Alzheimerova choroba nastupuje nenápadně, ale po celém světě se rozpíná rychle

Z více než stovky forem demence je Alzheimerova choroba tou nejrozšířenější. Příčiny nemoci ještě stále nebyly objasněny, současná medicína zatím bohužel nezná ani účinnou léčbu. Jedinou cestou, jak se onemocnění postavit, je závod s časem, tedy co nejvčasnější diagnóza, pokud možno v počátečním stádiu nemoci, a snaha o zpomalení jejího progresu. Největší díl péče o lidi trpící Alzheimerovou chorobou nebo jiným druhem demence spočívá v ovládnutí technik ke zkvalitnění života a poskytnutí odborného zázemí a adekvátní podpory, spíše než léčba. I tak nebo možná právě proto přesahují světové roční náklady na tuto nemoc astronomické částky.

Demence ve statistikách

V současnosti se odhaduje počet nemocných na téměř 50 milionů po celém světě a jen za minulý rok celkové číslo skokově narostlo o 10 milionů, což v přepočtu znamená každé tři vteřiny nový případ. V samotné České republice se za uplynulých 10 let výskyt Alzheimerovy choroby zvedl až o 50 %. Mezinárodní federace pro Alzheimerovu chorobu (ADI) očekává každých 20 let až zdvojnásobení celosvětového výskytu. V roce 2030 se při stávajícím trendu předpokládá výskyt asi 75 milionu nemocných, v roce 2050 pak až 132 milionu. Studie současně ukazují, že odhaleno je po celém světě asi jen 20 – 30 % případů, což znamená, že až u dvou třetin případů nebyla nemoc ani oficiálně diagnostikována (v Indii až 90 %).

Nikdo není imunní

Onemocnění zasahuje zejména populaci nad 65 let, ale čím dál častěji se projevuje i u lidí v produktivním věku. Větší podíl v celkových počtech představují ženy.

„Světovému trendu odpovídá i neustále rostoucí poptávka po službách našich zařízení. Nemoc se již dávno netýká jen starých lidí, pacientů z mladší věkové skupiny v posledních letech přibývá. Nejmladší klientkou, kterou jsme měli v našem zařízení, byla teprve sedmatřicetiletá lékařka,“ upozorňuje ředitelka a zakladatelka skupiny zařízení Alzheimercentrum Jaroslava Jůzová.

Jak vidíme, onemocnění se týká i osob s vyšším vzděláním či vyšší kvalifikací, i když výzkumy naznačují, že delší studium (nad 16 let věku) pravděpodobnost onemocnění v pozdějších letech může naopak snižovat. Co přesně nemoc způsobuje však současná věda neví. Mezi rizikové faktory patří samozřejmě jednak ty, jenž nelze z naší strany ovlivnit, jako je stárnutí, pohlaví , genetické zatížení, zdravotní stav či fyzické dispozice, ale současně i takové, jenž jsme schopni mít pod kontrolou, a tudíž je můžeme změnit. Sem spadají rozhodnutí ohledně našeho životního stylu.  

Závod s časem

Předpokladem boje s Alzheimerovou chorobou je především její včasné odhalení, medicína totiž nemoc prozatím neumí vyléčit, ale pouze zpomalit. Získaný čas pak může nemocnému i jeho rodině pomoci se se situací snáze vypořádat a zároveň poskytnout prostor k učinění zásadních životní rozhodnutí či přijetí nutných opatření pro pozdější stádia.

Léky i speciální terapie umí život prodloužit a zlepšit jeho kvalitu. Žít s nemocí při správné péči je možné až dvanáct let, přechod z jednoho stádia do druhého je pozvolný. Bohužel ne vždy je Alzheimerova choroba diagnostikována již v prvním stádiu, příznaky bývají okolím často bagatelizovány a přisuzovány například stresu nebo únavě. Aby bylo možné zajistit nemocným co nejkvalitnější a nejdůstojnější zbytek života, je nutné, aby veřejnost věděla, jak přesně se Alzheimerova choroba projevuje a že se zdaleka neomezuje jen na typické zapomínání,“ vysvětluje Jaroslava Jůzová.

 

Odhalte příznaky včas

Kromě zmíněných poruch paměti, zejména té krátkodobé je třeba si všímat například problémů s výkonem běžných domácích úkolů, případných poruch řeči nebo plynulého vyjadřování. Člověk trpící touto chorobou se zničehonic hůře orientuje a může se cítit ztracený i na dosud důvěrně známých místech. Je pro něj obtížnější se rozhodnout, udělat si jasný úsudek či přemýšlet a vyjadřovat se v abstraktních pojmech. Začíná například ukládat věci na jiná, třeba i neobvyklá místa a takové běžné činnosti jako oblékání se zdají být problematické. V důsledku rozvíjející se nemoci dochází ke změnám osobnosti člověka a jeho nálad. Je příznačné, že se nemocný v reakci na změny, které na sobě pociťuje a nerozumí jim, rozčiluje, je úzkostný či se začíná uzavírat do sebe. Může dokonce ztratit zájem o své koníčky nebo dokonce zaměstnání, které bylo donedávna smyslem jeho života. Přestává být iniciativní v různých oblastech svého života.

 

Péče o nemocného

V domácím prostředí je péče o nemocného vysoce náročná a nejedná se jen o náklady finanční, ale také o energii, čas a emoční vypětí pečujících. Psychické změny osobnosti, které nemoc provázejí, jako agresivita, úzkost, deprese a uzavírání se před vnějším světem spolu se ztrátou schopnosti samostatného fungování nabourávají rodinné vztahy a soužití s pacientem je pro neodborně vyškoleného pečujícího velmi složité až vyčerpávající. Postižený zpravidla dramaticky ubývá na váze, protože nemůže polykat, trpí inkontinencí, vyhasínají u něj všechny návyky i komunikace a v neposlední řadě přestává být mobilní. Umístění do specializovaného zařízení je tudíž logickým krokem. Ač se to na první pohled nezdá, zlepší se tím kvalita života jak pacienta, tak samotné rodiny. Zázemí s 24-hodinovou specializovanou, hlavně ošetřovatelskou péčí, včetně různých druhů terapií a aktivit pomáhá nemoc zpomalovat a nemocní mají možnost prožívat důstojnější stáří i v období nemoci.  

„Většina našich klientů se nachází ve třetí, nejtěžší fázi nemoci, kdy je pro příbuzné již téměř nemožné o blízkého pečovat doma. Pro ty, kteří mohou ještě zůstat v domácí péči, máme k dispozici i stacionáře a poradny, ve kterých se mohou jejich blízcí poradit ohledně všech aspektů péče o nemocného,“ dodává Jaroslava Jůzová.

 

Náklady na péči

Péče o nemocného je velmi nákladná, v západních zemích vychází v přepočtu na jednoho klienta na 45 000 Kč měsíčně. Celkové světově vynaložené náklady na péči o pacienty s demencí se odhadují na 818 miliard amerických dolarů, což zahrnuje i neformální péči poskytovanou například rodinou. Z toho lékařské náklady tvoří asi 20 % a sociální sektor pokrývá přibližně 40 % těchto celkových nákladů. Pokud by Demence byla zemí, umístila by se na 18. místě mezi světovými ekonomikami. Její roční náklady převyšují tržní hodnotu takových společností jako je třeba Apple nebo Google.

Má-li se péče o nemocné Alzheimerovou chorobou dostat na dostatečnou odbornou úroveň i u nás, nebudou náklady na péči o pacienta nižší ani v České republice. Málokdo si uvědomuje, že se poskytování péče o takového pacienta neomezuje pouze na sociální oblast, ale vyžaduje optimální nepřetržitou péči zdravotnického personálu, psychologů a terapeutů. Na to bohužel důchod osoby ani spolu se státním příspěvkem na péči, pokud je vůbec přiznán, většinou nedosahuje.


O autorovi

Další články

1 komentář

  1. Alfred Ogar 14/05/2017 - 14:16 at 14:16

    Nutno dodat že my jsme nedobrovolně platili sociální pojištění, a to dvakrát jednou s hrubé mzdy a jednou ze super hrubé mzdy. Přesto že jsme se takto finančně pojistili na stáří, tak se stále uvažuje o tom že jako rodina se bude starat o své nemocné. Tak potom nač jsme vlastně byli okradeni tímto státem o plody své práce, jako falešná záminka sociální pojištění. V demokratické zemi neexistuje aby sveprávnému občanovi byly vnucovány třeba i zákonem komu má platit a kolik. Neexistuje aby násilím platil nemocenské pojištění, důchodové pojištění, sociální pojištění. To si každý dovede ze super hrubé mzdy odložit a zaplatit tehdy kdy je potřeba. Každopádně by mělo skončit, aby každý doktor na náš úkor byl hmotně zabezpečený, budeme platit jen ty dobré a ostatní ať jdou k lopatě. Taktéž budeme platit jen starobinci který za to stojí. Když mají plnou hubu naši vládní představitelé “ demokracie a lidských práv“ tak to patří mezi demokracii jako první, aby občan rozhodoval svobodně o své životě a své mzdě. Nepotřebujeme být okrádáni na každé kroku státem, jde totiž o značné částky které se bliži u každého s nás k šesti a více milionum, srovnejte si jen super hrubou mzdu s hrubou mzdou. To Vám je ukradeno státem každý měsíc na tak zvané nemocenské a sociální pojištění. Odměnou jsou drzé sestry a neschopní lékaři kteří Vás jen přeposílají k dalšímu neschopnému doktorovi a pomoc v nedohlednu Dále jsou to komise ne sociálce které posuzují zda s vašich peněz dostanete drobeček nebo nic, většinou je to nic.Na stáři si dovedeme spořit sami, pokud je z čeho a také by skončily věčné starosti, jak nám spočítali důchod, kolik si odložíš a kde tolik máš. Pak je těžké stáří s čímkoliv ne jen s alzheimrem.

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top