kupní sílu těch již vydaných přestože zárověň vzrostl i objem statků a zboží. 
                    Dnes to však funguje tak, že vy si ty jednotky fiat měny (banky nemají rady konkurency) vytisknout nemůžete. Místo toho si je můsíte půjčit od banky a ještě jim musíte zaplatit úroky. Nebohatnou tedy podnikaví občané, nýbrž bohatnou banky. A kdyby jste si na tyto domy měl půjčit, tak si velice rozmyslíte, jestli byste vůbec stavěl ten první. Těch dalších 9 domů by tedy vůbec nebylo postaveno. Jak je vidět, sytém založený na levných penězích umožňuje uměle vysokou poptávku po zboží a tím i plýtvání zdroji.
                     
                    Naopak si představme tu samou situaci v systému svobodného trhu (lidé sami volí, čím chtějí mezi platit a nemusejí to být jen drahé kovy) s 100% rezervami, kde banky půjčují úspory občanů namísto toho, aby vytvářeli nové peníze.
                    Dotyčný si tedy vypůjčí 5 milionů a postaví za něj nový dům. Asi nebude mít pořebu stavět další domy. Také se může stát, že v bance není 5 milionů na půjčení na stavbu dalšího domu. Reálně to znamená, že není dostatek volných prostředků (zdrojů a lidské práce) v lokální ekonomice k dokončení stavby domu (zdroje i lidé jsou alokovány tam, kde jim to vynáší více). Takový sytém tedy přirozeně omezuje plýtvání zdroji i lidskou prací, protože neexistuje dostatek úspor na špatné, neekonomické projekty.
                     
                    Máte pravdu, že ani systém 100% rezev válkám nezabrání, ale značně je omezí. Viz. výrok Ludwiga von Misese:
                    „Bez přehánění lze říci, že inflace je nevyhnutelným prostředkem militarismu. Bez ní by zhoubný vliv válek na bohatství byl mnohem jasněji a rychleji viditelný – válečná únava by přišla mnohem dříve.“
                    V době kdy peníze byly kryty komoditami musel stát, když chtěl vést válku, napřed na ni ušetřit. Nejčastěji se tak dělo výrazným zvýšením daní, což nebylo zrovna populární řešení, neboť obyvatelé státu se museli značně uskromnit, jen kvůli válce. Později se k financování války často používala inflační papírová měna vydávaná státem. Ta však měla většinou velmi krátké trvání v období míru, neboť lidé rychle poznali, že kupní síla těchto peněz značně klesla a přestali ji používat. V dnešní době se již obyvatelé státu vedoucího válku nemusí vůbec uskromňovat, mohou dokonce mít značné deficity a vést válku díky nově natisknutým penězům.

                    • Richard 12/08/2014 - 14:30 at 14:30

                      Váš příklad založený údajně na selském rozumu není přiléhavý našemu „diskusnímu tématu“. Váš příklad s nezákonným natištěním miliónů korun je příklad zločinu, tedy excesu který není principiálně zakotven v daném systému stejně, jako zločin vlády, která by si tyto peníze natiskla za účelem financování války (jedná se o zneužití systému, nikoli chybu systému). Zločinné jednání poškodí každý, byť sebelepší systém a proto je nepřiléhavé na základě negativních důsledků zločinného excesu ilustrovat „nesprávnost“ systému samotného.
                      Nechtěl jsem do této debaty tahat „vědu“, ale nakonec jsem usoudil, že to nebude na škodu. FIAT měna je v souladu s teorii endogenních peněz, zatímco systému komoditních peněz vyhovuje teorie exogenních peněz. Zatímco v teorii exogenních peníze jsou peníze brány jako vnější faktor ekonomiky, s tím že jich je konečné množství a toto množství může ovlivňovat samotnou reálnou ekonomiku (peníze mohou dojít a chybět), v případě teorie endogenních peněz, jsou peníze součástí ekonomiky a jejich množství se automaticky a pružně přizpůsobuje aktivitám reálné ekonomiky. Endogenní peníze představují rezervoár peněz do kterého lze kdykoli za účelem uspokojení poptávky po úvěru sáhnou a danou poptávku uspokojit, resp. v případě útlumu poptávky po úvěrech nadbytečné peníze nechat „zmizet“ uložením těchto prostředků v centrální bance. Funkci pružného peněžního „polštáře“ tak zajišťuje centrální banka. 
                      V návaznosti na Váš případ. Má-li někdo chuť zadlužit se a postavit si domeček a banky už veškeré peníze půjčili jiným subjektům (pokud bychom byly v systému komoditních peněz), pak zájemci není sděleno: „sorry došly peníze, nemáme ti co půjčit, není to nic osobního“. Takové odmítnutí je nesmyslné právě v době, kdy platí FIAT měna. Banka si půjčí od centrální banky (která v krajním případě „natiskne“ nové peníze) a tyto jsou půjčeny zájemci – staviteli, který se samozřejmě zaváže úvěr splatit i s úroky. Je to tedy stavitel, popř. jiný subjekt, kdo určuje kolik peněz bude v oběhu, nikoli banka, která si  některých případech půjčí peníze od centrální banky, která ty peníze „tiskne“ z ničeho. Pokud tedy nastane růst cen čehokoli, je to způsobeno zvýšenou poptávkou (sníženou nabídkou) po dané komoditě (službě), a to bez ohledu na to, zda bylo zaplaceno úsporami, nebo zda byla financována úvěrem a tedy rovněž bez ohledu na to, zda byla centrální banka nucena emitovat nové peníze formou úvěru.
                      Doufám, že jsem Vám to vysvětlil srozumitelně a jsem rád, že se tímto problémem alespoň někdo zabývá, protože se týká ekonomického prostředí, ve kterém žijeme. Ekologie má obrovskou mediální pozornost, vzbuzuje spoustu zájmu, existují příznivci, odpůrci apod. Finanční systém je taky velmi důležité „životní prostředí“ ale drtivá většina lidí se o něj nezajímá. 

                    • xmart 14/08/2014 - 02:34 at 02:34

                      Vážený Richarde, jistě chápete, že z etického hlediska je úplně jedno, jestli nové peníze vytiskne jedinec, vláda, centrální banka a nebo vzniknou „legálně“ z ničeho pomocí úvěru. Jak sám uvádíte jedná se o příklad zločinu.

                      Pro lepší pochopení si půjčím si část článku pojednávajícího o inflaci a deflaci (k dalšímu studiu doporučuji si projít články o deflaci na http://www.mises.cz)

                      Půjčuje-li střadatel peníze, je tím, co dlužníkům půjčuje, vlastně zboží, které nespotřeboval. Půjčka potom znamená, že nespotřebované zboží je zapůjčeno jedním produktivním jednotlivcem druhému, aby bylo splaceno z budoucí produkce. Existence centrální banky a systému bankovnictví založeného na částečných rezervách dovoluje bankám vytvářet půjčky, za nimiž nestojí reálné fondy, tedy vytvářet půjčky z „ničeho“. Takto nekrytá půjčka způsobuje vznik takových aktivit, které by se na svobodném trhu nikdy neosvědčily, tedy k aktivitám, které spotřebovávají, ale neprodukují reálné bohatství.

                      Teorie Endogenních peněz je vskutku zajímavá (četl jsem jedno pojednání na toto téma), ale přijde mi úplně zbytečná. To vše může být vyřešeno pomocí trhu i v systému komoditních peněz, bez potřeby jakékoliv centrální banky.

                      Mnozí se strachují o nedostak peněz v systému komoditních peněz. To by však měl řešit svobodný trh. Na svobodném trhu si účastníci mohou zvolit (bez dalších administrativních překážek a obstrukcí), čím chtějí mezi sebou platit, takže nejsou odkázáni jen na drahé kovy.

                      Svobodný trh umožňuje využití i tzv. komplementární měn (které mohou mít vlastnosti Endogenních peněz, tj. vznikají v případě potřeby transakce a po ukončení transakce mohou i zaniknout. Něco podobného řeší tzv. real bill doctrine nebo také letter of credit ). Více v inspirující knize Bernarda Lietaera BUDOUCNOST PENĚZ.

                      A když by vláda potřebovala peníze na nějaký projekt, může kdykoliv vydat dluhopisy (nejlépe bez úroků) na pokrytí výdajů daného projektu. To by mělo ještě jeden efekt a to volbu občana. Občané, kteří věří smysluplnosti daného projektu, by nakoupily dané dluhopisy a projekt by se realizoval. Kdyby se nenašlo dostatek kupců pro tyto bezúročné dluhopisy, bylo by to znakem, že občanům se daný projekt nezamlouvá.  A dnes již je možný i crowdfunding…
                      Jinak děkuji za přínosnou diskusi.

  5. Hugo 03/08/2014 - 14:26 at 14:26

    XMART a spol. jsou prodejci zlata a jako šmejdi si neuvědomují jak průhledné jsou jejich podivné výtvory. Ale dobře tak že jejich kšeft už pomalu končí, pak se budou muset věnovat jiné práci. Jinak neumí nic jiného než opisovat ve svůj prospěch. DÁVEJTE SI POZOR NA XMART a jemu podobných sympatizantů.

    • xmart 08/08/2014 - 19:56 at 19:56

      Vážený Hugo, je snad špatné živit se tím, v co opravdu věřím?

      Já jsem se k drahým kovům dostal přes studium ekonomie.  Když opravdu pochopíte, jak fungují peníze, změní Vám tato fakta úplně pohled na investování. Pak zjistíte, že v dnešní době má cenu investovat pouze do hmotných hodnot. A v rámci hmotných aktiv mají význačné postavení právě drahé kovy. Jsou to jedna z mála aktiv, kde neexistuje riziko úpadku protistrany a přitom si zachovávají vysokou likviditu, kterou sdílejí s finančními aktivy. Navíc díky probíhajícímu potlačování ceny drahých kovů ze strany bankovního kartelu se dnes jedná o nejvíce podhodnocená běžně dostupná hmotná aktiva.

      Bohužel v běžných finančních médiích se o potlačování cen zlata a stříbra nedozvíte. A jestli se občas objeví článek na toto téma, tak zase rychle zmizí. Není se však čemu divit – drahé kovy představují reálnou hrozbu pro centrálními bankami řízené systémy fiat měn. Cena drahých kovů navíc také funguje jako barometr inflace. A čím nižší inflaci budeme oficiálně uvádět, tím lépe budou vypadat čísla o hospodářském růstu – další pádný důvod, proč manipulovat cenu drahých kovů.

      A nakonec je tu také etický a morální faktor, který je pěkně shrnut ve výroku jednoho z bankéřů sira Josiashe Stampa:
      Moderní bankovní systém vyrábí peníze z ničeho. Tento proces je možná nejvíce ohromující kouzelnický trik, který byl kdy vynalezen. Bankovnictví bylo počato v nespravedlnosti a narodilo se v hříchu. Bankéři vlastní Zemi. Vezměte jim ji, ale ponechejte jim moc vytvářet peníze, a pohybem pera, vytvoří dost peněz, aby si ji koupili zpět. Vezměte jim tuto velkou moc a veškeré velké bohatství, jako je i to moje zmizí, pak bude existovat lepší i šťastnější svět pro život. Ale pokud chcete být i nadále otroci bankéřů a platit si náklady svého vlastního otroctví, nechte bankéře pokračovat ve vytváření peněz a ovládání úvěru.
       
      Samozřejmě chápu, že bankéřům a na ně napojeným finančním institucím se zveřejňování pravdy o penězích nelíbí. Raději by v klidu dále pokračovali ve svém parazitování a skrytém ovládání mas pomocí peněz a koncentrace svého majetku a moci pomocí složeného úročení a inflace.

      • Richard 14/08/2014 - 11:29 at 11:29

        Reaguji na Vaši příspěvek ze dne 14.8.2014, protože v daném vláknu už není možnost další reakce. Píšete, že není rozdíl mezi zločinným tiskem peněz a běžným tiskem peněz vznikajících při poskytnutí úvěru.  To je samozřejmě hluboký omyl. Nadměrný a svévolný tisk peněz vládou nebo padělateli je samozřejmě škodlivý vždy bez ohledu na to jestli se pohybujeme ve světě FIAT měny nebo ve světě komoditních peněz. Vaše představa, že v případě nedostatku fyzické komodit pro krytí peněz se volný trh přizpůsobí a začnou jako oběživo fungovat třeba korálky nebo fazole je téměř úsměvná, kdyby to nebylo spíše k pláči. Je zřejmé, že komoditní peníze představují v současné době nefunkční anachronismus, jehož zavedení dnes je způsobilé vyvolat gigantické ekonomické problémy, stejně jako by je vyvolala kontrakce objemu peněz v oběhu způsobená nezodpovědnou centrální bankou. Hra s myšlenkou znovuzavedení komoditních peněz je velmi nebezpečná hra s ohněm.
        Rovněž s Vaším názorem stran financování státních investic nelze než nesouhlasit. Financování státu přes vydávání dluhopisů je taky značně nevhodná aktivita. Občané si koupí (přímo, nebo zprostředkovaně přes banku) státní dluhopis a tím vznikne povinnost státu, tedy týchž občanů zaplatit nominál vydaných dluhopisů včetně kuponů, prostřednictvím výběru daní. Nesmyslnost tohoto systému je zřejmá už na první pohled. Zjednodušeně řečeno, občané půjčí státu své peníze a aby jim je stát mohl vrátit i s úroky tak tyto peníze musí vybrat na daních od těch samých občanů. Státní dluhopisy slouží pouze jako výborný bezrizikový penězovod k akcionářům bank, kteří žijí z rozdílu mezi úrokem placeným střádalům a úrokem inkasovaným ze státních dluhopisů.  Jakýkoliv vydaný státní dluh tak představuje v podstatě navýšení v budoucnu odváděných daní, je to skrytá daň, na které vydělávají pouze akcionáři bank.
        Řešením je financování státních investic pomocí centrální bankou nově emitovaných peněz. V takovém případě odpadá povinnost občanů splácet jistinu i úroky v rámci budoucího navýšení daní. Navíc pokud by takové řešení navyšovalo ceny, pak by tato zátěž byla rovnoměrně rozložena na všechny subjekty ve společnosti, aniž by bylo třeba jakkoli vybírat další daně na investice. Možnost redukce daňových úniků a snížení vybíraných daní je zde zcela zřejmé. Jediný kdo s tímto nebude souhlasit budou banky, které by přišly o obrovské bezpracné zisky.
        Kromě budoucích investic by takto mohl být postupně i umořován současný státní dluh. Jednoduché řešení, které má ale jeden velký háček – nevyhovuje bankám. 
        Nakonec k vašemu názoru, že „Teorie Endogenních peněz je vskutku zajímavá (četl jsem jedno pojednání na toto téma), ale přijde mi úplně zbytečná. To vše může být vyřešeno pomocí trhu i v systému komoditních peněz, bez potřeby jakékoliv centrální banky.“ Vám připadá teorie, která odpovídá současnému peněžnímu systému úplně zbytečná. Současně vy zastáváte teorii, kterou já považuji za naprosto překonanou a v současné době krajně nebezpečnou. Současná FIAT měna žádné vážné systémové problémy nemá. Jako problém (avšak jen na první a hodně povrchní pohled) se jeví gigantické státní dluhy. Ty však žádný problém právě v systému FIAT měny nepředstavují, jak jsem nastínil výše. Zde pomíjím (opět toliko akcionářům bank) vyhovující systém částečných rezerv, který umožňuje bankám podstupovat obrovská rizika s penězi těch druhých za podpory sytému zisky bankéřům, ztráty střádalům. Ale to je problém odstranitelný. Neřešitelným problémem by však nastal, pokud by se gigantické státní i soukromé dluhy ocitly v sytému komoditní měny. Teprve pak by nastal opravdový a zcela nepředvídatelný finanční Armageddon.

        • xmart 22/08/2014 - 02:30 at 02:30

          Vážený Richarde, naše debata je typickým příkladem když se setká zastánce rakouské ekonomické školy a obhájce plnohodnotných peněz se
          obhájcem měny emitované přímo centrální bankou tzv. greenbackers. (Dnes tuto doktínu obhajuje známá autorka Ellen Brown)
          Obě strany vědí, že jimi navrhovaný systém je daleko lepší než ten stávající, jen se již nedohodnou na dalším řešení. Hlavní rozpor je v úloze centrální banky.

          Prozkoumal jsem obě teorie a došel k závěru, že mi dává větší smysl výklad rakouské ekonomické školy.
           
          Jinak děkuji, že jste přesně doplnil, jak dnes fungují státní dluhopisy. Zcela souhlasím s vaším popisem. Když navíc uvážíme, že peníze investované do státních dluhopisů vytlačují prostředky, které by jinak šli do investic.
          Uvažte však beúročné dluhopisy vydávané přímo státem bez bank jako prostředníků. Je to velmi podobné jako Váš přístup pomocí centrální bankou nově emitovaných peněz. Jen to dává větší rozhodovací právo občanům, kteří sami rozhodnou, je-li daný projekt přínosný nebo ne.
          Emitováním nových peněz může vznikat mnoho projektů, které přímo plýtvají dostupnými zdroji. Naopak komoditní měna tohle plýtvání značně omezuje.
          Dále pak komoditní měna omezuje také vznik monopolů a oligopolů,  které nám dnes skrytě vládnou. Každá emise peněz je totiž mechnismem přesunu bohatství k těm, kdo tyto peníze používají jako první.  Kdo vám zaručí, že se nově emitované peníze nepoužíjí třeba na válku? 
           
          Je tu tedy mnohem více subjektů, které nebudou s tímto návhrm souhlasit. Nejen banky, ale také s nimi velice úzce propojený vojensko-industriální komplex. Zopakuji výrok Ludwiga von Misese:
          Bez přehánění lze říci, že inflace je nevyhnutelným prostředkem militarismu. Bez ní by zhoubný vliv válek na bohatství byl mnohem jasněji a rychleji viditelný – válečná únava by přišla mnohem dříve.“
           
          Máte pravdu, že „Neřešitelným problémem by však nastal, pokud by se gigantické státní i soukromé dluhy ocitly v sytému komoditní měny.“ Se zavedením komoditní měny by se měly nějak vypořádat (ve většině případů odpustit) dluhy, které stějně vznikly na základě podvodu. Takže jejich další existence nemá opodstatnění. I tohle je v plánu při přechodu na nový finanční systém.
           
          Pane Richarde, my dva se možná nakonec neshodneme, ale doufám, že tato diskuse bude přínosná i pro další čtenáře.

          • Richard 22/08/2014 - 14:26 at 14:26

            Problém komoditní měny je v tom, že množství peněz v oběhu je předem dáno množstvím dané komodity držené emisními autoritami. To je zcela rigidní veličina, která není schopna pružně reagovat na vývoj poptávky po úvěrech. Docházelo by tak zcela uměle a nepodloženě k tlumení ekonomických aktivit na trhu (o fatální škodlivosti měnové kontrakce provedené v rámci velké světové krize započaté v roce 1929 Vás snad nebude třeba poučovat). Tato rigidita „komoditní peněžní báze“ by pak měla za následek velmi nepříjemnou volatilitu cenové hladiny a ekonomické aktivity, a to vždy když vývoj množství komodity použité ke krytí měny nebude kopírovat vývoj (zjednodušeně řečeno) v HDP. Ekonomika by v podstatě byla ovládána státními těžebními aktivitami a vše by se zcela nesmyslně odvíjelo od těžební úspěšnosti těchto aktivit.
            Zde odhlédnu od enviromentálních problémů spojených s danou těžbou a od toho, jak cenná by byla daná komodita, kdyby se jí musely najednou podložit veškeré peníze a jak bizadní způsoby těžby by se těžařům při těchto astronomických cenách dané komodity ekonomicky ještě vyplatily a jak by se všichni vrhli na těžbu dané komodity, kolik válek by se vedlo kvůli územím, kde se nalézají ložiska dané komodity. Plně postačují současné války o ropu a plyn.
            Velký problém vidím také ve vámi zmíněném způsobu oddlužení států formou „odpuštění“ dluhů. Odpuštění dluhů by znamenalo současně vymazání úspor, protože pokud bance stát nesplatí jistinu státního dluhopisu, pak banka nebude mít hotovost na připsání těchto peněz na účty střádalů, za jejichž peníze banka státní dluhopisy nakoupila. 
            Tento problém by však nenastal v případě „natištění“ peněz centrální bankou a následné splacení oněch státních dluhopisů těmito natištěnými. V takovém případě by tato hotovost byla připsána na účty střádalů, kam taky samozřejmě patří. Jediné co by se stalo, by bylo, že banky by přišly o budoucí úroky ze stáních dluhopisů. 
            Další problém vidím v tom, že rozdělení komoditou podložených peněz mezi státy by nastalo podle podílu vlastnictví dané komodity příslušnými emisními institucemi, AVŠAK bez ohledu na výše závazků a pohledávek v dosavadní FIAT měně. Tato transformace „účetních“ FIAT peněz na komoditní peníze je v praxi zjevně neproveditelná, protože rozložení vlastnictví dané komodity zcela jistě neodpovídá současným mezinárodním závazkům a neumím si představit mechanismus, který by uvedené majetkové struktury sladil a co by při takovémto slaďování nastalo (kolik komoditních peněz by v takovém případě připadlo na ČR radši ani nedomýšlím). Osobně si myslím, že při tomto procesu by vzniklo tolik důvodů k vyhlášení války mezi jednotlivými zeměmi, kolik jich lidstvo v celé své historii zatím nezaznamenalo. 
            Zavedení komoditních peněz považuji za zcela nemožné, stejně jako např. návrat k parním strojům. Hlavně si ale myslím, že FIAT peníze jsou tím dosud nejlepším a nejpřínosnějším vynálezem lidstva. Jistě, není bez chyb. Systém částečných rezerv je největší problém. Rovněž neopodstatněné úroky jsou systémovým problémem, stejně jako nesmyslné a krajně nebezpečné pojetí a nepochopení státních dluhů.
            Váš nápad emitovat bezúročné státní dluhopisy na konkrétní projekty má jednu logickou trhlinku. Proč by někdo riskoval své peníze, když z toho nebude nic mít? Navíc současná míra nedůvěry ve státní úředníky a politiky (zcela oprávněná) takový systém předem pohřbívá. Navíc uvedený systém by „odsával“ peníze z ekonomiky ve prospěch veřejných statků, což sám kritizujete, a to by platilo právě v systému komoditních peněz, nikoli však v systému FIAT měny). Emise nových peněz by navíc představovala rovnoměrné zatížení všech ekonomických subjektů dané země, pokud by je tedy vůbec způsobila růstem cenové hladiny).
            Podle mého názoru by se měly vzájemně doplňovat oba způsoby financování veřejných potřeb. Jednak z daní, jejichž výběr může vést spíše k poklesu cenové hladiny (v důsledku oslabení kupní síly zdaněného) a jednak z emise nových peněz, která může naopak vést spíše  k nárůstu cenové hladiny. Úlohou státních institucí by bylo působit prostřednictvím změn poměru obou zdrojů veřejných peněz ve prospěch cenové stability. 
            Zbytečnému vyhazování peněz nelze zabránit určitým peněžním systémem (komoditní peníze by neomezovaly pouze stát ale všechny ekonomické subjekty a to i v případě smysluplných investic a výdajů), ale pouze přísnou a veřejnou kontrolou hospodaření s veřejnými penězi (včetně krajských,  obecních a hospodaření soukromých společností, pokud je byť minoritním majitelem veřejný subjekt, nebo byl pořízen v veřejných prostředků nebo za účelem naplňování veřejných potřeb).
            Jinak, samozřejmě, že nemusíme shodnout, nicméně argumentační střet v dané problematice považuji za velmi užitečný. Přiznám se, že se mi lépe argumentuje, když se můžu vymezovat vůči Vašim názorům, než kdybych musel své názory obhajovat bez vedle stojící alternativy. Při porovnání obou variant lépe vyniknou výhody a úskalí obou variant.

            • xmart 31/08/2014 - 02:03 at 02:03

              Při existenci svobodného trhu se vývoj poptávky po úvěrech určuje pomocí úrokové sazby. Není žadný důvod, proč by to měla dělat nějaká instituce.

              O příčinách měnové kontrakce za Velké deprese se dá také docela diskutovat. Viz pohled Murraye Rothbarda (http://en.wikipedia.org/wiki/America%27s_Great_Depression) oproti běžně příjmanému pohledu Anny Schwartzové a Miltona Friedmana (http://www.mises.cz/literatura/ekonomicke-nepravidelniky-25-kapitola-x-milton-friedman-90.aspx )
              V té době již fungoval pseudo-zlatý standard s krytím pouhých 40 %.

              Tlumení ekonomických aktivit na trhu je nejčastějším, přesto lichým argumentem proti komoditní měně. Pročtěte si pozorně http://www.mises.cz/literatura/duvody-pro-100-zlaty-dolar-58-kapitola-8-vyhrady-proti-100-zlatym-penezum-312.aspx

              „Peníze plní svou funkci tím, že jsou prostředkem směny a jakákoliv změna v jejich množství se jednoduše projeví v kupní síle peněžní jednotky, tedy v množství jiného zboží, které za ní půjde koupit. Zvýšení peněžní zásoby tudíž povede pouze k tomu, že více peněžních jednotek bude plnit tutéž společenskou funkci, kterou před tím plnilo méně jednotek a kupní síla každé jednotky se tomu přizpůsobí.“

              Navíc při existenci volného trhu by to byl právě trh, který by zvolil jaká komodita bude v dané lokalitě penězi. Kdo tvrdí, že by to mělo být pouze zlato? Např. Mexiko má značné zásoby stříbra a tak by se tam platilo spíše stříbrem.

              Neumíte si předtavit zavedení komoditního standardu, přesto na tom členové BRICS potají pilně pracují (http://www.theonehundredthmonkey.co.uk/jim-willie-gold-crime-gate-forces-development-eastern-gold-trade-standard/)

              V minulém komentáři píšete „Současná FIAT měna žádné vážné systémové problémy nemá.“ Trochu vás vyvedu z omylu. Problémů spojených s FIAT měnou je spousty a nejsou to jen částečné rezervy (http://zlato.toje.in/vnimani-penez.html)

              Závěrem: Raději budu mít finanční systém, který sice není úplně dokonalý, ale je značně těžké jej zneužít (komoditní měna), než systém, která je podle vašich slov “ nejlepším a nejpřínosnějším vynálezem lidstva“, který se dá velmi snadno zneužít.

              Historická zkušenost ukazuje, že co mohlo být zneužito, to také dříve či později zneužito bylo.

              Jestli centrálně řízenou měnu, tak pouze něco ve stylu „volné peníze“ (http://en.wikipedia.org/wiki/Freigeld)

              • Richard 31/08/2014 - 16:59 at 16:59

                Volný trh s úvěry je fajn. Problém je v tom, že o výši úrokové sazby ale administrativně (byť prostřednictvím tržních nástrojů) rozhodují centrální banky a tak cena úvěrů (úrok) je vlastně cena regulovaná nikoli tržní. Tržní část je pouze riziková přirážka. Ostatně o nesmyslnosti existence úroku svědčí fakt, že půjčované peníze jsou vytvářeny z ničeho. Proč by někdo měl inkasovat peníze za nic jen proto, že jimi disponuje, nebo proto, že je může vytvořit? Totéž platí i o komoditních penězích. Skutečnost, že držiteli zlata, který je má deponováno v úschově, není vyplácen žádný úrok, je zcela přirozená a obecně přijímaná. Proč by tedy měl být odměňován úrokem někdo, kdo poskytne někomu jinému k dispozici pouhé poukázky na zlato? Jediné, co mě napadá, je opět poplatek za riziko, že tyto poukázky nebudou vráceny ale proč úrok?
                K měnové kontrakci. Nepíši o příčinách měnové kontrakce, nýbrž o nebezpečnosti měnové kontrakce, která mohla být příčinou velké krize. Jestli příčinou kontrakce byl samotný zlatý standard nebo zlé úmysl mocných bankéřů, nebo zda právě zlatý standard umožnil uplatnění zlých úmyslů zlých bankéřů, je nepodstatné. Důležité je, že jakékoliv omezení peněžní nabídky, ať už jde o úmysl, či chybu toho kdo ji může způsobit, nebo o systematické omezení způsobené pevnou vazbou měny na určitou komoditu, je velmi nebezpečné, protože může omezovat přirozenou aktivitu v ekonomice a tím prostřednictvím různých dominových efektů způsobovat vážné krize v ekonomice. Jak vidíte měnová kontrakce byla realizovatelná i v případě, kdy krytí dolarů zlatem bylo, jak tvrdíte, pouze 40%.
                Pokud nejste schopen vyvrátit můj zcela logický a jednoduchý argument stran nebezpečí tlumení ekonomických aktivit v návaznosti na nedostatečné množství dané „krycí“ komodity, jinak než odkazem na rozsáhlou literaturu, pak bohužel nelze než konstatovat, že můj argument stále platí. Složité argumenty „vyvracející“ jednoduché logické argumenty obvykle trpí některou ze závažných systematických vad argumentace, jako je např. argumentace v kruhu. Vy jste ovšem žádnou konkrétní argumentaci neuvedl, proto Vám ani nemohu efektivně oponovat.
                Vámi uvedená citace stran peněz jako prostředku měny, nikterak moje argumenty nevyvrací. Vaše představy o tom, že krycí komoditu by určoval trh, vyvolávají úsměv. Tak obrovský chaos, jaký by nastal při položení otázky, „čím že to jsou mé peníze vlastně podloženy?“, si lze jen stěží představit. Dnes by vaše peníze měly hodnotu unce zlata a ráno by trh rozhodl, že už je to tuna kukuřice z letošní sklizně. Opravdu obludná představa, která v principu nemá daleko k tomu, že sice budeme používat peníze jako platidlo ale v podstatě budeme zase měnit vejce za králíky.
                To že členové BRICS jednají o zavedení komoditních peněz, neznamená, že to je rozumné. Naopak, takové počínání považuji za krajně nebezpečné s možnými destabilizačními dopady na celý svět. A od nestability je jen krůček k anarchii a válečným dobrodružstvím s fatálními následky.
                Na Váš argument, že slabiny FIAT měny se neomezují pouze na nedostatky systému částečných rezerv povazuji aniž byste však uvedl nějaké další vážné nedostatky tohoto systému, neumím reagovat jinak, než zopakováním mého tvrzení, FIAT měna je jeden z největších vynálezů lidstva a má toliko bezbolestně odstranitelné potíže.
                Váš argument stran fatálního zneužití FIAT měny taky nevidím. Vše se dá zneužít (i komoditní peníze, jak se v historii stalo). FIAT měna je neškodný systém, nebezpečné jsou úmysly mocných, kteří jsou mocní bez ohledu na to, jestli drží majetek ve FIAT měně, komoditní měně, nebo (což je nejpravděpodobnější) v jiné formě.
                Pro mne je čistým řešením 100% nehmotná měna se 100% povinných minimálních rezerv (nevylučuje existenci bankovek a mincí). Peníze by tak byly pouze jakýmisi záznamy v náš prospěch (na náš vrub), nebo ve formě hotovostního oběživa, přičemž jejich existence by byla zcela neohrožena bankovním byznysem. Peníze určené pro úvěrový byznys by tak museli vědomě poskytnout investoři prostřednictvím nákupu dluhopisů bank a jejich akcií, popř. centrální banka, pokud věřitelem má být stát.

                • xmart 01/09/2014 - 05:45 at 05:45

                  Při existenci opravdu volného trhu žádná centrální banka není potřeba a cenu peněz (úrokovou míru) stanovuje přímo trh jako výsledek nabídky a poptávky.

                  Při plném krytí se pak rozlišují 2 funkce banky depozitní a investiční. Mohou to být 2 různé instutuce nebo i jedna instutuce, ale se zásadním oddělením těchto celků.

                  Jinak plně souhlasím, že v depozitní funkci je úrok nesmysl. Spíše ještě platíte za uložení, což také brání spelulativnímu hromadění peněz. Toto uložení je slouží pouze ke yvýšení pohodlnosti plateb mezi subjekty.

                  Naopak v investiční složce, banka půjčuje svůj rizikový kapitál nebo také kapitál svých klientů, kteří s tím souhlasily (vědí, že tyto peníze nejsou dostupné na požádaní – podstata termínovaného vkladu). Tj. zprostředkovávají funkci zápujčního kapitálu spořitelů potenciálním investorům. V tomto případě je úrok (já bych spíše mluvil o podíu na zisku) opodstatnění právě rizikem špatného investičního záměru.
                  V tom případě pak platí, že:
                  „Půjčuje-li střadatel peníze, je tím, co dlužníkům půjčuje, vlastně zboží, které nespotřeboval. Půjčka potom znamená, že nespotřebované zboží je zapůjčeno jedním produktivním jednotlivcem druhému, aby bylo splaceno z budoucí produkce. “

                  Existence centrální banky a systému bankovnictví založeného na částečných rezervách dovoluje bankám vytvářet půjčky, za nimiž nestojí reálné fondy, tedy vytvářet půjčky z „ničeho“. Takto nekrytá půjčka způsobuje vznik takových aktivit, které by se na svobodném trhu nikdy neosvědčily, tedy k aktivitám, které spotřebovávají, ale neprodukují reálné bohatství.

                  Jinak také souhlasím, že jakékoliv omezení peněžní nabídky, je velmi nebezpečné. Zastánci volnéhu trhu to rozšiřují, až na tvzení, že jakékoliv umělá změna peněžní nabídky je má své negativní následky.

                  A tím se dostáváme k argumentu tlumení ekonomických aktivit:
                  Nechám mluvit experta Murraye Rothbarda (viz odkazovaný link, kde je to výborně vysvětleno http://www.mises.cz/literatura/duvody-pro-100-zlaty-dolar-58-kapitola-8-vyhrady-proti-100-zlatym-penezum-312.aspx)
                  „Tito ekonomové nedokázali plně pochopit velkou monetární lekci klasické ekonomie: že na množství peněz v ekonomice v zásadě nezáleží. Peníze plní svou funkci tím, že jsou prostředkem směny a jakákoliv změna v jejich množství se jednoduše projeví v kupní síle peněžní jednotky, tedy v množství jiného zboží, které za ní půjde koupit. Zvýšení peněžní zásoby tudíž povede pouze k tomu, že více peněžních jednotek bude plnit tutéž společenskou funkci, kterou před tím plnilo méně jednotek a kupní síla každé jednotky se tomu přizpůsobí. Z tohoto důvodu nepřináší zvyšování množství peněz, na rozdíl od všech ostatních komodit využívaných ať už ve výrobě nebo při spotřebě, žádný společenský prospěch.“

                  Už David Hume (http://cs.wikipedia.org/wiki/David_Hume#Kvantitativn.C3.AD_teorie_pen.C4.9Bz) ukázal, že peníze jsou téměř vždy neutrální. Což plně odpovídá zjištění Miltona Friedmana a dalších, že peníze jsou v dlouhém období neutrální.

                  Nechme mluvit opět Murraye Rothbarda:
                  „Tudíž nikdy neexistuje potřeba mít v ekonomice více peněz. Zvýšení peněžní zásoby pouze přinese prospěch jedné skupině na úkor skupiny jiné a, jak jsme viděli, toto se děje pokud vláda nebo banky zvyšují peněžní zásobu. K opravdovému „nedostatku? peněz v ekonomice nemůže nikdy dojít, protože samotný fakt, že na trhu bylo vybráno a užívalo se zlato jako peněžní komodita ukazuje, že ho existovalo dost, aby mohlo sloužit jako prostředek směny.“

                  Tím se dostáváme k dalšímu bodu: Problémy spojené s FIAT měnou. Ten největší a nejzákladnější již byl prezentován výše. Vydávání měny vede ke skrytému přesunu bohatství k těm, kteří s používají peníze nejdříve skrze znehodnocení měny. Přidejme k tomu cenovou a ekonomicko nestabilitu, morální hazard a v neposlední řadě i korupci.
                  Všech 15 pádných důvodů je uvedeno právě v překladu článku Rona Hery (http://zlato.toje.in/vnimani-penez.html)

                  Píšete:
                  „Vaše představy o tom, že krycí komoditu by určoval trh, vyvolávají úsměv. Tak obrovský chaos, jaký by nastal při položení otázky, „čím že to jsou mé peníze vlastně podloženy?“, si lze jen stěží představit. Dnes by vaše peníze měly hodnotu unce zlata a ráno by trh rozhodl, že už je to tuna kukuřice z letošní sklizně. Opravdu obludná představa, která v principu nemá daleko k tomu, že sice budeme používat peníze jako platidlo ale v podstatě budeme zase měnit vejce za králíky.“

                  Občas spíše Vaše představy o tom, by fungoval volný trh, vyvolávají úsměv.
                  Učástníci trhu si sami zvolí s s kým a s čím chtějí směnu uskutečňovat. Mohu mít jeden učet krytý zlatem. Druhý účet krytý stříbrem a s dalším účastníkem se mohohu dohodnout, že budu obchodovat např. pomocí standartizovaného kontraktů na obilí např. tunu pšenice.
                  Produkuji-li automobily mohu mít další účet např. v ropě a podávat auta přímo za ropu. Také mohu použít libovolnou kombinaci těchto možností, záleží jen na druhé straně, v čem bude platbu akceptovat.

                  A pak jsou tu vychytávky jako prodej nefinálních výrobků v rámci výrobního procesu s jistým diskountem tzv. real bill doctrine a další.

                  • Richard 01/09/2014 - 10:18 at 10:18

                    Budu reagovat jen na některé Vaše klíčové argumenty. Tak samozřejmě, že objem peněz v oběhu (nezaměňovat s emitovanými penězi) může v případě poklesu tohoto objemu dramaticky ztížit samotnou funkci many jako samotného platidla. Pokud větší část oběživa skončí v sejfech jako úspory, pak pro směnné účely může zbýt tak málo peněz, že ani seberychlejší oběh nezajistí jejich směnnou funkci. V takovém případě se vytvoří právě ničím nepodložené nové peníze ve formě neuhrazených pohledávek, které začnou nahrazovat nedostatečné množství komoditních peněz a jsme zase zpět u FIAT měny, která vzniká pouze jako příslib budoucího plnění. Jinými slovy nedostatek komoditní měny přirozeně povede samovolně ke vzniku alternativní toliko na důvěře založené měny. Samozřejmě že může nastat situace, kdy k nedostatku peněz nedojde, protože je všichni včas utratí a nebudou je hromadit ve formě úspor. Takový vývoj je ale nepravděpodobný a spoléhat na něj mi přijde nerozumné.
                    K vaší představě o možnosti krytí měny různými komoditami musím doplnit, že teoreticky je možné samozřejmě jakkoli komplikovaný systém. Dovedete si ale v praxi představit, jak se lidé rozhodují jestli za svůj nákup potravin zaplatit „ropnými“, „zlatými“, či „obilnými“ penězi. Nebo bude u každé cenovky každou vteřinu aktualizována cena zboží ve všech těchto „měnách“ v závislosti na vzájemných cenových relacích mezi zlatem, stříbrem a obilím? Věci je třeba domýšlet až do konce, nikoli pouze obhajovat komoditní měnu „za každou cenu“.
                    Kromě výše uvedeného by se každý držitel těchto peněz stal spekulantem na vývoj vzájemné cenové relace mezi těmito penězi, což mi přijde taky poněkud exotické. Lidé by pak zjistili, že mají v bance např. „ropné“ peníze uložené na např. 2% p.a. a během týdne by ropa oslabila o 10% oproti zlatu a obilí. Takový člověk by byl žil v obrovské nejistotě ohledně kupní síly jeho peněz. Proti tomuto by byl zhoubný vliv inflace na jeho úspory téměř směšný. Takový systém by byl pro uživatele velmi nestabilní a neatraktivní.
                    Rozhodně by pak nakonec tržně vyhrála nabídka administrativní (FIAT) měny, která by netrpěla uvedenými neduhy. Většina lidí totiž preferuje jistotu, před příležitostí výnosu na úkor podstoupení rizika. Pokud už někdo hledá výnos s podstoupením rizika, tak požaduje, aby se tak dělo v důsledku jeho vlastního rozhodnutí a jím zvoleným způsobem, nikoli automaticky ve vztahu k tomu, jaké platidlo si zvolí pro realizaci obchodních transakcí. Peníze musí být stabilní mírou hodnoty všeho zboží a služeb, nikoli volatilním odrazem relativních cen nějakých komodit. To jde proti smyslu a funkci peněz jako prostředku směny.

                    • xmart 06/09/2014 - 11:05 at 11:05

                      Jak již jsem psal výše spekulativnímu hromadění peněz v systému komoditních peněz již přirozeně brání poplatky za bezpečné uložení komodity. Poplatky mohou být také progresivní, což omezí spekulaci ještě více. Dále se to dá vylepšit i progresivní dědickou daní, který by odrazovala hromadit značné sumy peněz pro své potomky.

                      Místnímu využití doplňkových měn založených na důvěře bych se vůbec nebránil. Spíše bych to viděl jako přínos. Ať si každý zvolí za co chce směňovat zboží a služby.

                      Jinak máte pravdu, je velmi pravděpodobné, že většina lidí by měla účty v maximálně 3 nebo 4 měnách. S největší pravděpdodobností by to byla zlato, stříba a právě nějaká místní měna.

                      Lidé drží peněžní zůstatky právě proto, že žijeme v nepředvídatelném světě.
                      Také se obáváte vysoké volatility komoditní měny. Dnešní poměrně vysoká volatilita komodit je dáná převážně spekulací na komoditních trzích (nejčastěji trhy s futures). Kdyby se zakázal prodej nekrytých pozic na těchto trzích, volatilita by značně klesla. Dnes objem obchodů na trzích s futures přesahuje více než stonásobně objem podkladového aktiva u zlata a u stříbra se tento poměr odhaduje až na 1:250!

                      Naopak když se podíváme do historie je cena drahých kovů velice stabilní narozdíl od hodnoty papírové měny, která neustále klesá.

                      Píšete:“Proti tomuto by byl zhoubný vliv inflace na jeho úspory téměř směšný.“ Mě to tak nepřijde – uvažte, že jen za posledních 20 let se snížila kupní síla české koruny o 64 %!
                      A to je podle oficiální kreativně upravené inflace. V případě reálné inflace by to bylo ještě více.

                      Doporučuji pročíst si výborný článek (http://navolnenoze.cz/blog/pujcky-banky), který může přinést některé další souvislosti a hlavně na konci je spousta relevantních odkazů.

  6. Jan 06/08/2014 - 15:36 at 15:36

    V dnešní době žádná investice není výhodná. Možná tak zkusit kryptoměny, je ovšem dobré myslet na ochranu vašich vkladů.

  7. Petr Ježek 16/09/2014 - 18:10 at 18:10

    Primitivní jevové stránky ekonomiky se nejčastěji dostávají do učebnic. Jakoby budoucí ekonomové měli být slepí, hluší a neschopní analyzovat realitu v celé její složitosti. S inflací si navykli zacházet penězoměnci, přesněji, finančí ředitelé Zeměkoule sedící v ústředích centrálních bank a jejich globálních soukromých bankovně kapitálových aliancí. Cílování inflace je oblíbený nástroj měnové politiky, aniž by koho z centrálně bankovních plánovačů trklo to, že inflace ani deflace nemají nikdy stejné, či alespoň podobné příčiny. Málokomu jeho znalostní obzory dovolí na základě studia různých vědních oborů konstatovat, že růst popolace země společně s ubýváním snadno dostupných zdrojů (zvláště energetických) vede k poklesu investiční výnosnosti. Není náhodou, že poslední desetiletí zažilo eskalaci snah o mimořádné výnosy ve finančním sektoru a když ta bublina přirozeně praskla, hledá se totéž v ITC sektoru. Stačí se podívat na strukturu startupů a jejich kapitalizace – vše to jsou projekty, jejichž reálný dlouhodobý užitek je nanejvýše diskutabilní, ne-li od počátku bagatelní. K čemu jsou snadno odposlouchávané e-domácnosti? K čemu jsou RFID implantáty s potenciálem čísla vězně? K čemu jsou všechny ty finanční transakce na trzích, když je jimi kapitál redistribuován od stále menších ke stále větším hráčům? Kde jsou investice do reálné domácí produkce v objemu a kvalitě, která garantuje odbyt a nevelký, ale ve stabilní bezrizikové ekonomice dostatečný zisk? Proč se neustále uměle zvyšují ekonomická rizika, především ta nepojistitelná politická a vojenská? Cui bono? Víte to i Vy?

  8. Erik K 09/12/2014 - 00:03 at 00:03

    Zdravim,

    Petre, nejlepe receno. Proste jsme jeste porad na urovni zvirat. Nedokazeme se dostat pres sva ega a videt, ze cele to je totalne spatne a ze vlastne v nejhlubsi podstate by byla potreba vsechno zastavit na rok, zacit dava doporadku Zemi a pak bychom nakonec mozna i zistili, ze asi jine prace ani nebude a ze vlastne Mati Zem nam to vsechno vrati i sama. A kdyz ji nakonec dokazeme pomahat tak vse vrati i s urokama…musi zarmucovat divat se na nas z pozice moudrejsich bytosti. :/

  9. Rew 09/12/2014 - 10:01 at 10:01

    Z celej tejto siahodlhej diskusie, vrátane článku, mi vychádza jediný záver. „Odstreliť“ každého, kto bude propagovať ekonomiku ako vedu. Celá táto tzv. veda má iba jediný cieľ, okradnúť tých najslabších a priniesť zisky najsilnejším. No a problémom celého je to, že najslabší s najsilnejšími sedia na spoločnom konári, ktorý táto tzv. veda – presnejšie pseudoveda, usilovne píli. A už len dodám, že konár sa nachádza nad bezodnou priepasťou.
    Technicky a technologicky sa ľudstvo dostalo skoro na „úroveň hviezd“, ale spoločensky sme nepokročili ani o centimeter od opice, čo spadla zo stromu na zem. Pritom sa už viac ako päťtisíc rokov stále snažíme zakladať civilizácie, spoločenstvá a pod., no stále bez úspechu. Vždy všetko skončí na základnej ľudskej vlastnosti – chamtivosti. Aj pseudoveda, o ktorej je reč, nie je nič iné len mierne sofistikovaná a modifikovaná chamtivosť., resp. jej výstupy a výsledky riadi.

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Červen 2016
Po Út St Čt So Ne
« Kvě    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930  

Publikace jednotlivých redaktorů nemusí být vždy v souladu s názorem redakce.

Všechna práva vyhrazena ©Skutečnosti
IC: 01255355

Hledáme nové redaktory

Jestliže Vás baví psát články a zároveň disponujete znalostmi některého z našich segmentů, budeme rádi, když nás kontaktujete na adresu redakce@skutecnosti.cz
Možná hledáme právě Vás!

V případě zájmu o nabídku inzerce nás kontaktujte na totožný e-mail.

Top