Ještě, že toho Klause máme

Jeden by si myslel, že se konečně budeme mít líp. Tedy, pardon, jsme v Čechách. Účastníme se ekonomického experimentu ve styly chemikáře z Marečku podejte mi pero. „A nyní se přesvědčíme, zda je přítomen Zdravý rozum!“

Ne, určitě bych si nedovolil zesměšňovat klasiku pro nic za nic. To opravdu ne. Jsem podnikatel, OSVČ, nebo chcete-li živnostník. Za první republiky mělo to slovo váhu. Ti, kdo měli odvahu podnikat, ať už to bylo v jakémkoli oboru, byli všeobecně váženi. Nejen spokojenými zákazníky, ale především státem. Právě zmiňovaný stát, tenkrát ČSR, moc dobře věděl, že bez těch drobných živnostníků by byl takříkajíc v pr… No zkrátka v háji. Představa, že by všichni do jednoho zkrachovali, naháněla kopřivku nejen tehdejšímu ministru financí, ale potažmo i celé vládě. Kde by na to asi vzali?! Kolik by se naráz objevilo nezaměstnaných, kolik hladových krků?

Pak přišla válka. Dokonce i tehdy stál náš stát na těchhle živnostníčcích. Jinak by se dávno položil. Po válce přišel bolševik, a všechny nasypal do jednoho pytle. Rozemlel auta s krávama, jako by se nechumelilo. Zkrátka všechno znárodnil. Lidé ohnuli hřbet, a pomalu si začali zvykat na tyhle pokřivený pořádky. A když už téměř ryli hubou zemi, pustila jim žilou roztomilá měnová reforma. Ti, kdo měli ještě nějaké úspory z minula, s nimi mohli akorát tak zatopit v kamnech.

Roku 1989 se mnozí z předválečných živnostníků nedožili. Ti, kdo měli štěstí, dostali v rámci restitucí něco zpátky. Zchátralé baráky, zanedbané pozemky, zámky, kde po léta bez oprav hospodařilo JZD nebo armáda. Byli mezi námi i šťastlivci, kteří na tom vydělali. Jeden Ital dostal hrad Kost, Rakušák Hlubokou a Orlík, a jeden statečný Čech dokonce Lucernu. Komunistický stát byl sice barbar, ale ne takový, aby kašlal na ty největší památky.

Pár let tu ještě zůstávala naděje, že se budeme mít líp. Dokonce možná líp než před válkou, kdy československý stát byl pro svět pojmem. Přesto se našli šťouralové, třeba Karel Kryl, kteří listopad 1989 označili za podvod a divadlo. Jenže, jak praví klasik: Lid chce být klamán!

Máme tu nový rok 2013, a s ním další zvyšování daní. Třeba DPH. Jedno procento navrch by našinec ještě snesl, i když už pomalu není kde brát. K tomu trochu podusíme živnostníky. Sociální a zdravotní pojištění, hup nahoru! To kdyby si náhodou chtěli vyskakovat.

Většina Čechů už nadobro vystřízlivěla z revoluce, a zjistila, k bohatství se dá dojít nejen prací, ale především zlodějinou. Za ukradenou tisícovku se zavírá, za prošustrované či ulité miliardy se chválí, a roztomilí kravaťáci se v televizi plácají po zádech, jak jim to skvěle šlape.

Ve světě miliard se ztrácí rozdíl mezi podnikáním a čachrováním. A náš ministr financí nelétá tak vysoko, aby všechno rozkryl. Možná by mohl, ale zřejmě si nechce spálit křídla jako bájný Ikaros.

Podpora podnikání je ta tam, a podpora rodin? Možná jen těch, co v životě nemakaly, a dávky se jim počítají z průměrné mzdy. Kdybych to býval tenkrát věděl, dal bych si po těch několika školách velký pozor, abych se neposkvrnil prací.

Něco je špatně. Nejen u nás, ale i v Evropě. Levice křičí jako lev, ale řešení? Nemáme, zeptejte se příští týden. Jak to řekl prezident v Novoročním projevu: Lidé jsou otrávení a apatyčtí. Ano, třeba i z výsledků jeho divokých experimentů, blahé paměti. A tak nám aspoň pustil na svobodu zlodějíčky. Budeme je zase honit jako za Havla, a na chvíli zapomeneme na podstatné věci. Ještě, že toho Klause máme.

 


O autorovi

Další články

1 komentář

  1. Žaneta Mrlinová 02/01/2013 - 15:44 at 15:44

    Aneb slovy jiného klasika: Kam jsme to dopracovali, to víme všichni, ale teď – jak z toho ven????

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top