A co budeme dělat, když to Angela zvládne?

A co budeme dělat, když to Angela zvládne?

Život mne naučil počítat vždy s tou horší alternativou. Podle současného mediálního světa a povědomí veřejnosti padla německá kancléřka na nos a přináší zkázu.

Není divu, že já to vidím jinak. Spíše bych řekl, že se jí dostalo varování. Přes palubu ji neházím, protože v minulosti již mnohokrát dokázala, že dobře ví, co to je politický kompromis. A ten je, ať se to všem extrémistům líbí či nelíbí, základ nejen úspěšné, ale i prospěšné politiky. Přes veškerá osočování a kritiku je to pragmatická politička, již vzhledem ke vzdělání v přírodních vědách.

Pokládám proto za více jak pokrytecké ji „pohřbívat“. Protože, když se na to vše jeden dívá s trochou chladné úvahy, bude zase na ní, aby vše vyřešila a dala do pořádku. Bylo tomu tak v minulosti a není důvodu se domnívat, že by tomu v budoucnosti mělo být jinak. Ono totiž i těm všem jejím kritikům nic jiného nezbývá.

Pochopitelně, že ani ve snu nepomýšlejí, že by to veřejně přiznali. A u nás v Česku tomu není jinak. Když si přiznáme naši hospodářskou a v podstatě i politickou závislost, tak bychom měli spíše doufat, že všechna ta kritická slova z naší strany, která jsou mnohdy spíše urážkou, nebudou brána v Berlíne vážně.

Ano, Německo má problém. O tom není sporu. Ale problémy je nutno řešit, a ne bojovat o to, kdo je dokáže lépe mediálně formulovat a prodat. Dobrým krokem by bylo si uvědomit, že my žádné takové problémy nemáme. Jenom se domníváme, že bychom je mohli mít. Neohrožují nás ani uprchlíci a ani Islám. Občas se chováme, tak, že to vypadá, že je nám líto, že nás nikdo neohrožuje.

Jsem tomu rád, že nejsme v přímém ohrožení. Zatím totiž nic nenasvědčuje tomu, že bychom byli schopni podobnou situaci pragmaticky řešit. Mnohé ani není v našich silách. Spíše se vyžíváme v tom, že se předháníme v různých radách a opatrné pomoci jiným. Obé však má spíše formální povahu. Nechceme si přiznat, že ten skutečný uprchlický problém bude řešen v Berlíně.

Jistě to nepřispívá naší hrdosti, jeden si připadá jako pasivní divák. Není to vše vzdáleno historické reminiscenci, kdy se rozhodovalo o nás bez nás. Jenže ono tomu tak v převážné míře skutečně je. Není to příjemné, vyvolává to silné emoce, veřejnost je rozpolcená. Jsou i slyšet hlasy mnohých, kteří považují současné Německo opět za hrozbu.

Částečně mají pravdu. Není to dobrá situace. Ale faktem zůstane, že naše budoucnost je závislá na tom, zda to naši sousedé zvládnou. Musíme doufat, že paní Merkelová dokáže obnovit rovnováhu v politickém životě. Jestliže chceme žít s určitou nadějí na stabilní budoucnost, tak musí přežít i současná vláda v Berlíně. Možná je to smutné a neuspokojivé, ale navýsost pragmatické.

Takže já počítám s tou „horší“ alternativou.


O autorovi

Michal Kotyk

Toulal jsem se trochu po světě. Ani sám nevím, zda jsem to chtěl, či ne. Ale oči jsem měl vždy otevřené a zvědavé. V ruce často kameru anebo mikrofon. Poznal jsme mnoho zemí, ale byl to lid Izraele, který mne poučil o životě jako takovém. Naučil jsem se respektovat, že každý má svou pravdu a že tolerance je vzácná vlastnost. Je to už 65 let co se koukám kolem sebe, ale jen polovinu toho času jsem pobyl v Česku. Prožil jsem dobré i zlé. Neztěžuji si. Byla to ta nejlepší škola života. A protože se mnohé mnou prožité dotklo i dotýká jiných, rozhodl jsem se podělit o mé poznání a vše sepsal v knize "Můj černobílý svět" s nezbytným podtitulkem: "aneb co se do zpráv nikdy nedostalo".

Další články

1 komentář

  1. Karel Novotný 17/03/2016 - 09:23 at 09:23

    Doufejme, že se voliči probudí a Merkelovou a její pohůnky odstaví od moci. Pokud ne, tak to zvládnou stejně, jako zvládli mu-slimáky ve Francii. Tedy nijak.
    Nikdo jiný a nic jiného, než nová německá vláda a postih kolaborantů s nacistickým islámem to nevyřeší. Možná je to smutné a neuspokojivé, ale navýsost pragmatické a historicky ověřené řešení.

Napište komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna *

Top