A co takhle atomovou bombičku, pane Stoltenberg?

A co takhle atomovou bombičku, pane Stoltenberg?

Tak Rusové nás chtějí zase schlamstnout. Já si tím sice nejsem jist, ale mnozí, kteří se  pokládají za samozvaně odborníky, to tvrdí.

Tož, proč jim nevěřit. Vypadá to sice tak, že s Moskvou v tomto ohledu moc nekomunikují, prý není proč, jsou přeci počítačové systémy, které přesně vědí, co si takový ruský občan myslí. A ten údajně nemá nic jiného na práci, než zase chystat nějakou tu malou, větší a možná i největší válku.

Moc se mi to sice nelíbí, mám důležitější věci v plánu, ale pokud tomu tak je, tak bychom to měli nějak rychle vyřešit. Ony ty „diplomatické“ tahanice stejně nikdy nikam nevedou. Jen se podívejme na tu poslední studenou válku. Skončilo to úplným fiaskem. Dodnes nevíme kdo vyhrál, neřkuli prohrál. Vím jen, že si obyvatelé uprostřed Evropy pořádně oddychli, když ty hloupé a silácké politické tahanice konečně přestaly.

Bohužel jsme tím asi přišli o další životní zkušenost být zase obětním beránkem. Zase dát k dispozici pole a města a vlastní životy těm, kteří mají tu neustálou touhu si navzájem dokazovat kdo je silnější. A také hloupější. V podstatě jde vždy o to druhé. Takže problém je v tom nějak zjistit, alespoň z našeho pohledu, na které straně je více hlupáků.

Jako malý a bezpředmětný nárůdek uprostřed Evropy bychom to měli vědět. Myslím si alespoň. Chceme přeci přežít. Zároveň však nechceme být uprostřed křížové palby. To je však úplně zbytečná obava, protože v plánech těch mocných se na nás pohlíží jako na několik stovek čtverečních kilometrů území, která je možno užít dle válečné potřeby.

Ptát se zde žijících je považováno také za zcela formální. Prý všichni za pár dolarů uděláme vždy to, co se po nás žádá. Za rubly to dělat nemůžeme, ten kurz je opravdu velmi špatný. To už také někdo zařídil. Prostě se snížila cena za ropu. Jen tak, z ničeho nic. Je opravdu velmi zajímavé, že ani „ekonomičtí“ odborníci neznají důvod.



Jenom si říkám, že celé to studené válčení bude asi trvat, může se táhnout zase léta. To je ostatně pro mnohé důležité, protože se na takové hrozivé situaci dají vydělat miliardy. Pochopitelně dolarů. A mně štve, že já z toho nic nemám. Ostatně ptal jsem se sousedů, ti to vidí stejně. Prostě kde nic tu nic pro českého občana.

Proto si myslím, co takhle taková malá atomová bombička. To by se možná vše naráz vyřešilo. Hlavně bychom se nemuseli zabývat tím ostatním. Však víte. Migranti, Ukrajina, Sýrie a co já vím co ještě. Prostě takový atomární výbuch by vše vyřešil. A naráz. A vůbec bychom se nemuseli starat o to, kdo ten dnešní chaos zavinil.

Prostě zničíme Rusko a možná i nás  a bude pokoj. Ode všeho. Ať už to konečně máme za sebou. Problém vidím jen v tom, že i tu největší katastrofu přeci jenom vždy přežiji nějací hlupáci a ti to vždy zkouší znovu a znovu. Tedy to vlastní přežití. Naše ne, to dá rozum. My jsme jenom ti otravní pěšáci. Držet hubu a krok, to nám přísluší.

Nevím jak vy, ale já nemá touhu si hrát třeba na Napoleona, Hitlera a jim podobné. Oba měli zálusk na Rusko a jak to dopadlo si snad ještě pamatujeme. Teď se zase hlásí nějaký pan Stoltenberg. Zná ho vůbec někdo? Prý šéfuje tomu spolku co se nazývá NATO. A prý k němu také patříme. Nu, proč ne. Není špatné mít kamarády, ale ještě horší je mít špatné kamarády.

Možná, že by neškodilo, kdyby mu někdo dal přes papulu. Nějak si jí moc otvírá a to ještě si troufá mluvit za nás všechny. To tedy rád nemám. Nemohu si vzpomenout, že by se mne na něco ptal. Ale možná, že mi uniklo, že třeba napsal také nějakou tu knihu, kde by se jeden dočetl, co má vlastně v úmyslu. Tedy s těmi, kteří nepatří k jeho rase. To Adolf ji alespoň napsal a pak se všichni vymlouvali, že ji nečetli a že za nic nemůžou.

Tedy, to by se nám podruhé v historii stát nemělo.




O autorovi

Michal Kotyk

Toulal jsem se trochu po světě. Ani sám nevím, zda jsem to chtěl, či ne. Ale oči jsem měl vždy otevřené a zvědavé. V ruce často kameru anebo mikrofon. Poznal jsme mnoho zemí, ale byl to lid Izraele, který mne poučil o životě jako takovém. Naučil jsem se respektovat, že každý má svou pravdu a že tolerance je vzácná vlastnost. Je to už 65 let co se koukám kolem sebe, ale jen polovinu toho času jsem pobyl v Česku. Prožil jsem dobré i zlé. Neztěžuji si. Byla to ta nejlepší škola života. A protože se mnohé mnou prožité dotklo i dotýká jiných, rozhodl jsem se podělit o mé poznání a vše sepsal v knize "Můj černobílý svět" s nezbytným podtitulkem: "aneb co se do zpráv nikdy nedostalo".

Další články

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Květen 2016
Po Út St Čt So Ne
« Dub    
 1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031  

Publikace jednotlivých redaktorů nemusí být vždy v souladu s názorem redakce.

Všechna práva vyhrazena ©Skutečnosti
IC: 01255355

Hledáme nové redaktory

Jestliže Vás baví psát články a zároveň disponujete znalostmi některého z našich segmentů, budeme rádi, když nás kontaktujete na adresu redakce@skutecnosti.cz
Možná hledáme právě Vás!

V případě zájmu o nabídku inzerce nás kontaktujte na totožný e-mail.

Top