Blíží se 100 let od osamostatnění naší země

Blíží se 100 let od osamostatnění naší země

T. G. Masaryk, prezident osvoboditel, se zasloužil o vznik samostatného státu Čechů a Slováků. Za oněch zatím 98. let si naše země prošla poměrně bouřlivým vývojem, který zdá se hned tak neskončí. Co nás čeká v magickém roce 2018?

Vývoj naší samostatné země připomíná sinusoidu, kdy ke zvratům docházelo zpravidla ve výročních letech země, nebo těsně před případně po. Poměrně záhy po vzniku samostatného Československa se ani naše mladá demokracie nevyhnula velké hospodářské krizi. I když dopady u nás byly řádově menší než v sousedním, 1 sv. válkou totálně zruinovaném a předluženém Německu, i u nás nebyla situace zrovna růžová. Inflace, podobně jako nezaměstnanost, vylétly k nebesům. Dodnes slýchávám zejména od některých dříve narozených, žijících dodnes v „pohádce“ zvané komunismus, jak při jedné z velkých demonstrací nechal Masaryk střílet do dělníků. To už se ale rychle blížíme do roku Mnichovské zrady.

Mnichov 1938, první významný zlom v historii samostatného Československa. Dalo by se říci moc hezký dárek k 20. výročí mladé demokracie. Dodnes je tento moment jakým si vředem v naší historii. Dr. Beneš je démonizován. Srazil prý tehdy zemi na kolena bez jediného výstřelu. Dnes je tedy bohužel asi většinou národa odsuzován na zlomení páteře národa. Pokud by se ale nezachoval právě tak, jak se zachoval, dnes by již nejspíše žádný Český národ neexistoval a Beneš by byl nazýván masovým vrahem. Ve chvíli kdy všichni spojenci dali od nás ruce pryč, včetně Polska a Slovensko rychle pod Tisovým vedením vyhlásilo nejprve autonomii, později se jako Slovenský štát stalo Hitlerovým spojencem, zbytek naší země tedy v ten okamžik byl naprosto ze všech stran obklíčen nepřáteli, nebo těmi co nás hodili přes palubu. Jak se po vstupu Německých vojsk zachoval hrdinný Benešův odpůrce, plukovník Moravec, snad nemusím připomínat.



Únor 1948 se stal dalším, ne zrovna slavným milníkem, tehdy už po 2 sv. válce opět spojeného Československa. V hlavní roli tehdy stál opět už značně zdravotně podlomený Edvard Beneš. I tehdy se zachoval jako diplomat a zabránil tak dalšímu možnému krveprolití. Dal průchod přání většiny národa, jakkoli se nám to dnes nemusí líbit. Komunisté se k moci dostali díky většinovému přání národa a díky zbrklosti a nejednotnosti demokratických stran. Následovalo 10 let té nejtvrdší a nejkrutější diktatury v novodobých dějinách samostatného Československa. Tuto nejtemnější dobu v 60. letech vystřídal nástup jakéhosi komunismu s lidskou tváří, ze kterého nás v srpnu 1968 „osvobodila“ vojska spřátelených armád Varšavské smlouvy. Rumuni ale například měli rozum a vpádu do naší vlasti se nezúčastnili. Nastalé období Husákovi normalizace, bylo v roce 1977 trochu narušeno založením iniciativy Charta 77, jejíž signatáři se v listopadu 1989 stali vůdčí silou demokratizačních změn v ČSSR.

Máme tedy za sebou na zvraty poměrně bohatou historii a před sebou určitě neméně zajímavou budoucnost. Rychle se blíží pro náš národ magický rok 2018. Čeká nás snad další velký zvrat? Odstartují jej snad prezidentské volby v roce 2018, nebo již ty parlamentní v příštím roce. Nebo nám na dveře klepe nová revoluce / evoluce? Mohou nás snad čekat i mnohem větší změny, které nebudou až tak závislé na dění u nás doma? Neskončí to nakonec pouze výměnou jednoho rozpustilého prokremelsky umanutého hradního pána? No ani to by nebyla změna zrovna marná,co myslíte?

 




O autorovi

Další články

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top