Kdo popustí kalhoty dříve – Cowboy z USA, nebo Samurai z KLDR?

Kdo popustí kalhoty dříve – Cowboy z USA, nebo Samurai z KLDR?

Kim Jong Un vyprovokoval Donalda Trumpa k nepříčetnosti a zatlačil ho do rohu.

Donald Trump se svojí nepromyšlenou rétorikou dostal do úzkých. Ale jak z toho ven? A jak si zajistit oboustranně seriozní výstup z této nepříjemné situace bez ztráty image?

USA začíná být pomalu ale jistě zatlačována do úzkých. Kde jsou ty doby kdy byly na světě pouze dvě velmoci které vlastnily nukleární zbraně, které držely svět v kalkulovatelné rovnováze. Ta se projevovala formou studené války a s výjimkou kubánské krize nehrozilo nebezpečí přímého střetu. Obě velmoci měly strach jeden z druhého a dodržovaly vůči sobě nutnou dávku respektu. Čas od času docházelo pouze k určitým provokacím, ty ale měli za účel protivníka jenom otestovat a zjistit jeho schopnosti. (sestřel U2)

V 70-tých letech a dál docházelo ale, za podivné a účinné pomoci USA, k nukleárnímu vyzbrojování jiných států jako Izraele a Pákistánu. Čína obdržela technologii z Ruska. Díky neustálým pohraničním sporům se přidala později i Indie. Díky jednomu vědci z Pákistánu se poté dostaly nukleární technologie i do států s pochybnou existencí. Náhle chtěl mít každý nukleární výzbroj. USA tento vývoj totálně zaspala a když se probudila bylo už pozdě. Embarga na Irán a arabské státy přišly příliš pozdě. Část těchto států pak pomáhala technologie a materiál exportovat do KLDR. Zoufalá snaha omezit toto nukleární zbrojení vedlo USA k takovým restriktivním opatřením že z toho státy v Asii, Africe a na blízkém východě dostaly bolesti hlavy. Současně začalo docházet k nárůstu mezinárodního terorismu. Tím vším byla USA zmatená a KLDR v klidu a po pěšině zbrojila za tiché podpory a akceptance Číny a Ruska. To bylo také zcela v pořádku po amerických chaotických válečných akcích v Jugoslávii, Afghanistánu, Libyi, Iráku apod. Rusko společně s Čínou došlo k názoru že se těm Amíkům nedá věřit a že je na čase aby dostali lekci. K té také právě dnes došlo.

Proč se Američanům a jejich válečným jestřábům nedá věřit?

V roce 1959 navštívil USA Nikita Sergejevič Chruščov a projel vlakem šest zemských států a všude byl bouřlivě vítán desítkami tisíc diváků jako popová hvězda. Současně vystoupil na zasedání UN v New Yorku a nabídl USA během čtyřech let totální odzbrojení. Na konci návštěvy se sešel s prezidentem Eisenhowerem. Od té doby se mluvilo o „Duchu z Camp David“ Za dva dny odletěl do Pekingu kde referoval o vynikajících rozhovorech a velkém porozumění ze strany USA. Tento referát přenášela americká média celostátně. Následovala vlna přátelských gest vysílaná do USA přes Radio Moskva. Při 42-letém výročí říjnové revoluce se na Rudém náměstí neprojížděla vysoce vyzbrojená armáda, ale převažovaly civilní sbory. https://www.youtube.com/watch?v=i3CUV556Heg

Potom následoval proplach mozku prezidenta Eisenhowera válečnými štváči typu dnešního senátora McCaina a porušení dohody ze strany USA vysláním špionážního letadla U2 nad území SSSR, které bylo k šoku USA sestřeleno. Na summitu v Paříži nebyl Eisenhower schopen incident vysvětlit a Chruščov odjel ještě před zahájením rozhovorů. Následovalo umístnění raket v Turecku a  k dramatickému výstupu Nikity Chruščeva na plénu UN, kde v rozčilení mlátil botou do řečnického pultu. Touto reakcí chtěl upozornit jak se ho tato zrada osobně dotkla. Teprve potom došlo ke krizi na Kubě, která byla ukončena kompromisem.

USA stáhla rakety z Turecka a Rusko z Kuby. V žádném případě ale nenese vinu na celém politickém problému Rusko ale USA která neměla na odzbrojení nikdy ten nejmenší zájem.

Následovalo mnoho dalších sporných akcí ze strany USA které dokazují, že Američané umí války začít, neumí je dokončit a že na ně není spolehnutí. Zde zmíním Vietnam a Koreu – i když bych měl Koreu umístnit na prvním místě. Jedná se o v USA zapomenutou válku, protože Vietnam u Američanů svojí důležitostí převažuje. Korea byla pro USA ale tím samým peklem jako Vietnam. V Koreji shodila US-armáda víc napalmu a konvenčních bomb než za celou válku proti Hitlerovi v Evropě. A to Korea a potažmo Kim Jong Un nezapomíná. A způsob jakým vyprovokovala USA války v Afghanistánu a Iráku jsou nám známé dostatečně.

Za zmínku by stálo možná zmínit ještě jeden velký podraz ze strany USA. Když se setkal US-prezident Ronald Regan na Islandu s Gorbačovem, tak šlo o tzv. strategický kosmický obranný štít. Je prokázáno že se jednalo ze strany Regana o bluff. Gorbačov neměl z finančních důvodů zájem začít s vývojem toho samého systému a proto spustil na Islandu kalhoty až na zem a nabídl Reaganovi také totální odzbrojení nukleárních systémů. Regan si s Gorbačovem rozuměli a na tomto řešení se srdečně dohodli. Po návratu do Washingtonu se stalo stejně jak Eisenhowerovi. Z dohody nic nebude – rozhodli jestřábové a mocný zbrojní průmysl.

Vrátíme se tedy opět ke Kim Jong Un

 Když pročítám nekvalifikované komentáře hospodských a kavárenských povalečů na IT-fórech tak jsem z degenerované velké části českého národa zcela znechucen. Jsou to ti, kteří vítají podél dálnic americkou armádu při jejich průjezdu naší republikou. Nemají ani potuchy o historických skutečnostech a souvislostech. Vyjadřují se na propagandou zapáchající články českých médií bez rozmyslu a s absolutním diletantismem. Oni věří fakenews státních televizí a rozhlasu, kdy jediným nepřítelem je Rusko s Putinem a dnes i KLDR s Kimem o kterém vůbec nic neví. Kim Jong Un je vysoce inteligentní člověk, vystudovaný ve Švýcarsku, mluvící plyně německy a anglicky. I když je mladý tak mu jistě neuteklo jak nebezpečné je s USA spolupracovat – byl by to vlastně začátek jeho konce. A jak skončili ostatní „intimní přátelé USA“ je konečně veřejně známo. Proto se tedy nehodlá svého cíle vzdát a je to právo každého státu si do vnitřních záležitostí nenechat „kecat“. Když půjdeme do detailu tak má stát i právo na nukleární vyzbroj. Zda je to tak správně nebo ne zůstává pochopitelně napínavou otázkou. Když to tak je ale možné u výše zmíněných států tak nevidím po právní stránce problém ani v případě KLDR.

A nyní zpět k Donaldu Trampovi. USA měla už jednou za prezidenta veselého cowboye – Ronalda Regana. Ten se proslavil mnoha humornými verbálními nesmysly. Amerika se právě v aktuálním případu KLDR degradovala z cowboye Ronalda na ober-cowboye Donalda (Ducka). Prostě si Donald spletl KLDR s filiálkou McDonalda. Jednoduše plácl bez přemýšlení „A“ aniž by pomyslel na „B“. Asi se neporadil s odborníky, kteří by ho upozornili na skutečnost, že Kim Jong Un má v rukávě eso které se nedá přebít – město Seul (10 mio. obyvatel) ve vzdálenosti pouhých 80 km od severní Koreje. A tam může Kim střílet i prakem. Donald se tedy vmanévroval do situace kdy musí říct „B“. Ale co má být „B“? Atomová bomba, konvenční bombardování? Nebo bude ochoten spustit kalhoty jako Gorbačov na Islandu, nebo Chruščov v New Yorku v roce 1959? Nebo se snad omluví za nediplomatickou artikulaci s tím že to tak nemyslel, protože není zkušeným politikem? Další napínavá otázka která by nás měla zaměstnávat alespoň v tom rozsahu, zda světu nevládnou nekalkulovatelné osobnosti ze kterých jde strach.

Facit: Tímto článkem komentuji pouze historické souvislosti s aktuálním stavem případu KLDR. Jde mi o to aby čtenář pochopil velkoryse jednání Kim Jong Una vůči USA. To že hodlá být Čína v případě KLDR neutrální svědčí o skutečnosti že ani ona si nepřeje přepustit ochrannou zónu severní Koreje Americe – zrovna tak jako nehodlá přepustit Rusko Ukrajinu do rukou militaristů z NATO a Pentagonu. A USA můžu dát jednu dobrou radu – ruce pryč od KLDR a Ukrajiny. Pak bude zase klid a mír – alespoň v těchto dvou regionech.

Copyright by Skutecnosti.cz

 

 

 

 

 


O autorovi

Další články

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top